Praindoevropský jazyk
Praindoevropský jazyk (též protoindoevropský, používá se i zkratka PIE) je hypotetický předek všech indoevropských jazyků. Ačkoli většina jazykovědců nepochybuje o někdejší existenci tohoto jazyka, stále existují spory o podobě a vzniku.
[editovat] Vznik
Existuje několik teorií týkajících se místa a času vzniku jazyka. Je jisté, že tento jazyk musel být rozdělen na dialekty. Většina vědců odhaduje, že mezi dobou, kdy existovala praindoevropština, a dobou, ze které pocházejí nejstarší dochované texty psané v nějakém indoevropském jazyce (19. stol. př. n. l., chetitské texty z Kaneše - dnešní vesnice Kültepe v Turecku ve střední Anatolii), uplynulo asi 1500 až 2500 let (menšinové odhady se mohou lišit až o 100% na obě strany).
Jako místo vzniku praindoevropštiny se často uvádí Malá Asie, jižní Rusko, nebo další místa v okolí Černého moře či Kaspického moře.
[editovat] Podoba jazyka
Samozřejmě nemáme žádný záznam praindoevropského jazyka. Vědcům se však podařilo rekonstruovat přibližnou podobu tohoto jazyka pomocí komparativní metody, např. wódr - voda, tréyes - tři (v mužském rodě) a další. Mnohá slova v moderních indoevropských jazycích se vyvinula ze slov praindoevropštiny pravidelnými hláskovými změnami, existují však i výpůjčky z neindoevropských jazyků.
Praindoevropština byla flektivní jazyk, k ohýbání slov docházelo jak pomocí přípon, tak i změnami uvnitř kmene (introflexe). Měla 8 pádů (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, ablativ, lokativ a instrumentál), rozlišovala tři rody podstatných jmen (mužský, ženský a střední) v čísle jednotném, dvojném a množném. Časování sloves bylo značně komplikované.