Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku
Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku (slovensky: Pravoslávna cirkev v českých krajinách a na Slovensku) je místní autokefální (samostatná a nezávislá) pravoslavná církev složená z pravoslavné církve v Českých zemích (podle sčítání lidu 2001 22 968 věřících[1]) a pravoslavné církve na Slovensku (podle sčítání lidu 2001 50 363 věřících[2]). Zájem o pravoslavné bohoslužby je ovšem v obou zemích vyšší, než by se z tohoto dalo soudit, neboť se v nich mimo stálých návštěvníků vyskytuje velký počet věřících z řad turistů, dočasně pobývajích cizinců a dělníků z východní Evropy. V ČR se jejich počet odhaduje na sto tisíc.[3]
Obsah |
[editovat] Struktura
- Pravoslavná církev v Českých zemích
- eparchie pražská (v čele s arcibiskupem)
- eparchie olomoucko-brněnská
- Pravoslavná církev na Slovensku
- eparchie prešovská (v čele s arcibiskupem)
- eparchie michalovská
Vrcholným představitelem celé místní církve je metropolita, kterým může být zvolen buď arcibiskup pražský, nebo arcibiskup prešovský. Podle současné místní církevní ústavy volí metropolitu nejvyšší správní orgán místní církve, jímž je sněm skládající se ze zvolených duchovních i laiků.
[editovat] Historie
Čeští a slovenští pravoslavní se hlásí k tradici svatých Cyrila a Metoděje a jejich nástupců (což ovšem je diskutabilní, protože ti respektovali příslušnost obou oblastí k západní části katolické církve i pravomoc papeže na tomto území).
Pravoslaví se začalo v Českých zemích a na Slovensku zmáhat v 19. století, ovšem nepřátelský postoj katolického Rakouska-Uherska mu neumožnil vytvořit patřičné diecézní struktury. Ty částečně nahrazovaly spolky Pravoslavná beseda (založena 1903) a později Československá obec pravoslavná v Praze.
Po rozpadu Rakousko-Uherska se čeští pravoslavní nejprve hojně angažovali v rámci církve československé, kde však bylo nakonec pravoslavné křídlo Pavlíkovo poraženo radikálně liberálním křídlem Farského a nakonec nově vznikající církev zcela opustilo. Československá obec pravoslavná v Praze se připojila (stejně jako pravoslavná církev na Slovensku) k Srbské pravoslavné církvi (ke které fakticky náležela už dříve) a byla zřízena pražská eparchie. Jejím biskupem se stal právě Matěj Pavlík pod jménem Gorazd. Úřad si zachoval až do své mučednické smrti v září 1942.
Po druhé světové válce se českoslovenští pravoslavní rozhodli přejít zpod srbské pravoslavné církve pod ruskou. Nejprve zde vznikl její autonomní exarchát (1946), kterému byla později udělena autokefalita (samostatnost, 1951). Ne všechny pravoslavné církve ji ovšem ihned uznaly, např. cařihradský patriarchát ji akceptoval a požehnal až v roce 1998. V letech 1949-1950 vznikly eparchie olomoucko-brněnská, prešovská a michalovská.
V roce 1950 se řady československých pravoslavných prudce rozrostly, když k nim komunistický režim násilím připojil řeckokatolíky a většinu nemovitého majetku jejich církve. Ti se s tím ovšem nikdy nesmířili, v roce 1968 většina z nich odešla zpět do obnovené řeckokatolické církve, další odliv přišel po sametové revoluci, kdy navíc pravoslavná církev musela řeckokatolické církvi vrátit část kostelů a budov. Neloučila se s nimi snadno a rozhořčené spory o kostely zanechaly na vztazích řeckých katolíků a pravoslavných těžké šrámy, které se v některých případech nezahojily dodnes.
S rozdělením Československa změnila Pravoslavná církev v Československu své jméno na to dnešní.
[editovat] Pověst a aktuální trendy
Pravoslavná církev musela od počátku svého (znovu)prosazování se čelit značné nedůvěře až odporu oficiálních kruhů a části veřejnosti. Kromě přirozeného odporu státní katolické církve za to mohl fakt, že byla spojována s panslavismem, což jí však na druhé straně vynášelo přízeň u některých intelektuálních vrstev.
Po vzniku Československa se podmínky pro její působení zlepšily, za druhé světové války se pravoslavná církev osvědčila jako rozhodný odpůrce nacismu (viz mučednická smrt biskupa Gorazda a řady dalších) a do poválečné doby vstoupila s vysokým morálním kreditem a úctou u veřejnosti.
Komunistický režim byl k pravoslavné církvi poměrně vstřícný (pokud dělala, co si přál[zdroj?]), což jí sice přineslo okamžitý prospěch, ale v dlouhodobém měřítku obrovské a jen těžko napravitelné škody. Zejména její spolupráce na násilné likvidaci řeckokatolické církve, provázanost s režimem a neochota[zdroj?] vrátit po sametové revoluci kostely a další majetek řeckokatolíkům značně zhoršily její vztahy s katolickou církví[zdroj?] a vynesly jí pověst zkorumpované a ochotně kolaborující organizace.[zdroj?]
V současné době je Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku převážně církví cizinců, zejména v ČR počet praktikujících věřících z cizích zemí výrazně převyšuje počet pravoslavných z řad Čechů a Moravanů. Zejména imigrace ovšem působí, že poměrně rychle roste (ve srovnání sčítání lidu z let 1991 a 2001 vykázala 18% růst počtu stálých obyvatel, kteří se k ní hlásí[4])
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Sčítaní lidu, domů a bytů 2001 [online]. ČSÚ, 2005, [cit. 2008-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Bývajúce obyvateľstvo podľa pohlavia a náboženského vyznania - 2001 [online]. Štatistický úrad SR, [cit. 2008-02-16]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Pravoslavná církev v Českých zemích [online]. Ekumenická rada církví v české republice, [cit. 2008-02-09]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Obyvatelstvo podle náboženského vyznání v letech 1991 a 2001 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2008-02-10]. Dostupné online. (česky)
[editovat] Externí odkazy
Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku v jiných jazycích: العربية, Беларуская, English, Español, Suomi, Français, Arpetan, Magyar, Nederlands, Polski, Русский, Slovenčina, Українська
Stránka byla naposledy upravena v Stránka byla naposledy editována 11. 12. 2008 v 16:24.
Veškerý text je dostupný za podmínek GNU Free Documentation License (Autorské právo pro podrobnosti).