Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
 |
Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení. |
Proces se Slánským, znám pod delším úředním názvem Proces s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského, byl vykonstruovaný politický proces, konaný na nátlak Stalina roku 1952. Bylo vyneseno 11 rozsudků smrti. Hlavním obviněným byl Rudolf Slánský.
Obsah |
Proces byl zkonstruován na výstrahu a varování všem komunistickým státům proti odchylkám od politiky Moskvy. Stalin chtěl znemožnit odcizení dalších lidově demokratických států, jako se podařilo Titovi v Jugoslávii. K procesu došlo za podpory maďarských komunistů, kteří poukazovali na to, že odsouzení v procesu s László Rajkem (září 1949) měli kontakty s československými komunisty.
Aby byla výstraha co nejsilnější, byli vybráni komunisté z nejvyšších stranických míst. Když Sovětský svaz ztratil možnost ovlivnit politiku Izraele skrz levicové hnutí po volbách v lednu 1949, sovětská politika navázala pro-arabské stanovisko a začala antisemitskou propagandu. Tento postoj také ovlivnil výběr obžalovaných v procesu se Slánským.
První zatčený, Evžen Löbl, náměstek ministra zahraničního obchodu, byl uvězněn a vyslýchán už na podzim roku 1949. Příští byl Otto Šling, brněnský tajemník KSČ, v říjnu 1950 a pak v lednu 1951 následovali další, Vladimír Clementis, ministr zahraničních věcí, Artur London, jeho náměstek a Karel Šváb, náměstek ministra národní bezpečnosti.
Gottwald pod hrozbou Moskvy, že sám bude do spiknuti vtažen, dal souhlas k zatčení svého přítele Slánského, generálního tajemníka KSČ v listopadu 1951.
Ve spiknutí sovětští poradci s pomocí StB zahrnuli škálu osobností: od Stalinistů Slánského, Švába a Reicina přes umírněné komunisty Clementise a Franka, až po neangažujících se profesionálních expertů jako byli Margolius a Frejka.
Po měsících fyzického nátlaku a nekonečných výslechů se obžalovaní poprvé sešli u soudu konaném v hlavní pražské soudní síni na Pankráci. Soud se konal od 20. listopadu do 27. listopadu 1952. Hlavním prokurátorem byl Josef Urválek. Byli obviněni ze špionáže, trockismu, titoismu, spiknutí proti republice a záškodnictví, a byli popsáni jako nepřátelé československého lidu a sionističtí, buržoazně nacionalističtí zrádci.[zdroj?] Jedenáct ze čtrnácti obžalovaných bylo označeno jako židovského původu. Clementis byl Slovák, Šváb a Frank Češi. Všichni obžalovaní se museli naučit nazpaměť své výpovědi, které jim byly napsány jejich vyšetřovateli, a než nastalo hlavní soudní líčení, byli z nich několikrát zkoušeni.[zdroj?] Proces měl v Československu velký ohlas; rozsudky podporovalo přes 8500 peticí a většina z nich žádala smrt pro všechny obžalované.
Jedenáct obviněných dostalo rozsudek trestu smrti a tři doživotí – byl nejvyšší trest za hranicemi Sovětského svazu v jednom procesu.[zdroj?] O vině a trestu se rozhodlo na ÚV KSČ a v Moskvě – ne u soudu.[zdroj?] Gottwald odmítl odsouzené omilostnit a poprava se konala v ranních hodinách 3. prosince 1952 v Pankrácké věznici. Popel odsouzených byl rozmetán příslušníky StB na staré benešovské silnici.
V roce 1963 byli všichni obžalovaní stranicky i soudně tajně rehabilitováni.[zdroj?] Teprve až v roce 1968 se tuto skutečnost dozvěděla československá veřejnost.
Prezident Ludvík Svoboda udělil 1. května 1968 několika obžalovaným řády:
