Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Křivka je v matematice geometrický jednorozměrný objekt. Jednoduchý příklad křivky je například kružnice nebo přímka. V geometrii existuje velké množství různých křivek.
Obsah |
Rovinnou křivkou rozumíme množinu bodů [x,y], které leží v rovině xy (v kartézském systému souřadnic) a jsou určeny parametrickými rovnicemi
pro
.
Předpokládáme přitom, že funkce φ(t),ψ(t) jsou na intervalu
spojité a mají na tomto intervalu po částech spojité derivace
. Dále předpokládáme, že pro žádné t nejsou derivace
současně nulové. Poslední podmínka říká, že pro žádnou dvojici
z intervalu
nesmí současně platit φ(t1) = φ(t2) a ψ(t1) = ψ(t2), čímž je zajištěno, že křivka sama sebe neprotíná. Takovouto křivku označujeme jako jednoduchou (neboť neprotíná sama sebe) konečnou (neboť je omezena konečným intervalem parametrů t) a po částech hladkou (což zajišťuje spojitost derivací).
Rovnici rovinné křivky lze často vyjádřit ve formě funkční závislosti proměnných x,y, tzn.
popř.
Pokud platí současně φ(α) = φ(β),ψ(α) = ψ(β), tzn. počáteční bod křivky splývá s bodem koncovým, pak křivku označíme jako uzavřenou.
Křivku označíme jako rektifikovatelnou, pokud má konečnou délku, kterou lze vyjádřit jako

Jednoduchou rektifikovatelnou uzavřenou křivku (která nemusí být po částech hladká) označujeme jako Jordanovu křivku. Jordanova křivka je uzavřená, takže rozděluje rovinu na dvě souvislé oblasti. Tu, která je omezena křivkou označujeme jako vnitřek křivky (nebo Jordanovu oblast), zbytek roviny pak jako vnějšek křivky.
Na rovinné křivce lze zvolit orientaci, čímž získáme tzv. orientovanou křivku. Tvoří-li křivka hranici určité oblasti Ω, pak řekneme, že je kladně orientovaná vzhledem k Ω, pokud oblast Ω zůstává po levé straně křivky (při pohybu po kladně orientované křivce jde o pohyb proti směru hodinových ručiček). V opačném případě se jedná o záporně orientovanou křivku.
Orientace křivky se obvykle určuje vhodnou volbou parametru. Pokud např. bod A křivky s parametrem tA leží před bodem B s parametrem tB a pro libovolnou volbu bodů A, B platí tA < tB, pak můžeme říci, že křivka je orientovaná ve smyslu rostoucího parametru t.
Prostorovou křivkou označujeme množinu bodů, jejichž souřadnice vyhovují tzv. parametrickým rovnicím křivky
pro parametr
, přičemž v každém bodě intervalu
má alespoň jedna z uvedených funkcí nenulovou první derivaci. Parametr t můžeme považovat za souřadnici na křivce.
Uvedené rovnice křivky bývají obvykle zapisovány ve vektorovém tvaru
,kde
představuje rádiusvektor.
Křivku v prostoru lze také zadat jako průnik dvou ploch, např.
nebo
Jsou-li rovnice popisující křivku algebraické, pak křivku označujeme jako algebraickou. Pokud uvedené rovnice nejsou algebraické, pak říkáme, že křivka je transcendentní.
Obloukem křivky od bodu
do bodu
se nazývá výraz
,kde
je rádiusvektor bodu křivky.

nazýváme diferenciál (prvek, element) oblouku nebo lineární prvek (element) křivky.
Uvažujme v rovině křivku popsanou funkcí y = y(x) pro
. Má-li funkce y(x) na otevřeném intervalu
spojité derivace až do r-tého řádu, pak říkáme, že se jedná o křivku r-té třídy (křivku třídy Tr) v intervalu
.
Rovinnou křivku definovanou na intervalu
funkcí y(x) často vyjadřujeme jako množinu bodů
![K=\{[x,y] \in E_2|y=y(x),x \in \langle a,b\rangle\}](/math/d/4/e/d4e4f09450261b3959ef53c8c2a94707.png)
Uvažujme dvě křivky K1,K2 v E2, které jsou na stejném intervalu
definovány funkcemi y1(x),y2(x). Za jejich vzdálenost k-tého řádu dk(K1,K2) považujeme největší z čísel




Jde tedy o číslo
![d_k(K_1,K_2) = \max_{j \in\{0,1,...,k\}}\left[\max_{x\in\langle a,b\rangle}\left|y_2^{(j)}(x)-y_1^{(j)}(x)\right|\right]](/math/2/1/d/21d20a68a9bc58f12c1e7e6a850bc3b4.png)
Přičemž nultá derivace představuje samotnou funkci, tzn.
.
Jako
-ové okolí r-tého řádu křivky K označujeme všechny křivky
r-tého řádu, které mají od křivky K vzdálenost r-tého řádu menší než
>0, tzn.
.Každá křivka patřící k
-ovému okolí r-tého řádu křivky K patří také do jejího
-okolí nultého řádu.
Podobně lze v euklidovském prostoru En + 1 s kartézskými souřadnicemi x,y1,...,yn definovat křivku K jako
![K = \{\left[x,y_1,...,y_n\right] \in E_{n+1}|y_i=y_i(x) \mbox{ pro } i=1,...,n, x \in \langle a,b\rangle\}](/math/9/c/5/9c554edaeaab355dc989691582649899.png)
Obdobně lze také definovat vzdálenost k-tého řádu pro dvě křivky K,K0, tzn. vzdáleností k-tého řádu nazveme maximální z hodnot

pro i = 1,2,...,n.
Definice
-ového okolí křivky K0 je v En + 1 analogická definici
-ového okolí v E2.
Křivka může být také definovaná parametricky popisem
![K = \{\left[y_1,...,y_n\right] \in E_n|y_i=y_i(t) \mbox{ pro } i=1,...,n,t \in \langle t_1,t_2\rangle\}](/math/1/8/2/18264421ed1a9d386ad8ce1207a145ea.png)
Takto popsaná křivka v En je nezávislá na regulární transformaci parametru t.
V souvislosti s křivkovými integrály, nebo při parametrizaci křivek geometrických zpravidla rozumíme křivkou zobrazení z reálného intervalu do prostoru.
Je-li M uvažovaný prostor (resp. varieta) a I interval, pak křivkou rozumíme diferencovatelné zobrazení φ(x) z I do M takové, že φ'(x) není nulové pro žádné x z I.