Atomové číslo

Atomové číslo (někdy též protonové číslo) označuje ve fyzice a v chemii počet protonů v jádru daného atomu či obecně atomů daného prvku.

S atomovovým číslem souvisí hmotové číslo (nazývané též nukleonové číslo), které udává celkový počet protonů a neutronů (tzn. všech nukleonů) v atomovém jádře.

[editovat] Značení

V elektricky neutrálním atomu se počet protonů rovná počtu elektronů, tzn. atomové číslo označuje také základní počet elektronů v atomech daného prvku.

Atomové číslo obvykle označujeme symbolem Z. Např. pro uran platí Z = 92.

Při zápisu daného prvku se atomové číslo zapisuje vlevo dolů před symbol (značku) prvku, např. ₉₂U (pro uran).

[editovat] Původ

Původně atomové číslo označovalo hlavně polohu prvku v periodické tabulce prvků. Pokud by se totiž periodická tabulka seřadila podle atomové hmotnosti prvků, některé prvky by se dostaly na špatné místo (např. jód a tellur by v takové tabulce měly prohozená místa). Čísla udávající pořadí odpovídající chemickým vlastnostem jsou právě atomová čísla, která pouze zhruba odpovídají atomové hmotnosti.

Tento nesoulad se vysvětlil až v roce 1913, kdy Henry Moseley objevil závislost umístění prvku v periodické tabulce na jeho rentgenovém difrakčním spektru. Později se zjistilo, že atomové číslo závisí na elektrickém náboji jádra, tzn. počtu (kladně nabitých) protonů. A právě tento náboj (potažmo elektromagnetické vlastnosti), nikoli atomová hmotnost, je tím, co určuje chemické vlastnosti prvků.

[editovat] Související články

• Atom
• Periodická tabulka prvků
• Nukleonové číslo
• Neutronové číslo