Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Purim (hebrejsky: פורים, „Losy“, z akkadského pūru, doslovný význam ve smyslu „kostky“ či „hazardní hra“) je nejveselejší[1] židovský svátek připomínající vysvobození perských Židů z intrik zlého vezíra Hamana, který je chtěl 13. adaru 3405 (tj. podle tradice 355 př. n. l.) bezpodmínečně a absolutně vyhubit,[2] jak je zaznamenáno v Knize Ester. Název svátku připomíná Hamanovo metání losů, kterými chtěl určit nejvhodnější den pro svůj zamýšlený plán.[3] Zvykem během svátku Purim je veřejně předčítat Knihu Ester, vzájemně se obdarovávat dárky (např. jídlem, pitím), darování potřebným (charita),[4], slavnostní jídlo, pití alkoholu a nošení masek a kostýmů.
Purim je slaven každoročně 14. dne hebrejského měsíce adaru. Ve městech, které měly hradby v časech Jozuových, včetně Jeruzaléma je Purim slaven 15. adaru a to známý jako Šušan Purim. Jako u všech ostatních svátků, Purim začíná se západem slunce předcházejícího dne.
Purim patří mezi historické svátky, nemá stejnou svatost, jako poutní svátky nebo vysoké svátky, které jsou předepsáné přímo Tórou. Během svátku Purim neplatí omezení týkající se práce, která platí o ostatních svátcích.
Obsah |
Příběh popisující události předcházející vzniku svátku Purim lze nalézt v Tanachu v Knize Ester. Vypráví o tom, jak židovka jménem Ester, která se stala královnou v Perské říši, zachránila svůj lid před záhubou.
Perský král Achašveroš (v kralickém překladu Ahasvér) (někdy ztotožňovaný s Xerxem) pořádal velikou oslavu k výročí své vlády, kam sezval spoustu významných lidí té doby. Hodně se hodovalo a pilo a král, značně opilý, poslal pro svou ženu, královnu Vašti, aby za ním přišla nahá, aby všichni viděli, jakou mají krásnou královnu. To ovšem královna odmítla, a tak byla na králův rozkaz popravena. Po několika dnech králi scházela žena po jeho boku. Vyslal proto posly po celé své říši, aby mu přivedli novou královnu. Poslové sebrali krásné ženy z celého království, mezi jinými i krásnou židovku Ester, neteř Mordechaje. Král z ní byl unesen a Ester se stala královnou. Na radu Mordechajovu však králi neprozradila svůj původ ani vztah k Mordechajovi.
Jednou Mordechaj náhodou vyslechl rozhovor dvou mužů, kteří chtěli krále zabít. Vzkázal to proto Ester, která krále varovala. Posléze mu prozradila, že jí to řekl Mordechaj. Po čase se stal královým prvním ministrem Hamán, který pocházel z rodu Amálekova, starého nepřítele Izraele. Nenáviděl Mordechaje, který se mu odmítal klanět a vzývat ho jako boha, jak činili ostatní. Hamán tedy začal Židy u krále hanit a po čase ho přemluvil k tomu, že tuto nepoddajnou skupinu zlikviduje. Ten k tomu nakonec dal souhlas (nevěděl, že jeho žena je židovka). Aby Haman zjistil nejvhodnější datum pro vyvraždění židů, metal los - pur - prostřednictvím kterého mu měl být zjeven správný den pro provedení jeho plánu. Mordechaj se to dozvěděl a vydal se varovat Ester, že Židům hrozí záhuba. Mordechaj se oděl do žíněného roucha, na hlavu si vysypal popel a vydal se do královského zámku. Přes Esteřina sluhu jí vyložil, co se dozvěděl. Ester vzkázala Mordechajovi, aby svolal všechny židy žijící v Šúšanu a aby se za ní tři dny postili. Ona sama se také se svými služebnými postila. Po třetím dnu se v královském rouchu vydala za králem. Podle midraše se tehdy stal zázrak, neboť král Ester přijal, ačkoli předtím vydal rozkaz, že pod hrozbou trestu smrti nechce být rušen. Achašveroš se jí však zeptal, co by ráda. Ta odvětila, že hostinu, kde by byla ona, král a Hamán.
Na večeři se hodovalo a král se jí opět zeptal co by ráda. Na to odpověděla, že ještě jednu takovou večeři ve stejném složení. Haman stále nemohl zapomenout na Mordechajovu troufalost a jeho žena Zereš mu pak navrhla, ať postaví kůl, na kterém by Mordochaje pověsili. Toho večera král nemohl spát. Četl si proto v Knize letopisů památných událostí a pozastavil se u dvou dvořanů, kteří se pokusili vztáhnout ruku na krále. Služebných se posléze optal, jak se odvděčili Mordechajovi a oni odpověděli, že nijak. V tom přišel Hamán, který původně chtěl po králi, aby nechal Mordochaje zabít. Král se ho namísto toho zeptal, co by udělal člověku, kterého si král nanejvíš váží a ctí ho. Hamán, domnívaje se, že král mluví o něm, odvětil, že takového člověka by oblékl do královského roucha, posadil na královského, roucho a kůň budou odevzdány do rukou velmožů, kteří onoho muže obléknou a provedou po městském prostranství. Po tomto král oznámil Hamánovi, aby toto tedy prokázal Mordechajovi, následkem čehož Haman zača Mordechaje nenávidět ještě více.
Při druhé hostině se Ester přimluvila za svůj lid. Požádala krále, aby byl věnován život jí a jejímu lidu, který má být vyvražděn a vyhuben. Král se otázal, kdo je ten ničema, který chtěl něco takévého provést. Na to Ester odpověděla, že to je Hamán. Král rozhořčen vyšel do zahrad u paláce. Haman se pokusil královnu odprosit a padl při tom na pohovku, kde seděla královna. Když to král uviděl, nechal Hamana pověsit na kůl, který měl Haman připraven pro Mordechaje.
Toho dne dal král židům možnost obrany proti pogromu. Mordechaj napsal královým jménem dopis všem místodržícím a správcům krajin. Tímto dopisem dal král právo všem židům, aby se shromáždili a postavili se na obranu svých životů. Opis tohoto dopisu byl vydán jako zákon všude ve všech krajinách a byl zveřejněn všem národům, aby byli přichystáni vykonat pomstu nad nepřáteli. Dvanáctého dne měsíce Adaru se židé zmocnili těch, kdo je nenáviděli. Židé se shromáždili ve svých městech a všech krajinách krále Achašveroše a pobili všechny, kteří je chtěl vyhubit.
Mordochaj pak tyto události sepsal a poslal dopisy všem židům ve všech krajinách krále Achašveroše. Uložil jim, aby každým rokem slavili čtrnáctého a patnáctého dne měsíce adaru pamtáku na dny, v nichž si židé odpočinuli od svých nepřátel, a na měsíc, který jim přinesl zvrat, místo starosti radost, aby slavili jako dny radostného hodování a aby posílal jeden druhému dárky a chudým dary.
Sanhedrin (nejvyšší rabínský soud) stanovil následující čtyři povinnosti ke 14. dni měsíce adar.[5] V hebrejštině tato přikázání začínají písmenem mem:
Během tohoto svátku je povinností číst Knihu Ester z pergamenového svitku (megila), a to formou, jako se četl igeret - dopis (svitek není zcela rozevřen jako je tomu v případě Sefer Tora, ale přeložen, jak tomu bývalo zvykem u dopisů), a to večer a ráno 14. adaru (v případě Šušan Purim pak 15. adaru). Megila je na rozdíl od ostatních hebrejských biblických knih bohatě ilustrovaná.[7] Čtení Megily nepodléhá tak přísným pravidlům, jako čtení z Tóry. Je možné se u čtení střídat a v řadě synagog jsou ke čtení připouštěny i ženy nebo větší děti. Je zvykem, že kdykoliv je přečteno jméno Hamana, je přehlušeno dupotem dospělých či křikem dětí a rachotem jejich klapaček nebo řehtaček (hebrejsky: ra'ašanim, sg. ra'ašan; jidiš: greger).[8] Důvodem tohoto zvyku je „vymazat památku Amalekovu“, jehož byl Haman potomkem.[9] Podle halachy je ranní čtení důležitější a má větší hodnotu, než čtení večerní. Po skončení čtení následuje všeobecné veselí a karneval.
Během Purimu se stejně jako během jiných svátků schází u svátečního stolu celá komunita. Je doporučováno dobré jídlo a pití. Z jídla většinou vegetariánská a mléčná jídla a rybí pokrmy na různý způsob. Z nápojů pak víno. Oblíbenými v evropských zemích (a také v České republice) jsou štrúdl a slivovice nebo vodka.
Povinností během Purimu je poslání alespoň dvou porcí jídla jednomu člověku (je samozřejmě možné poslat porcí víc). Porcí jídla se rozumí jak potravina, tak nápoj, která je možná ihned zkonzumovat.
V současné době probíhá dobročinná akce, kdy kdokoliv může poslat purimový dárkový koš (mišloach manot) obyvatelům jihoizraelského města Sderot, které je pod soustavnou raketovou palbou ze strany palestinských radikáků.[10]
Nedílnou součástí oslav svátku Purim je povinnost obdarovat chudé a potřebné (matanot le-evjonim). Člověk by měl dát dva dary alespoň dvěma chudým, proto aby také měli v tento slavný den radost.
Podle talmudských učenců je micvou opít se tak, že dotyčný nerozezná mezi požehnaným Mordechajem (baruch Mordechaj) a prokletým Hamanem (arur Haman)[11] (výraz ארור המן a ברוך מרדכי mají stejnou numerickou hodnotu: 502). Každý by tak měl vypít více vína než obvykle. Tento zvyk se nazývá עד דלא ידע Ad de-lo jada (dokud nebude vědět). Následující talmudický příběh ale vyzývá k opatrnosti.
| „ |
Rabba řekl: „Člověk je povinnen se o purim zpít vínem, že není s to rozeznat mezi „prokletým Hamanem“ a „požehnaným Mordechajem““ |
“ |
| — Talmud, Megila 7B | ||
Oblékání si masek a kostýmů je jedním z nejzábavnějších Purimových zvyků a i dnes patří k nejpopulárnějším projevům lidového judaismu.[12] Děti si zvláště užívají převlákání si za protagonisty z Knihy Ester, včetně královny Ester a Mordochaje nebo dalších biblických postav jako je např. král David a Kohen Gadol (nejvyšší kněz) nebo do moderních převleků počínaje Indiány, konče policisty.
Kostýmy a masky jsou nošeny, aby zakryly identitu těch, kdo je nosí. Skrytá identita hrála důležitou roli v Knize Ester, např. když Ester skryla před králem svůj původ; když Mordechaj skryl znalost všech světových jazyků (která dovolila Bigtanovi a Terešovi [dva dvořané, kteří chtěli zabít krále] bavit se o svém záměru otevřeně v jeho přítomnosti.
Jediný, kdo je skutečně skryt za všemi příběhy Megily je Bůh. Židovští učenci zmiňují jeho roli jako הסתר פנים (hester panim, nebo „zakrytí tváře“, což je také narážka na hebrejské jméno Knihy Ester, Megilat Ester - doslova „Svitek Ester“, což ale může zároveň znamenat „odhalení [toho] skrytého“). Přestože Židé věří, že se vše nakonec obrátilo v dobré díky božímu zásahu (díky řadě zázraků), Kniha Ester neobsahuje žádnou zmínku Božího jména. Na památku toho, jak zůstal Bůh skryt v průběhu celého zázraku Purimu se židé během Purimu převlékají a mnoho z nich zakrývá svou tvář.
Zvyk maškarády byl poprvé zaveden italskými židy na sklonku patnáctého století pod vlivem římských karnevalů. Tento zvyk se rozšířil do všech zemí, kde Židé žili, snad až na Orient. První židovský autor, který zmiňuje tento zvyk je Jehuda Minz (zemřel 1508 v Benátkách v jeho díle Responsa č.17, citován Mošem Isserlesem v Orach Chajim 698:8. Vyjádřil názor, že přestože je účelem mačkarád pouze veselí, nemělo by to být bráno jako porušení biblických zákonů týkajících se oblečení. Přesto byly někteřé autority proti těmto kostýmům. Lidé na to ale nedbali a převažoval shovívavý postoj. Zvyk je stále dodržovanán mezi věřícími Židy všech sekt a mezi věřícími i nevěřícími Izraelci.
V Izraeli jsou slavnostní Purimové pochody, při nichž muži, ženy, chlapci a dívky slaví tento svátek veřejně v kostýmech a maskách
Tradiční Purimové písně obsahují „Mi še-nichnas adar marbim be-simcha“ („Od začátku měsíce [hebrejského měsíce] adaru radost roste“ — Mišna Ta’anit 4:1), „La-Jehudim magi’a ora ve-simcha ve-sason ve-kar“ („Židům vzešlo světlo a radost, veselí a pocta“ - Kniha Ester 8:16) a „Chajav enoš li-vesumej“ („Je povinnost pít“ - Talmud, Megila 7b). Modlitba „Šošanat Ja’akov“ (Lilie Jákobovy), čtená na závěr čtení Megily, je často zpívána v různých populárních melodií a stala se součástí většiny sidurů.[1] Mezi populární dětskou purimovou píseń patří Chag Purim.[2]
Purim špil (z jidiš: „Purimová hra“) označuje veselé divadelní představení, které se hraje na Purim. Bývá zvykem, že se tematika týká humorného zpracování biblického příběhu, ale to není nutným pravidlem. Cílem je podpořit zábavu a sváteční veselí.
O Purimu je podáváno mnoho symbolických pokrmů, které se vztahují k Ester a Hamanovi. V aškenázských komunitách se tradičně podává hamantašen (v jidiš: „Hamánovy kapsy“; v moderní hebrejštině: Oznej Haman, „Hamánovy uši“), což je trojúhelníkové pečivo se sladkou náplní. Jako náplně se obvykle používá švestkových povidel nebo máku, dále pak datlí, meruněk nebo čokolády. Těsto na hamantašen se vyválí, vykrojí se z něj kolečka, které se naplní sladkou náplní a okraje se přehnou, aby byl kousek náplně vidět. Tvar sušenek může buď představovat třírohé kloubouky, které se za dob Hamanových v babilonském exilu nosily nebo údajný tvar jeho uší. V sefardských komunitách se tyto Hamanovy uši připravovaly buď pečené nebo smažené a před jídlem se namáčely v sirupu. Podávají se také sušenky s mákem, makové koláče a mezi purimové speciality patří trojúhelníkový kreplach plněný tvarohem.
Hlavní jídlo během Purimu bývá vegetariánské a mléčné. Ester, která žila v královském paláci a nenechala prozradit, že je Židovka, z důvodu stravovacích předpisů nejedla maso a živila se pouze vegetariánsky.[13] Během hlavního chodu se tak podávají jídla z fazolí, hrachu, cizrny. V severní Africe pak berkokš (hrubý kuskus) s boby a máslem, přelitý mlékem nebo také nejrůznější obilné kaše s rozinkami, cukrem a skořicí.
Jediným masitým pokrmem během Purimu může být ryba, která se podávala jako symbol plodnosti s šafránem. Mezi další sladkosti pak patřil například koláč prosáklý koňakem či kompoty polévané likérem.
Půst Ester (hebrejsky: תענית אסתר, Ta'anit Ester) je připomínkou třídenního půstu, který Židům nařídila královna Ester předtím, než šla ke králi Achašverošovi prosit za záchranu svého lidu.[14] Půst je připomínán 13. adaru, v předvečer Purimu. Jedná se o menší půst, tzn. že platí od úsvitu do soumraku.
Pokud je přestupný rok (tzn. že má třináctý měsíc, druhý adar), slaví se Purim až ve druhém měsíci adaru (karaité jej naopak slaví v prvním adaru). 14. adar I. se ale nazývá jako připomínka na svátek Purim katan - hebrejsky „malý Purim“, který má vlastnosti malého svátku a v řadě obcí je tak připomínán. Rozdíly mezi Purim a Purim katan jsou popsány v Šulchan Aruch, Orach Chajim 697.
Šušan Purim (hebrejsky: שׁושׁן פורים) je oslava svátku Purim 15. adaru. Pojmenován je po hlavního perského města Susy či Šušanu, kde boje za svobodu a přežití trvaly déle.[15] Jelikož bylo město Šušan opevněno hradbami, slaví se podle tradice ve všech městech, které měly hradby v časech Jozuových, což se dnes prakticky týká pouze Jeruzaléma a Jericha, Purim o den později.[16]
Oslavy svátku Purim připadají gregoriánského kalendáře na:
 |
Související články obsahuje Portál Hebraistika |
| Židovské svátky | |
|---|---|
| Biblické svátky | Šabat | Roš chodeš | Roš ha-šana | Jom kipur | Sukot & Hošana raba | Šmini aceret & Simchat Tóra | Pesach | Počítání omeru | Šavu'ot |
| Poexilní svátky | Chanuka | Tu bi-švat | Purim | Lag ba-omer | 15. av |
| Moderní svátky | Jom ha-Šo’a | Jom ha-Zikaron | Jom ha-Acma'ut | Jom Jerušalajim |
| Postní dny | Půst Gedaljův | Půst Ester | Půst 10. tevetu | Tiš'a be-av | Půst 17. tamuzu | Půst prvorozených |
| Almanach židovských svátků 2000-2050 | |
_1934.png)
