Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
| सगरमाथा ཇོ་མོ་གླང་མ Mount Everest |
|
|---|---|
| Severní stěna Mount Everestu, pohled z Tibetu | |
| Pohoří | Himálaj |
| Vrchol | 8 850 m |
| Světadíl | Asie |
| Státy | |
| Prvovýstup | 29. května 1953 |
| Poznámka | Nejvyšší hora světa |
| Povodí | Kōsī (कोसी) |
Mount Everest je nejvyšší hora na Zemi (od mořské hladiny). Vrchol hory je hraničním bodem mezi Nepálem a Tibetem, v současné době se nejvyšší bod nalézá na tibetské straně.
Obsah |
V Nepálu je hora nazývána Sagarmatha (सगरमाथा, Sagaramāthā, do nepálštiny převzato ze sanskrtu, kde znamená „Tvář nebes“). Tibetský název zní Qomolangma (ཇོ་མོ་གླང་མ, Čho-mo-lang-ma, znamená „Matka světa“). Zkomolením tibetského názvu vzniklo i čínské 珠穆朗瑪峰 (pinyin: Zhūmùlǎngmǎ Fēng, českým přepisem Ču-mu-lang-ma feng). Českým standardizovaným exonymem je Everest.
U nás i jinde ve světě zdomácnělo jméno Everest, které hoře dal Brit Sir Andrew Waugh (hlavní zeměměřič pro Indii). Sir George Everest byl předchůdcem Sira Andrew Waugha. Často slyšíme nesprávnou výslovnost [ivrist][1]. Publikace britského rozhlasu BBC Pronouncing Dictionary of British Names, Oxford University Press z roku 1971 uvádí dva způsoby výslovnosti [everest] a [everist], správná výslovnost je tedy [maunt everest], případně méně často [maunt everist]. Horolezci hovoří vždy o [everestu], včetně R. Messnera, který zdolal jako první všechny osmitisícovky.
Čínský deník People's Daily publikoval roku 2002 článek, v němž se ohrazuje proti přetrvávajícímu používání anglického názvu v západním světě. Autor doporučuje používání tibetského jména hory.[2]
Radhanath Sikdar, indický matematik a zeměměřič z Bengálska, byl v roce 1852 prvním, kdo určil Everest jako nejvyšší horu světa pomocí trigonometrických výpočtů na základě měření teodolitem z 240 km vzdálené Indie. Před průzkumným měřením byl vrchol zeměměřiči nazýván pod jménem Peak XV.
V padesátých letech 20. století indičtí zeměměřiči učinili přesnější měření, které se přiblížilo dnešním měřením a výpočtům výšky Everestu 8 848 m . Dnes je obecně přijímána hodnota 8 850 m zjištěná pomocí přístroje GPS umístěném na vrcholu hory v roce 1999. Everest stále roste díky pohybům tektonických desek, předpokládaný růst je 3 až 5 mm do výšky a 27 mm k severovýchodu za rok. Konečně podle čínských měření z května 2005 je výška hory 8844 metrů, což je o celé 4 metry méně, než se běžně uvádí.
Je důležité zdůraznit, že Everest je horou, jejíž vrcholek je nejvýše nad mořskou hladinou. Za nejvyšší horu světa může být pokládána také Mauna Loa na Havaji, která je nejvyšší horou od základny, jež je ukryta pod mořskou hladinou na oceánském dně. Mauna Loa takto přesahuje 9 km, ale nad moře ční pouhými 4 170 metry. Druhou horou, jež aspiruje na nejvyšší horu světa, je Chimborazo v Ekvádoru. Vrchol Chimboraza je od středu Země o celých 2 168 metrů dále než Everest – tedy Chimborazo měří 6 384,4 km a Everest pouze 6 382,3 km. Příčinu v takovém rozdílu je nutné hledat v zemské rotaci, která deformuje tvar Země. Paradoxem je, že uvažujeme-li výšku nad mořskou hladinou, pak Chimborazo se svými 6 310 metry nad mořem není ani nejvyšší horou And.
Pro zajímavost lze uvést, že nejhlubší místo oceánského dna prohlubeň Challenger (en:Challenger Deep) v Mariánském příkopu je hlouběji pod mořskou hladinou než je Everest nad ní.
Mount Everest má dlouhou historii pokusů o překonání, kterým dlouho odolával. V kontextu s dnešními komerčními výpravami, kdy na něj šplhají i děti a důchodci, to může působit divně, nicméně je třeba si uvědomit, že dnešní návštěvníci mají oproti těm z první poloviny 20. století obrovské výhody: vyzkoušené cesty, pevně instalovaná lana a žebříky, lepší vybavení a mnohem důvěryhodnější předpovědi počasí. I tak ale Everest zůstává nebezpečnou horou i pro klasické a maximálně jištěné výpravy na vrchol, jak dokazuje tragédie z noci z 10. na 11. května 1996.
Jako první stanuli na vrcholu Mount Everestu 29. května 1953 Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay. Dodnes ale existují spekulace, že prvním člověkem na vrcholu mohl být George Mallory v roce 1924, který při svém pokusu zahynul. Zkušení horolezci to ale považují za vyloučené.[3]
První výstup bez použití kyslíku na Mount Everest úspěšně zakončili 8. května 1978 Reinhold Messner a Peter Habeler. Messner pak v roce 1980 předvedl první kompletní sólovýstup.
Dne 15.října 1984 vystoupili na vrchol první českoslovenští horolezci - Zoltán Demján a Josef Psotka, společně s nimi i Šerpa Ang Rita (Varianta Polské cesty na JZ pilíři, bez použití kyslíku). Bohužel Juzek Psotka později při sestupu z Jižního sedla zahynul. Jako první český horolezec stanul na vrcholu v roce 1991 Leopold Sulovský, společně s Italem Battistou Bonali.
10./11. května 1996 zemřelo ve vrcholové části 8 lidí, z toho tři horští vůdci: Rob Hall, Scott Fisher a Andy Harris. Mrtvých by bylo ještě více, nebýt dočasného utišení bouře a neuvěřitelného výkonu vůdce Anatolije Bukrejeva (Bukrejev byl ovšem částí kolegů později kritizován za to, že šplhal bez kyslíku a že nesetrval s výpravou a vrátil se dříve připravit pro navracející se čaj a kyslík, podle některých to bylo nezodpovědné).[4]
Everest má dvě hlavní horolezecké cesty, jihovýchodní z Nepálu a severovýchodní z Tibetu, ale existují i další méně časté cesty. Jihovýchodní cesta z Nepálu je technicky méně obtížná než severozápadní cesta z Tibetu, také proto je mnohem frekventovanější. Jihovýchodní cestou šli také Hillary a Tenzing. Výběr prvovýstupu byl ovšem předurčen politickou situací v oblasti, neboť Tibet byl v roce 1949 uzavřen pro cizince.
Většina pokusů o výstup je během dubna a května před letní monzunovou sezónou, kdy se také snižuje rychlost tzv. tryskového proudění. Nicméně k pokusům o výstup dochází i po letní monzunové sezóně v září a říjnu, ale výška sněhové pokrývky činí výstupy mnohem obtížnějšími.
| Rok | Jméno | Cesta | Zajímavost, poznámka |
|---|---|---|---|
| 1991 | Leopold Sulovský | Nortonův kuloár | italsko-česká expedice, při čekání na Battistu Bonali na konci kuloáru si zakouřil [1] |
| 1996 | Josef Nežerka | Normální cesta ze severu | norsko-italsko-česká expedice [2] |
| 1998 | Radek Jaroš, Vladimír Nosek | Normální cesta ze severu | [3] pdf |
| 1999 | Renata Chlumská | Normální cesta z jihu | Švédka českého původu. [4] [5] |
| 2002 | Miroslav Caban | Normální cesta ze severu | Tehdy „podivně“ prezentovaný výstup. [6] [7] |
| 2006 | David Fojtík | Normální cesta ze severu | [8] [9] |
| 2007 | Klára Poláčková | Normální cesta ze severu | [10] |
| 2007 | Pavel Bém | Normální cesta z jihu | [11] |
Zpochybněný výstup
| Everest • K2 • Kančendženga • Lhotse • Makalu • Čo Oju • Dhaulagiri • Manaslu • Nanga Parbat • Annapurna • Gasherbrum I • Broad Peak • Gasherbrum II • Shisha Pangma |