Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Růže

Další významy jsou uvedeny na stránce Růže (rozcestník).
Wikipedie:Jak číst taxoboxRůže
alternativní popis obrázku chybí
Květ růže šípkové – nejrozšířenější evropské růže
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád růžotvaré (Rosales)
Čeleď růžovité (Rosaceae)
Rod růže (Rosa)
Linné
Druhy původní v ČR

Růže šípková (Rosa canina)
Růže převislá (Rosa pendulina)
Růže galská (Rosa gallica)
Růže oválnolistá (Rosa elliptica)
Růže vinná (Rosa rubiginosa)
Růže podhorská (Rosa dumalis)
Růže bedrníkolistá (Rosa spinosissima)
Růže májová (Rosa majalis)
Růže plstnatá (Rosa tomentosa)
Růže polní (Rosa agrestis)
Růže malokvětá (Rosa micrantha)
Růže plazivá (Rosa arvensis)
Růže Sherardova (Rosa sherardii)
Růže Jundzillova (Rosa jundzillii)

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Růže (Rosa) je rod keřovitých rostlin z čeledi růžovitých, podčeledi Rosoideae, s více než 100 druhy, které se v přírodě vyskytují na severní polokouli, především v oblasti mírného pásu. Jsou to většinou keře, méně často plazivé nebo popínavé rostliny. Dosahují obvykle vzrůstu 2-5 metrů, při liánovité formě i 10 metrů. Plodem je souplodí nažek uzavřené v šípku; kulturní odrůdy se množí obvykle očkováním.

Podle odlišného přístupu jednotlivých botaniků k vymezení je popsáno 100 až 300 samostatných druhů; v české flóře se jako domácí uvádí 14 druhů.[1] Rod růže bývá řazen mezi tzv. kritické taxonyː určování některých druhů růží je obtížné vzhledem k značné morfologické mnohotvárnosti a vyžaduje porovnání nejen květů, listů, ostnů a šípků, ale také kališních lístků po odkvětu či sterilních letorostů u příbuzných druhů.[1] Nejstarší doklady o existenci růží jsou z období raných třetihor.

Růže se velmi často a ve velkém počtu pěstují, zejména jako okrasné rostliny. Hojné využití mají i jako oblíbené řezané květiny. Studiem a pěstováním růží se zabývá odborná disciplína zvaná rhodologie.[2]

Český název růže (staročesky róže) je všeslovanskou přejímkou z latinského slova Rosa; to souvisí s řeckým rhodon, jež je patrně praevropského púvodu.[3]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Větévka růže svraskalé s šípkem a hustými, jehlicovitými ostny různé velikosti

Habitus a vzrůst[editovat | editovat zdroj]

Růže jsou opadavé, vzácně i stálezelené, relativně dlouhověké dřeviny. Narůstají většinou v nižší až středně vysoké, prutnaté, převislé nebo gejzírovitě rostoucí keře; na stanovišti často vytvářejí porosty rozrostlé z jednoho jedince – polykormony. Některé druhy mohou být poléhavé nebo se opírat o okolní dřeviny a tím nabývat charakteru lián. Zvláštní zařízení, jako např. úponky, sloužící k popínání ovšem růže nemají a nemají ani ovíjivé lodyhy.

Bohatě větvená kořenová soustava se zřetelným hlavním kůlovitým kořenem je u některých druhů růží doplněna o mělce kořenící podzemní výběžky, kterými se vegetativně rozmnožují (silně např. růže galská, bedrníkolistá, jablíčkonosná nebo karolinská a jejich kultivary).[4]

Častý typ velkých, nazpět zahnutých ostnů na letorostu

Větve a větvičky jsou až na nemnohé výjimky ostnité. Ostny, které se dají vylomit (výraz trn není morfologicky správný), se podle druhů liší tvarem, velikostí i hustotou umístění na větvích. Mohou být jak všechny takřka stejné, tak výrazně různotvaré; nalezneme typy mohutně hákovitě zahnuté i jemně jehličnaté až štětinovité. Prakticky beztrnné jsou růže převislá, růže karolinská nebo růže banksova a některé kultivary pnoucích růží.[4]

Listy[editovat | editovat zdroj]

List růže šípkové s palisty přirostlými k řapíku

Listy růží jsou střídavé se zubatým okrajem, zakončené jedním lístkem – tedy lichozpeřené, nejčastěji pěti, sedmi až devítičetné; někdy chlupaté až přisedle žláznaté. Zpravidla vytrvalé palisty jsou přirostlé k řapíku. Důležitou součástí popisu listů, která vystupuje do popředí u prošlechtěných růží, je i sytost vybarvení a lesk listů. Podzimní zbarvení je obvykle nevýrazně žlutohnědé, jen některé druhy získávají nápadnější žluté (růže mnohokvětá, růže svraskalá) či červené (růže bedrníkolistá) zbarvení.[4]

Průřez květem a květním lůžkem růže

Květy a plody[editovat | editovat zdroj]

Květy růží jsou oboupohlavné; tyčinek je zpravidla mnoho, čnělky pestíků bývají u některých druhů srostlé nebo tvoří nevýrazný kopeček na disku češule.[1] Květy jsou opylovány hmyzem (entomomogamie). U planě rostoucích druhů jsou jednoduchého miskovitého tvaru, u prošlechtěných kultivarů naopak pomnožené korunní plátky skládají květy poloplné či plné. Květy jsou umístěny jednotlivě nebo ve víceméně chudých (výjimečně ohatých) chocholičnatých květenstvích. Velikost se pohybuje zhruba od 2 do asi 10 cm, u šlechtěných růží výjimečně více. Pět (velmi zřídka 4) korunních plátků je vejčitého tvaru, často mělce dvoulaločného; kališní lístky jsou celistvé, nebo naopak dělené a s přívěsky, což je i důležitý determinační znak. Barva květů divokých růží je nejčastěji růžová v různě sytých odstínech, pak čistě bílá, fialově červená; jen málo druhů je žlutých.

Také v dužnatých plodech – šípcích (hypanthium) nalezneme u původních druhů růží značnou tvarovou rozmanitostː mohou být kulovité, vejčité, lahvovité, hruškovité či zploštělé, s ostny či bez nich; někdy na konci nesou i neopadané kališní lístky. Jejich velikost se pohybuje od 5 do 50 mm. V zabarvení jednoznačně převládá červená v různých odstínech; vzácné je zbarvení zelené, černé, hnědé, oranžové či žluté.[4] Uvnitř šípků jsou drobné ochmýřené plody - nažky. Jsou konzumovány řadou živočichů, kteří tak pomáhají k šíření diaspor (endozoochorie).

Rozšíření a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Habitus gejzírovitě rostoucího keře

Růže jako holoarktický geoelement rostou původně takřka po celé severní polokouli, a to jak v boreálním, tak (nejhojněji) v mírném a subtropickém pásu. Jen málo druhů zasahuje až do tropů; je tomu tak převážně v horách Mexika (růže Montezumova), jihovýchodní Indie nebo Filipín (růže filipínská), růže etiopská roste v Etiopii a na Arabském poloostrově. Naopak ve Skandinávii, na Islandu, v Kanadě nebo na Sibiři růže překračují polární kruh.

Převážná většina růží roste ve „starém světě“, ze Severní Ameriky pochází jen asi 20 druhů. Vývojovým centrem rodu jsou hory Střední a jihovýchodní Asie; jen v Číně roste na 95 druhů, z toho 65 endemických.[5] V Evropě růže nejraději osidlují především vápencová pohoří v teplejších oblastech. Najdeme je především na světlých místech jako jsou křoviny, lesní lemy, písečné a pobřežní duny, často i na antropogenních stanovištích. Patří k rostlinám, které zahajují sukcesi dřevin na opuštěných pastvinách, neudržovaných loukách a jiných ladem ležících plochách.

Až na výjimky růže vyžadují stanoviště s plným sluncem, pouze několika málo druhům (růže polní, růže hugova, růže májová) se daří i v polostínu. Na půdu nejsou příliš náročné; preferují však půdy bohatší na dusík, mírně kyselé až mírně zásadité. Některé druhy snáší i značné sucho. Všechny růže jsou rostliny více či méně vápnomilné.[4]

Botanické i kulturní druhy bývají často napadány mšicemi (Macrosiphon rosea), které sají na mladých výhonech a způsobují jejich znetvoření, dále též puklicemi či pilatkami. Z jiných škodlivých organismů se objevuje padlí, rzi, plísně (Botrytis cinerea) či různé antraknózy houbového původu.[4]

Taxonomie a evoluce[editovat | editovat zdroj]

Rod Rosa patří v rámci čeledi růžovitých do podčeledi Rosoideae a tribu Rosae. V roce 2007 byl spolu s nejbližším příbuzným rodem Rubus vřazen do subtribu Rosodae.[6] Rod se tradičně dělí na 4 podrody, z nich tři mají jen malý význam, neboť naprostá většina druhů je zařazována do podrodu Rosa (též Eurosa). Tento největší podrod se dále člení na sekce. Molekulární fylogenetické studie 21. století však zpochybnily monofyletičnost většiny sekcí kromě sekce Caninae.[7]

Nejstarší fosilní záznamy, které lze přiřadit k rodu Rosa, existují z období paleocénu a eocénu; v evropském prostředí pak ze středního oligocénupliocénu. Velká část recentních druhů je zřejmě teprve holocénního původu; náchylnost k hybridizaci je známkou toho, že speciace v rámci rodu dosud nebyla uzavřena. Značná morfologická proměnlivost vedla v minulosti ke značným nomenklatorickým problémům, často byly některé druhy vedeny v nižší taxonomické jednotce; tedy jako poddruhy, nebo se za samostatné druhy považovali i mezidruhoví kříženci.

Základní chromozómové číslo je x=7; kromě diploidních jedinců se běžně vyskytuje polyploidie (tetra-, penta- či dokonce oktoploidie). U druhů sekce Caninae existuje zvláštní typ nepravidelné meiózy, při kterém vzniká pentaploidní organismus s 80 % mateřských a 20 % otcovských genů.[8]

Klasifikace botanického rodu[editovat | editovat zdroj]

Uvedeny jsou nejdůležitější druhy, s nimiž se můžeme setkat v ČR ať ve volné přírodě, nebo v zahradách a parcích.

Kulturní odrůdy růží[editovat | editovat zdroj]

Rosa chinensis - stará odrůda 'Mutabilis'

Doposud bylo vyšlechtěno na 12 000 kultivarů růží, což je nejvíce mezi dřevinami.[1] Neexistuje sice jejich jednotná klasifikace, ale obvykle se dělí podle původu a doby vzniku do následujících skupinː

Botanické druhy a jejich bezprostřední kultivary[editovat | editovat zdroj]

Růže byly pěstovány u lidských obydlí už od starověku, vesměs šlo o zajímavé jedince přenesené z volné přírody a dále vegetativně množené. Pěstovány a kultivovány byly např. druhy Rosa moschata, R. banksiana, R. pimpinellifolia, R. rubigiosa, R. foetida, R. moyesii nebo R. rugosa.

Staré zahradní růže[editovat | editovat zdroj]

Historické odrůdy vznikly před vyšlechtěním moderních hybridních odrůd; za přelomový se pokládá rok 1867, kdy byl uveden na trh první čajový hybrid nazvaný 'La France'. Zprvu se jednalo výhradně o křížence růže galské a jejich potomky. Jsou to jednou ročně kvetoucí, odolné, nenáročné keře, s intenzivně vonícími květy v barevné paletě od bílé přes růžovou po odstíny červené. Pozdější introdukce růží čínské provenience koncem 18. století přinesla jednak vlohy pro opakované kvetení, jednak nové odstíny barev, především žluté a oranžové.

  • Kříženci růže galskéː růže bílá, růže damašská, růže stolistá a množství jejich dalších kultivarů; růže portlandské
  • Čínské růžeː kultivary a kříženci růže čínské, do Evropy převezeny koncem 18. století a šlechtěny se starými evropskými odrůdami
  • Čajové růžeː kultivary růže vonné (Rosa x odorata, kříženec růže čínské a obrovské), s květy vonícími po černém čaji
  • Bourbonské růžeː vyšlechtěny na Réunionu z růží čínských a damašských, původně do kvetoucích živých plotů
  • Noisettkyː opakovaně kvetoucí kultivary vzniklé z kříženců růže čínské a mošusové (Rosa moschata), často "popínavého" charakteru
  • Remontantkyː vyšlechtěny v 19. století pro opakované kvetení ze široké škály předchůdců
  • Lambertkyː též kříženci růže mošusové a mnohokvěté; odolné, silně aromatické růže s květy v bohatých květenstvích

Moderní hybridní růže[editovat | editovat zdroj]

  • Čajohybridyː moderní odrůdy záhonových růží vyšlechtěné z remontantek a čajových růží; vyznačují se vzpřímeným růstem, řidším olistěním, dlouhotrvajícím kvetením a velkými, plnými květy nesenými zpravidla po jednom či dvou na rovných, pevných výhonech
  • Polyantky a polyanthybridyː původně kříženci růže čínské a mnohokvěté (po druhé z nich zdědily jako rozpoznatelný znak mj. hřebínkovitě zpeřené palisty), od 19. století šlechtěné v evropském prostředí; jedná se o vzrůstově menší, dlouho kvetoucí záhonové růže s desítkami drobných květů v bohatých květenstvích
  • Floribundy a velkokvěté floribundyː vznikly další hybridizací výše zmíněných typů; vzrůstově menší růže podobné čajohybridům, s vícero velkými a bohatými květy na stonku.
  • Pernetkyː kříženci žluté růže Rosa foetida s atraktivními květy, nicméně nevonné a náchylné k chorobám, během 20. století zanikly dalším křížením s čajovými hybridy
  • "Anglické růže"ː šlechtěny od 60. let v Anglii pěstitelem Davidem Austinem, s cílem zkombinovat jednoduchý půvab starých evropských odrůd s moderními požadavky na opakované kvetení a barevnou škálu.

Dělení podle habitu a využitelnosti[editovat | editovat zdroj]

Kromě původu můžeme růže dělit též podle jejich habitu a využitelnosti při pěstování. Pak můžeme rozeznávat např. následující typyː[4]

  • Záhonové růže jsou využitelné pro pěstování v menších zahradách, spadá sem většina čajohybridů, floribund, polyantek a další
  • Pnoucí růže mají i několik metrů dlouhé výhony; navzdory svému jménu se však samy nedokáží ovíjet, je třeba je vyvazovat k opoře. Jedná se vesměs o kultivary odvozené z růže mnohokvěté, růže rolní a růže vonné.
  • Půdopokryvné růže rostou plazivě, květy mají často v bohatých květenstvích, odvozeny obvykle od růže rolní (R. arvensis); využitelné pro tento účel jsou též druhy vytvářející svými výběžky nízké, rychle se rozrůstající polykormony (např. růže bedrníkolistá)
  • Sadové růže jsou mohutné vzrůstné keře pro solitérní výsadbu např. v parcích a sadech, v různých tvarech se takto dá pěstovat velké množství druhů a kultivarů
  • Stromkové růže lze docílit z mnoha předchozích typů šlechtěním na korunku
  • Miniaturní (též trpasličí) růžeː zakrslé kultivary, vysoké pouze 30-40 cm, s drobnými květy (1-5 cm v průměru), pěstují se též jako pokojové květiny

Další využití[editovat | editovat zdroj]

Aromatické látky v květech[editovat | editovat zdroj]

Geraniol (C10H18O)

Růže obsahují v květních plátcích směsi aromatických silic. Jejich množství velmi kolísá nejen u různých druhů a odrůd, ale i v závislosti na počasí a denní době. Hlavní vonnou složkou jsou alkoholy geraniol a l-citronellol.

Z botanických druhů a růží jim blízkých nejvíce voní Rosa gallica a její odvozeniny (R. x centifolia, R. x damascena, R. x alba), dále R. x odorata, R. hugonis nebo Rosa banksiae. Mezi moderními odrůdami nalezneme význačně vonící odrůdy růží ve skupině čajohybridů (kultivary 'Duftwolke', 'Eminence', 'Christian Dior', 'Mainzer Fastnacht', 'Papa Meilland', 'Silver Star', 'Sutter´s Gold', 'Sterling Silver', 'Whisky') a floribund, mezi sadovými voní mnohé tzv. anglické růže. Velká část růží voní naopak jen zanedbatelně nebo vůbec.[4]

Světoznámé je pěstování olejodárných růží (R. x damascena var trigintipetala) v Bulharsku, které kryje 70 až 80 % světové potřeby. Střediskem 120 km dlouhého údolí je město Kazanläk. Na 1 kg oleje (silice) se spotřebuje 3000 kg růžových plátků, což je přibližně celková sklizeň ze období od poloviny května do poloviny června z 1 ha plantáže. Sbírá se od svítání jen do 10 hodin dopoledne. Čistý růžový olej je nepostradatelnou součástí mnoha světových parfémů. Éterické oleje růže damašské jsou využívány v aromaterapii a medicíně pro své uklidňující, antibakteriální, protizánětlivé a protikřečové účinky.[10]

Šípky růže jablíčkonosné
Rosa moyesii

Vitamíny v plodech[editovat | editovat zdroj]

Růže obsahují v šípcích karoten, vitamíny A, B1, B2, P a K. Nejvíce se cení ovšem obsah vitamínu C; jeho obsah u jednotlivých druhů uvádí následující tabulka. Nejnižší obsah je u šípků růží kolem 200 mg/100g. Nejvíce se šípky sbírají na známý a chutný šípkový čaj. Sušením a vařením obsah vitamínu může klesat až o 80 %; šetrněji se vitamín zachová v šípkovém víně. Využít se šípky dají i do marmelád, džusů, kompotů nebo omáček.

Kromě sběru šípků v Evropě obecně rostoucí růže šípkové existují i odrůdy pěstované vyloženě na plody, jako např. ‘Karpatia’ růže jablíčkonosné (Rosa pomifera, resp. Rosa villosa) se sytě červenými, velkými šípky s malým počtem semen, nebo růže Moyesova (R. moyesii) s až 6 cm dlouhými šípky lahvovitého tvaru, vynikajícími vysokým obsahem vitamínu C.[11]

Tabulka vitaminu C[zdroj?]
Vědecký název Český název C (mg/100g)
Rosa pendulina (R. alpina) růže alpská 1800
R. cinnamomea r. skořicová 1700
R. moyesii r. Moynesova 1700
Rosa villosa (R. pomifera) r. jablíčkonosná 1400
R. gallica r. galská 1300
R. glauca r.sivá 1300
R. rugosa r. svraskalá 900
R. canina r. šípková 800

Růže v lidské kulturní historii[editovat | editovat zdroj]

Červená růže na erbu pánů z Rožmberka, jednoho z Vítkovských rodů

Růže byla a je používána v mnoha symbolických významech. Ve starověkém Řecku byla přiřazována k božstvům lásky Afrodíté a Erótovi a taktéž Dionýsovi. Od básnířky Sapfó pochází označení růže za "královnu květin". Po christianizaci Římské říše se růže stala symbolem Panny Marie, od růže je odvozen i název modlitby růžence.

V heraldice je růže častým motivem, známé jsou anglické rody Yorků (bílá růže) a Lancasterů (červená růže), v Českých zemích pak Vítkovci, zváni přímo Páni z růže. Růži ve znaku má i několik desítek českých měst.[12]

Červená růže je symbolem sociální demokracie. Používá ji například Socialistická internacionála či britská Labouristická strana. Česká strana sociálně demokratická používá růži oranžovou.

V květomluvě se rozlišují symbolické významy růže podle barev, přičemž zejména červená růže je známým symbolem vroucí lásky.

Růže se též objevují v nesčetných literárních dílech (např. Slavík a růže Oscara Wilda, Exupéryho Malý princ) i lidové slovesnosti (známá pohádka O Šípkové Růžence) včetně mnoha přísloví.[13]

Veřejnosti přístupné sbírky růží[editovat | editovat zdroj]

Růžový sad v Lidicích

Největší sbírku planých i kulturních růží (rozárium) u nás je možné navštívit v Botanické zahradě Chotobuz, ve které se pěstuje kolem 850 odrůd kulturních růží a přes 100 taxonů původních botanických druhů. Další významná rozária jsou v Olomouci, soutěžní rozárium v Hradci Králové, růžový sad v Lidicích, v Rajhradě, Praze na Petříně, Růžová zahrada na Konopišti a další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Rosen na německé Wikipedii a Garden roses na anglické Wikipedii.

  1. a b c d MUSIL, Ivan. Lesnická dendrologie 2ː Listnaté dřeviny. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2005. 
  2. ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (česky) 
  3. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968. ISBN 14-268-78. S. 426. 
  4. a b c d e f g h HIEKE, Karel. Praktická dendrologie, sv. 2. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978. 
  5. Rosa in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2018-06-08]. Dostupné online. 
  6. POTTER, D.; ERIKSSON, T.; EVANS, R. C. Phylogeny and classification of Rosaceae. Plant Systematics and Evolution. 2007-06-28, roč. 266, čís. 1-2, s. 5–43. Dostupné online [cit. 2018-06-08]. ISSN 0378-2697. DOI:10.1007/s00606-007-0539-9. (anglicky) 
  7. WISSEMANN, VOLKER; RITZ, CHRISTIANE M. The genus Rosa (Rosoideae, Rosaceae) revisited: molecular analysis of nrITS-1 and atpB-rbcL intergenic spacer (IGS) versus conventional taxonomy. Botanical Journal of the Linnean Society. 2005-03, roč. 147, čís. 3, s. 275–290. Dostupné online [cit. 2018-06-08]. ISSN 1095-8339. DOI:10.1111/j.1095-8339.2005.00368.x. (anglicky) 
  8. WISSEMANN, V.; RITZ, C. M. Evolutionary patterns and processes in the genus Rosa (Rosaceae) and their implications for host-parasite co-evolution. Plant Systematics and Evolution. 2007-06-28, roč. 266, čís. 1-2, s. 79–89. Dostupné online [cit. 2018-06-08]. ISSN 0378-2697. DOI:10.1007/s00606-007-0542-1. (anglicky) 
  9. Phillips, R.; Rix, M. 1988. The Random House Book of Roses. Random House, New York.
  10. BOSKABADY, Mohammad Hossein; SHAFEI, Mohammad Naser; SABERI, Zahra. Pharmacological Effects of Rosa Damascena. Iranian Journal of Basic Medical Sciences. 2011, roč. 14, čís. 4, s. 295–307. PMID: 23493250 PMCID: PMC3586833. Dostupné online [cit. 2018-06-10]. ISSN 2008-3866. PMID 23493250. 
  11. MENCLOVÁ, Alena. Plodová růže přináší půvab i užitek. Abecedazahrady.cz. Dostupné online [cit. 2018-05-25]. (česky) 
  12. RYTÍŘ, Václav. Heraldická růže : Soupis sídelních městských znaků s obrazem růže. Úvaly: [s.n.], 1941. Dostupné online. 
  13. MEZULIANIKOVA, EVA.ː Růže v jazyku, literatuře a kultuře. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2013.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KESKEVIČ, Viktor. Růže. Praha : Orbis, 1963.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Růže&oldid=16164112
Stránka byla naposledy upravena 15. 6. 2018 v 16:42. Editovat celý článek Růže.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy