Rafael Ejtan

Rafael "Raful" Ejtan (hebrejsky: רפאל "רפול" איתן‎; 11. ledna 1929 - 23. listopadu 2004) byl izraelský generál, náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil (IOS) a později poslanec Knesetu a člen izraelské vlády.

[editovat] Biografie

[editovat] Mládí

Rafael se narodil 11. ledna 1929 jako Rafael Kaminski, původem z Ruska. Jeho otec Elija byl jedním ze zakladatelů Ha-šomer. Rafael vyrostl v mošavu Tel Adašim. Jemu i jeho sourozencům se dostalo přísného vychování. Později se Rafael oženil. Za manželku si vzal Miriau a společně měli pět dětí. Několik let před svou smrtí se s ní rozvedl a znovu se oženil. Jeho manželkou se stala Ofra Meirsonová.

[editovat] Vojenská kariéra

[editovat] První bitvy

Jako příslušník Palmach, elitních oddílů Hagany se účastnil války za nezávislost. Bojoval v Jeruzalémě a v dubnu 1948 byl, při bitvě o San Simon Monastery zraněn. Později sloužil v 10. praporu pěšího pluku v Lachiš v Negevské oblasti. V roce 1954 se v hodnosti kapitána stal velitelem výsadkářů, Jednotky 101. Během Operace Kineret v roce 1955 byl zraněn kulkou z kulometu na hrudi; při invazi do Sýrie obdržel Medaili za odvahu. V roce 1956, během Suezské krize velel Ejtan 890. praporu výsadkářů a 29. října seskočil padákem při útoku na průsmyk Mitla. Během Šestidenní války na začátku června 1967 velel v hodnosti plukovníka brigádě výsadkářů v Gaze a v boji byl těžce raněn.

[editovat] Náčelník štábu

1. dubna 1978 byl Ezerem Weizmanem jmenován do funkce náčelníka Generálního štábu. Svou činnost ve funkci zahájil kroky majícími zvýšit disciplínu a efektivitu v IOS. Nařídil totiž nošení vojenských baretů a sbírání prázdných nábojnic po střelbách na střelnicích. Navíc také snížil velikost armády. V dubnu 1982, při vracení Sinaje Egyptu nechal, společně se Šaronem zničit město Jamit, když Egypťané odmítli zaplatit Izraelem vybudovanou infrastrukturu.

Jako náčelník štábu se nejvíce proslavil projektem „Rafulovo mládí,“ ve kterém byli do IOS přijímáni mladí lidé ze sociálně slabých vrstev. V IOS jim bylo poskytnuto vzdělání či dokončení středoškolských studií. Cílem bylo zabránit tomu, aby se tito mladí lidé nedostali do vlivu světa zločinu, chudoby a dalších problémů.

Ve funkci náčelníka štábu schválil letecký úder proti iráckému jadernému komplexu v Osiraku 7. června 1981.

[editovat] První libanonská válka

Podrobnější informace naleznete v článku První libanonská válka.

[editovat] Politická kariéra

V dubnu 1983, po odchodu do důchodu vstoupil Ejtan do politiky. V izraelské společnosti si díky své minulosti v zemědělství a koníčkům jako práce se dřevem o sobě vytvořil obraz člověka spjatého s kořeny své země, což přitahovalo část izraelské společnosti. Byl považován za konzervativce obhajujícího represivní politiku vůči palestinským Arabům.

V roce 1984 byl zvolen do Knesetu za stranu Tehija (Obrození). Později založil vlastní, ultranacionalisticky zaměřený Comet (Křižovatka), stranu s konzervativními názory na obranu a zahraniční politiku, ale liberálními a světskými názory na domácí politiku. Za tuto stranu byl zvolen do Knesetu a zároveň vykonával od roku 1988 funkci ministra zemědělství a to až do roku 1991, kdy Comet vládu opustil. Ve volbách v roce 1992 získal Comet 8 křesel, ale Ejtan odmítl Rabinovu nabídku na koalici.

V samotném Cometu měl Ejtan potíže s ovládáním strany; několik poslanců Knesetu za Comet přešlo do jiných stran. Navíc dva poslanci za Comet podpořili v Knesetu Rabinovu Dohodu z Osla výměnou za ministerské posty.

V roce 1996 utvořil Comet alianci s Likudem a Gešerem v čele s Bejaminem Netanjahuem. Ačkoliv tento triumvirát ve volbách do Knesetu prohrál s izraelskou Stranou práce, Netanjahu vyhrál volby na post premiéra, což mu dovolovalo sestavit vládu. Ejtan měl přislíbený post ministra pro vnitřní bezpečnost, ale jeho nominaci blokoval fakt, že byl vyšetřován pro podezření ze spáchání trestného činu. Vyšetřováním byl Ejtan nakonec očištěn a případ byl v roce 1998 uzavřen „pro nedostatek důkazů.“ Ejtan poté pracoval jako ministr zemědělství a životního prostředí a místopředseda vlády (1998–1999). Ve volbách do Knesetu v roce 1999 nezískal Comet ani jedno křeslo a Ejtan opustil politiku.

[editovat] Smrt

23. listopadu 2004 navštívil Ejtan středomořský Ašdod, kde dohlížel na projekt rozvoje přístavu. Velká vlna jej smetla do moře, když stál na vlnolamu. Na více jak hodinu zmizel v hluboké mořské vodě. Poté, co byl nalezen, selhaly veškeré pokusy o oživení a Rafael Ejtan byl prohlášen za mrtvého.^[1]

[editovat] Odkazy

Související články obsahuje Portál Izrael

Související články obsahuje Portál Hebraistika

[editovat] Poznámky

• Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Rafael Eitan na anglické Wikipedii.

1. ↑ Former Israeli army chief drowns [online]. BBC, [cit. 2008-04-17]. Dostupné online. (anglicky)

[editovat] Externí odkazy

• (en) Podrobnější informace
• (cs) Ejtanova fotografie
• (en) Ejtanův pamětní web
• (en) Profil na Jewisch wirtual library
• (en) Profil na webu Knesetu

z • d • e Náčelníci Generálního štábu Izraelských obranných sil (IOS)

Ja'akov Dori (1948-49) • Jigael Jadin (1949-52) • Mordechaj Maklef (1952-53) • Moše Dajan (1953-58) • Chajim Laskov (1958-61) • Cvi Cur (1961-64) • Jicchak Rabin (1964-68) • Chajim Bar-Lev (1968-72) • David Elazar (1972-74) • Mordechaj Gur (1974-78) • Rafael Ejtan (1978-83) • Moše Levi (1983-87) • Dan Šomron (1987-91) • Ehud Barak (1991-95) • Amnon Lipkin-Šachak (1995-98) • Šaul Mofaz (1998-2002) • Moše Ja'alon (2002-05) • Dan Chaluc (2005-07) • Gabi Aškenazi (2007 - současnost)