Dancehall

Dancehall (či ragga) je v současnosti zřejmě nejpopulárnější styl vycházející z reggae. Vznikl, jak název naznačuje, jako tanečnější verze roots reggae koncem 70.let, podle míst kde se scházeli tanečníci a vystupovali soundsystémy. Jeho charakteristickým rysem je frázovaný zpěv, syrový rytmus a jenom částečný, skoro minimalistický hudební doprovod.

Využívá také již hojně elektronické zvuky. Přesto lze říci, že svým důrazem na rytmiku má blíž k autentické africké hudbě a hip-hopu než roots reggae. Dominantní místo má projev DJe , zvaný raggamuffin či toasting. Kromě změny hudebního výrazu došlo i k posunu v obsahu sdělení. Texty, pronášené často v jamajském nářečí patois, nyní namísto hlásání rastafariánské zvěsti, čerpají náměty zejména z drsného života v ghettu. Nechybí silácké pózy, motivy násilí (zbraně, vraždy, znásilnění apod.), ani sexistické narážky a výpady proti homosexuálům. Tato témata spojená s nástupem tanečnějšího a agresivnějšího dancehallu na úkor roots reggae odrážela náladu a sociální situaci v ghettech, která se podstatně změnila po volbách v roce 1980, kdy se vlády chopila konzervativní JLP, jejíž politika zredukovala sociální výdaje a vůbec zmařila naděje mnohých rastafariánů. Teprve v druhé půli 80. let dochází k renesanci rastafariánské rétoriky (převážně Bobo Ashanti), tentokrát však již na dancehallovém podkladě. K nejslavnějším jménům dancehallové scény patří Bounty Killer, Buju Banton, Sizzla, Beenie Man, Capleton, General Degree či Lady Saw.