Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Referendum (latinsky to, co musí být odkázáno) je rozhodnutí všech občanů nebo i všech obyvatel v otázkách zakonodárných (legislativních) nebo výkonných (exekutivních). V referendu se obvykle nehlasuje o osobách, tím se referendum liší od voleb, někdy však autoritativní vůdce státu využije referenda k legitimizaci své moci (schválení převratu, prodloužení funkčního období; k tomu přistoupili nejnověji např. vládci některých zemí Střední Asie [1] [2]).
V mnoha demokraciích jsou taková rozhodnutí pro volené reprezentanty a státní správu závazná a právo na referendum je zakotveno v ústavě. Příkladem je Švýcarsko a Lichtenštejnsko (od roku 1848), ale i (v různě vyvinuté podobě) většina států USA, částečně Irsko, všechny spolkové země Německa [1] (například v Bavorsku od roku 1995, v prvním desetiletí 835 referend, 1371 iniciativ [2]) nebo Itálie.
Základní otázky jsou podřízeny rozhodnutí občanů v povinném referendu. Zatímco rozhodnutí v jiných záležitostech jsou předmětem fakultativního referenda, které je vyvoláno závaznou občanskou iniciativou.
V jiných zemích „referenda“ v podstatě pouze zjišťují veřejné mínění. Tato nezávazná forma se dnes označuje jako plebiscit.[zdroj?] Výsledky takových plebiscitů nejsou pro politickou reprezentaci závazné, ovšem jejich ignorování je obvykle politicky nepřijatelné.
Referenda o schválení (ratifikaci) ústavy EU, v té či oné formě, se konaly v řadě členských zemí EU. Občané Francie a Nizozemí v létě 2005 návrh ústavy EU odmítli, a tak „Brusel“ ratifikaci pozastavil.
Obsah |
V Česku je referendum zakotveno v ústavě, prováděcí zákon však stále přijat nebyl. Již několikrát zákon o obecném referendu byl přijat Poslaneckou sněmovnou, Senátem však nikdy neprošel. Pro referendum o přistoupení k Evropské unii byl vydán speciální ad-hoc ústavní zákon.
Český právní řád umožňuje pořádání tzv. místního referenda [3], [4], [5]. Jeho konání upravuje zákon č. 22/2004 Sb. Tento zákon, proti kterému nehlasoval ani jeden poslanec [6], [7] zvýšil účast nutnou pro platnost místního referenda z 25 na 50% oprávněných voličů. Pro porovnání, v posledních volbách do krajských zastupitelstev (2004) se účast pohybovala mezi 25 a 32% [8], ve volbách do senátu roku 2006 v druhém, rozhodujícím kole dokonce jen mezi 14 a 27% [9]. Dosáhnout padesáti procentní účasti při řešení otázek komunální úrovně, zvláště ve větších městech, je tedy téměř nemožné. Svědčí o tom např. referendum o hlavním nádraží konané 2004 v Brně. Přestože jde snad o největší projekt v historii města s rozpočtem několika desítek miliard Kč, přišlo k urnám 25% oprávněných voličů (o 7% více než při volbách do senátu), což je polovina potřebného počtu. Naskýtá se otázka zda není zákon o místním referendu v nynějším znění spíše kontraproduktivní, místo aby zvýšil zájem občanů o veřejné dění v obcích díky možnosti se na něm přímo podílet, se tento zájem pravděpodobně díky neplatnosti absolutní většiny referend spíše sníží.
|
Často uváděné výhody referenda:
|
Časté výhrady proti referendu:
|
Česko – místní referendum:
Evropa:
Německo:
Švýcarsko: