Regiment Wied
Regiment Wied byl založen jako jeden z císařských pěších pluků již v roce 1698. Pluk se řadil k tzv. „německé pěchotě“ což znamenalo, že rekruti k němu byli odvádění z území celé Habsburské říše kromě Uherska. Posádkou byl regiment Wied umístěn v roce 1754 v Antverpách a v roce 1763 v Nikolsburgu. Majitelem pluku za Sedmileté války byl Heinrich Fridrich hrabě Wied-Runkel, který jej vlastnil od roku 1754. Velitelem pluku byl od roku 1755 svobodný pán Siegmund von Burmann, v roce 1759 se jím stal svobodný pán Siegmund von Gemmingen auf Hornberg und Teschklingen. Za Sedmileté války se regiment Wied zůčastnil několika významných bitev z nichž lze uvést například bitvu u Šterbohol (6. května 1757). Ve druhé polovině 18. století bylo regimentu Wied přiřazeno pořadové číslo 28. Pluk existoval až do roku 1915, kdy byl rozpuštěn.
[editovat] Výstroj a uniforma
Uniformu císařských vojáků z období Sedmileté války lze rekonstruovat na základě dochovaných písemných pramenů. Uvedený popis uniformy je vytvořen na základě výstrojního schématu z roku 1762.
Pěšák regimentu Wied nosil třírohý klobouk s bílou lemovkou zdobený na levé straně bílými pruhy do tvaru „V“ s bílo-červeno-zeleným pomponem umístěným uprostřed. Další dva černožluté pompony byly přišity v zadních rozích klobouku. Samotná uniforma se skládala z bělavého kabátu z vlněného sukna, který se od kabátů ostatních regimentů odlišoval zelenými manžetami, zelenými revéry a nárameníkem se zelenou klikatkou. Další součástí stejnokroje byla bílá vesta se dvěma řadami knoflíků a bílá lněná košile se stojáčkem, přes který se oblékal červený kolárek. Na nohách nosili příslušníci regimentu černé nízké boty s rovnou špičkou a kalhoty bílé barvy sahající pod kolena. Lýtka vojákům na pochodu chránily černé kamaše, které se při slavnostních příležitostech nahrazovaly kamašemi bílými.
K výzbroji pěchoty náležela ručnice s křesadlovým zámkem vzor 1754 a bodák, který se nosil zavěšen na levém boku. Na pravém boku nosil pěšák na bílém řemeni zavěšenou černou patrontašku s mosazným císařským znakem, na levém boku zase tornu z hnědé teletiny a dřevěnou polní láhev.
Důstojníci se od řadové pěchoty odlišovali zlatě lemovanými klobouky s černou mašlovitou kokardou, bílými nákrčníky a žlutou, černě protkávanou hedvábnou či vlněnou šerpou vázanou kolem pasu. K odznakům důstojníka patřil kord a při slavnostních příležitostech též sponton či partyzána.