Regionální dráha

Regionální dráha, lokální dráha, místní dráha, drobná dráha, malodráha, vicinální dráha, sekundární dráha, podružná dráha, vedlejší dráha jsou názvy, jimiž v různých obdobích a zemích byly či jsou označovány kolejové dráhy nižší kategorie, tedy zpravidla vedlejší dráhy a dráhy nezapojené do celostátní sítě. Legislativa jednotlivých zemí a období se liší tím, zda do společné kategorie s méně významnými drahami železniční sítě zahrnuje též tramvajové dráhy, pozemní lanové dráhy, ozubnicové dráhy, důlní a průmyslové dráhy atd. (jako například ve Švýcarsku) a metro, nebo zda je vyčleňuje do jiných kategorií a technicko-právních režimů (jako například v České republice).

Nižší kategorie drah zpravidla podléhají méně přísným technickým požadavkům (podélný sklon trati, minimální poloměr oblouků, kvalita kolejového lože, rozchod a geometrie kolejí atd. Zpravidla na nich bývá umožněn větší podíl soukromého sektoru nebo obcí či regionů při zřizování, vlastnění a provozování, tyto dráhy v některých zemích podléhají nižším správním orgánům než celostátním.

[editovat] Lokální dráhy v historii

Když kolem roku 1870 v rakousko-uherském Předlitavsku byla dokončována síť hlavních tratí, odlehlejší a hornatější oblasti zůstávaly stále bez železničního spojení. Začaly vznikat zákony, které měly dalšímu rozvoji železniční sítě napomoci. Podobný vývoj probíhal tou dobou i například v Německu.

V letech 1873–1875 byly schváleny zákony, které stavitelům místních drah přinesly řadu technických i hospodářských úlev. Po vydání prováděcího nařízení byly do roku 1879 vybudovány první 3 lokální tratě na území dnešní České republiky (Nové Sedlo u Lokte – Loket, Chodov – Nejdek, Čáslav – Závratec) a 9 dalších v jiných částech Předlitavska.

Roku 1880 byl vydán jednak zákon usnadňující zestátnění postavených i rozestavěných drah, a za druhé zákon o výstavbě místních drah, který dočasně na dobu dvou let pro lokální dráhy poskytoval řadu úlev v technické, právní i správní oblasti a zvýhodňoval soukromé koncesionáře nových vedlejších drah. Ještě v roce 1880 byly vydány koncese na 100 km vedlejších tratí, roku 1881 již něco přes 500 km. V následujících letech získala převažující vliv na většině lokálních tratí společnost StEG a ÖNVB spolu s Jihoseveroněmeckou spojovací dráhou.

V roce 1882 byl vydán další, tentokrát již trvalý zákon „o vedlejších drahách“ (resp. o podružných drahách). Také tento zákon umožnil vznik mnoha místních drah.

Výstavba konkrétních místních drah byla v jednotlivých letech podporována i speciálními zákony, mezi které patří například Zákon o místních drahách, které roku 1894 mají býti zabezpečeny č. 129 ř. z. z 22. 6. 1894. Dne 17. prosince 1892 byl vydán zákon o podpoře místních drah pomocí zemské garance.

Rámcový zákon pro výstavbu místních drah byl přijat i v Československu, a to 27. června 1919 pod č. 373/1919 Sb. z. a n.

Ve 20. letech 20. století převzal místní dráhy stát a smazal při tom právní specifičnost lokálních či vedlejších drah.

V německojazyčných zemích se používaly různé termíny: v Prusku malodráha (Kleinbahn), v Bádensku, Bavorsku a Rakousku lokální dráha (Lokalbahn), v Sasku sekundární dráha (Sekundärbahn), v Bavorsku též vicinální dráha (Vizinalbahn), případně vedlejší dráha (Nebenbahn).

V Prusku vydal parlament 28. července 1892 Zákon o malodráhách a soukromých vlečkách (Gesetz über Kleinbahnen und Privatenschlußbahnen).

[editovat] Regionální dráha v českém právním řádu

Regionální dráha je „dráha regionálního nebo místního významu, která slouží veřejné železniční dopravě a je zaústěná do celostátní nebo jiné regionální dráhy“. Tento termín se v českém právním řádu objevil se Zákonem o dráhách č. 266/1994 Sb. O zařazení železniční trati do kategorie (celostátní dráha, regionální dráha, vlečka, speciální dráha) rozhoduje drážní správní úřad, jímž je pro železniční dráhy Drážní úřad.

Z technického, provozního a právního hlediska jsou na regionální dráhy kladeny stejné požadavky jako na celostátní dráhu. Zatímco však celostátní dráha je v republice jedna, tvořená všemi úseky, které k ní patří, a měla by tedy mít celá jednoho vlastníka i jednoho provozovatele, regionálních drah je mnoho, což umožňuje rozdělit je mezi více vlastníků i provozovatelů.

S účinností od 1. července 1996 vláda dne 20. prosince 1995 usnesením vyčlenila 128 regionálních drah z jednotné celostátní dráhy, ^[1] toto usnesení pak zřejmě bylo následováno právně účinným rozhodnutím Drážního úřadu. Počet a výběr regionálních drah souvisí s tím, že 4. dubna 1995 ekonomičtí ministři schválili privatizaci 127 tratí regionálního významu, ta však nebyla nikdy realizována.

[editovat] Odkazy

[editovat] Související články

• Seznam železničních tratí v Česku
• Lokálka (skupina), folková hudební skupina
• Úzkorozchodná dráha

[editovat] Reference

1. ↑ Usnesení Vlády České republiky ze dne 20. prosince 1995 č. 766, o vyčlenění regionálních drah z dráhy celostátní, účinnost od 1. 7. 1996

Tento článek o železniční dopravě je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.