Relikviář svatého Maura

Relikviář svatého Maura je významná gotická památka pocházející z první třetiny 13. století. Je uložena a vystavena v zámku Bečov nad Teplou v okresu Karlovy Vary.

[editovat] Historie

Relikviář byl vyroben na zakázku člena zámožného rodu Rumigny, který také založil benediktinský klášter v belgickém městě Florennes. Biskup Gérard de Rumigny získal relikvie svatého Jana Křtitele a později svatého Maura z katedrály v Remeši. Právě pro uložení těchto ostatků byl relikviář zhotoven.

Po Francouzské revoluci byl klášter, v jehož majetku se relikviář nacházel, zrušen; relikviář samotný se stal vlastnicím jiného kostela ve Florennes. Byl však částečně poškozen, a od církevní rady jej roku 1838 zakoupil za 2500 franků šlechtic Alfred de Beaufort. V polovině 19. století nechal schránu zrestaurovat nákladem 3 tisíc franků. Roku 1888 byl relikviář vystaven v Bruselu, roku 1889 jej Alfred de Beaufort přemístil na svůj zámek v Bečově nad Teplou.

Za druhé světové války příslušníci rodu Beaufortů kolaborovali s nacisty. Na konci války roku 1945 ze zámku v Bečově uprchli jen s nejnutnějšími předměty. Relikviář byl však ještě předtím, než Bečov nad Teplou opustili, uschován do zásypu podlahy hradní kaple Navštívení Panny Marie. Zámek byl po válce znárodněn.

V červnu roku 1984 československé úřady kontaktoval občan USA Danny Douglas; na zastupitelském úřadu ve Vídni začal vyjednávat s československým státem o nákupu blíže neurčené historické památky za 250 tisíc dolarů. Při vyjednávání vyšlo postupně najevo, že jde o dutý kovový předmět o velikosti přibližně konferenčního stolku s vysokou historickou a uměleckou hodnotou, který leží zakopaný asi 100 kilometrů od Norimberku. Po dalším pátrání v archivech nalezli českoslovenští kriminalisté fotografii a popis relikviáře uloženého na zámku z roku 1932. 4. listopadu 1985 začali prohledávat celý bečovský areál; relikviář byl objeven následující den. Po tomto významném nálezu připravil Západočeský památkový úřad smlouvu s Umělecko-průmyslovým muzeem v Praze, které se zavázalo vypracovat expertizu schrány; ta byla za tím účelem převezena do Prahy. Písemná zpráva muzea ohodnotila relikviář jako památku nevyčíslitelné hodnoty; její vývoz proto nepřipadal v úvahu. V důsledku nevhodného uložení ve vlhké zemi byla však schrána ve velmi špatném stavu, jenž vyžadoval zrestaurování; restaurátorské práce ale započaly až o několik let později, roku 1991, po vyjasnění majetkových a vlastnických vztahů. Náročného a dlouhého procesu restaurování se ujal Státní úřad památkové péče. Práce probíhaly mimo jiné v kooperaci s restaurátory z německých Cách. Bylo však také nutno vyvinout nové restaurátorské postupy. Relikviář byl rozebrán, přitom byla mj. odstraněna sádrová výplň sošek z předchozích oprav. Vzácné kameny byly odebrány a vyčištěny, poškozené pracně opraveny. Stovky dílů bylo třeba opravit nebo nahradit, poté byly postupně osazovány na nové ořechové jádro, které nahradilo původní polorozpadlé dřevo dubové. Relikviář byl kompletně zrestaurován roku 2002.

[editovat] Popis

Tvarem i velikostí se relikviář velmi podobá relikviáři z katedrály v Cáchách. Uvnitř se nacházejí skeletální ostatky (kromě sv. Maura připisované také sv. Timotejovi), zbytky textilií a kůže. Relikviář má obdélníkový půdorys o rozměrech 140x42 cm a je 65 cm vysoký. Horní část má tvar připomínající sedlovou střechu. Jádro je dnes vyrobeno z ořechového dřeva, dekorace zahrnuje velké množství reliéfů a sošek z pozlaceného stříbra, drahé kameny, filigrány a gemy z drahokamů a polodrahokamů. Protilehlé průčelní stěny zdobí asi 25 cm vysoké sošky svatého Maura a Ježíše Krista, svrchní stěny pak kruhové medailony s výjevy ze života sv. Maura a Jana Křtitele. Další menší reliéfy znázorňují život Mojžíše. Na každé z bočních stěn jsou v řadě rozmístěny sošky šesti apoštolů. Nejstarší gemy pocházejí z 1. nebo 2. století.