Poddanství

Poddaný měl povinnosti vůči vrchnosti, státu a církvi. Nejstarší povinností byl ourok, který původně převládal. Druhou povinností byla robota, která zpočátku byla okrajová.

Ourok byl určený na věčné časy a nevalorizoval se. V důsledku inflace ztrácel časem hodnotu, což šlechta kompenzovala navyšováním robotních povinností, které inflaci nepodléhaly.

Ourok a robota byly povinnosti vůči vrchnosti. Státu se odváděla státní daň, která od třicetileté války do konce vlády Marie Terezie tragicky narostla především v důsledku habsburských válek proti Turkům i jinde v Evropě. Církvi se odváděl desátek, což bylo ve skutečnosti méně než desetina úrody a jednalo se o nejlehčí břemeno. Byla-li náhodou vrchností královská komora či církev, šly jim pochopitelně i příjmy z ouroku a roboty.

V průběhu staletí doznaly změn i poddanské povinnosti, zejména vůči vrchnosti. I nadále zůstávaly rozděleny na peněžní, naturální a robotní, docházelo však například k přesunu termínu splatnosti peněžních dávek nebo k reluici nebo k přesnějšímu vymezení roboty a objevily se i povinnosti nové. Také museli pracovat na poli se svým dobytkem.

Faktický stav poddaných po třicetileté válce se moderním jazykem nazývá nevolnictví.

Tento článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte nebo alespoň nahradíte tuto šablonu nějakou konkrétnější.

---