Rift

Riftové údolí v jihoatlantském hřbetu, s naznačením pohybu desek

Rift (dříve také nazývaný brázda, průlom, příkopová propadlina či hlubinný pokles) je seismicky a vulkanicky aktivní příkopová struktura (zóna) v zemské kůře, charakterizovaná poruchami poklesového charakteru, vznikem nové oceánské kůry, s délkou několika set až tisíců kilometrů a šířkou od několika do stovek kilometrů.

Termín rift zavedl německý petrograf a geolog Hans Cloos (1855-1951) v roce 1939. Cloos neprve definoval rifty jako poklesy vzniklé roztahováním zemské kůry v oblastech velkých elevací a v osových zónach hlubokých depresí. Dnes se riftům připisuje i strukturní význam a jejich vznik se dává do souvislosti se změnami v zemské kůře, tzv. rozpínáním oceánského dna (Seafloor spreading).

Riftové zóny představují oslabené zóny zemské kůry, na kterých se od sebe oddělují pevninské bloky a systémem zlomů v zemské kůře vystupuje na povrch magma a tvoří se oceánská kůra. Vyskytují se v osových částích oceánských hřbetů, ale i na kontinentech. Často na sebe oceánské a kontinentální navazují. Celková délka světových riftů se odhaduje na 60 000 km.

[editovat] Dělení

• vnitrooceánské
• mezipevninské (střed riftového údolí má už oceánskou strukturu, ale na okrajích je zachována struktura pevninská)
• pevninské (jsou stále uprostřed pevninského bloku a mají pevninskou, i když částečně změněnou kůru): Pevninské riftové zóny, které probíhají severní a západní Evropou, tvoří řetěz zlomů, riftových údolí, lineárních struktur a lineárně uspořádaných bazaltových efuzí a intruzí. Délka evropského riftového systému až po Honský příkop v Libyi je 3 600 km.

[editovat] Související články

• Středooceánský hřbet
• Rozpínání oceánského dna

[editovat] Externí odkazy

• Podrobnější popis

[editovat] Zdroj

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Rift na slovenské Wikipedii.

Tento geologický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.