Hledat:

Set-top-boxy Parfémy Krása Produkty pro zdraví Hodinky Elektro Šperky Nábytek Nářadí a zahrada Outdoor Počítače a notebooky
 

i, 09 Jan 2009 05:13:30 GMT Server: Apache X-Powered-By: PHP/5.2.5 Cache-Control: private, s-maxage=0, max-age=0, must-revalidate Content-Language: cs Vary: Accept-Encoding,Cookie X-Vary-Options: Accept-Encoding;list-contains=gzip,Cookie;string-contains=cswikiToken;string-contains=cswikiLoggedOut;string-contains=cswiki_session;string-contains=centralauth_Token;string-contains=centralauth_Session;string-contains=centralauth_LoggedOut Last-Modified: Thu, 08 Jan 2009 12:47:52 GMT Content-Length: 127389 Content-Type: text/html; charset=utf-8 X-Cache: MISS from sq33.wikimedia.org X-Cache-Lookup: MISS from sq33.wikimedia.org:3128 X-Cache: MISS from knsq28.knams.wikimedia.org X-Cache-Lookup: MISS from knsq28.knams.wikimedia.org:3128 X-Cache: MISS from knsq5.knams.wikimedia.org X-Cache-Lookup: MISS from knsq5.knams.wikimedia.org:80 Via: 1.0 sq33.wikimedia.org:3128 (squid/2.6.STABLE21), 1.0 knsq28.knams.wikimedia.org:3128 (squid/2.6.STABLE21), 1.0 knsq5.knams.wikimedia.org:80 (squid/2.6.STABLE21) Connection: close Rjúdžó (1931) - Wikipedie, otevřená encyklopedie

Rjúdžó (1931)

Tento článek pojednává o letadlové lodi z II. světové války. O dalších lodích stejného jména pojednává článek Rjúdžó.
Letadlová loď Rjúdžó po přestavbě z roku 1934

Letadlová loď Rjúdžó po přestavbě z roku 1934
Základní údaje Letadlová loď Rjúdžó po přestavbě z roku 1934
Typ: lehká letadlová loď
Třída Rjúdžó (jediná jednotka)
Objednána: Loděnice Micubiši v Jokohamě[1]
Zahájení stavby: 26. listopadu 1929
Spuštěna na vodu: 2. dubna 1931
Uvedena do služby: 9. května 1933
Osud: Potopena americkými bombardéry v bitvě u východních Šalamounů 24. srpna 1942.
Poloha vraku: 6°10′ j. š., 160°50′ v. d.[2]
Technicko-taktická data
Výtlak: Po dokončení:
8 000 T standard
10 000 T plný bojový

Po modernizaci 1936:
10 500 T standard
12 732 T normální
13 650 T plný bojový[1]
Délka: 156,5 m délka letové paluby
175,39 m trup na vodorysce
179,91 m maximální[1]
Šířka: Trup:
20,32 m maximální po dokončení
20,78 m po rekonstrukci (1934)[1]

Letová paluba:
23 m (maximální)[1]
Ponor: Po dokončení:
5,56 m

Po modernizaci 1936:
7,08 m[1]
Pohon: 6 parních kotlů Kanpon Šiki Ro-Go
2 sestavy parních turbín Kansei Honbu/Kanpon
2 třílisté lodní šrouby o průměru 3,52 m[1]
65 000 shp (48,5 MW)
Palivo 2 490 t[1]
Rychlost: 29 uzlů (53,7 km/h)[1]
Dosah: 10 000 námořních mil (18 520 km) při 14 uzlech (25,9 km/h)[1]
Posádka: V roce 1933: 600
V roce 1942: 924[1]
Pancíř Pouze životně důležité prostory v pancéřové „skříni“:
25 mm boky
20 mm strop
Výzbroj: Po dokončení:
12 x 127 mm L/40 typu 89 (6xII)
24 x 13 mm L/76 kulomety typu 93 (6xIV)

V roce 1934:
8 x 127 mm L/40 typu 89 (4xII)
24 x 13 mm L/76 kulomety typu 93 (6xIV)

V roce 1937:
8 x 127 mm L/40 typu 89 (4xII)
4 x 25 mm L/60 typu 96 (2xII)
24 x 13 mm L/76 kulomety typu 93 (6xIV)

V roce 1940:
8 x 127 mm L/40 typu 89 (4xII)
8 x 25 mm L/60 typu 96 (4xII)
16 x 13 mm L/76 kulomety typu 93 (4xIV)

V roce 1942:
8 x 127 mm L/40 typu 89 (4xII)
20 x 25 mm L/60 typu 96 (4xII, 4xIII)[1]
Letadla Prakticky max. 38

Květen 1933[1]:
operační (+záložní)
3 (+2) Nakadžima A1N1
9 (+2)[3] Micubiši B1M3

Po úpravách 1934[1][4]:
6 Nakadžima A2N1
6 Nakadžima A1N2
15 Micubiši B1M3

1935[1]:
11 (+1) Nakadžima A2N1
15 Micubiši B1M3

Po úpravách 1936[1]:
12 Nakadžima A2N1
15 Aiči D1A1 Suisie

Srpen 1937[1]:
12 Nakadžima A2N1[5]
15 Aiči D1A2[5] Suisie

Září 1938[6]:
12 Micubiši A5M2b Claude
18 Aiči D1A2 Suisie
6 Jokosuka B4Y1 Jean

1940[1]:
16 (+2) Micubiši A5M4 Claude
18 (+2) Nakadžima B5N1 Kate

Květen 1942[1]:
16 (+1) Micubiši A6M2 Zero
20 (+1) Nakadžima B5N1 a B5N2

Po 6. červnu 1942[1]:
21 (+0) Micubiši A6M2 Zero
16 (+0) Nakadžima B5N1 a B5N2

2 výtahy (10,8 x 14,7 m a 10,8 x 8,25 m)
2 hangáry 87 x 19 x 5 x m[1]
Tato stránka obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.

Rjúdžó (japonsky: 龍驤 „Vzpínající se drak“) byla druhou letadlovou lodí japonského císařského námořnictva od počátku stavěné jako loď letadlová. Šlo o lehkou letadlovou loď, neboť omezení dohodnutá na washingtonské námořní konferenci již Japonsku neumožňovala postavit loď větších rozměrů (aniž by tím nevyčerpalo svůj limit pro tuto třídu plavidel). Během druhé sino-japonské války působila u čínského pobřeží. Na začátku druhé světové války v Pacifiku podporovala obsazení Filipín, Nizozemské východní Indie a Britské Malajsie. V březnu a dubnu 1942 podporovala japonské aktivity v Indickém oceánu. Během bitvy u východních Šalamounů 24. srpna 1942 byla potopena palubními bombardéry z USS Saratoga.

Míry jsou uváděny v jednotkách uváděných v pramenech s případným přepočtem do metrické soustavy v závorce. Tam, kde není jasné, zda se jedná o míle statutární či námořní je přepočet uveden ve formátu „statutární/námořní“

Obsah

[editovat] Geneze a provedení

Ve dvacátých letech 20. století hledalo císařské námořnictvo způsob, jak získat co nejsilnější loďstvo, ale zároveň se vejít do omezení daných washingtonskou námořní konferencí, která Japonsku povolovala postavit letadlové lodě o celkovém standardním výtlaku maximálně 81 000 T.[7] Plán rozvoje loďstva z roku 1927 proto počítal s postavením jednoho plavidla o výtlaku 8 000-9 000 T[1], které by nebylo počítáno do limitu. Podle kapitoly II.4 washingtonské smlouvy totiž nebyla loď o výtlaku pod 10 000 T letadlovou lodí zahrnutou do limitu.[8]

Novou loď začala stavět loděnice Micubiši v Jokohamě 26. listopadu 1929.[9][1]

[editovat] Trup a pancéřování

Nakonec vznikla velmi lehce pancéřovaná hladkopalubová loď. Trup byl rozdělen 19 příčnými vodotěsnými přepážkami, ale po délce ho dělila pouze jedna centrální vodotěsná přepážka. Na bocích byly malé protitorpédové „bubliny“. Kvůli úspoře hmotnosti nebyla loď pancéřovaná, kromě velmi slabé ochrany strojoven, kotelen, strojovny kormidla, muničního skladiště a nádrží s leteckým palivem. Ty byly chráněny zboku 25mm a seshora 20mm pásem oceli Ducol. Mezi bočním pásem a vnějším trupem (a v protitorpédových „bublinách“) se nacházely nádrže paliva, vody pro kotle a pitné vody, které měly dále pohltit část energie exploze. Samotné pancéřování pak poskytovalo spíše jenom ochranu před střepinami.[1]

U dna lodě byl umístěn stabilizátor typu Sperry. Měl omezit boční výkyvy plavidla, ale neosvědčil se. Již při slabém vlnobití (vlny 3-4 m) se loď podélně kolébala tak, že letecké operace musely být zastaveny. Přesto ale zůstal stabilizátor zachován i při následujících modifikacích plavidla, protože aspoň poskytoval tolik potřebný balast. Rjúdžó totiž – obdobně jako mnoho dalších japonských lodí – trpěla přetížením nástaveb a z toho vyplývající nestabilitou.[1]

[editovat] Letová paluba a hangáry

Letová paluba se nacházela 15 m nad hladinou. Pod palubou se nacházel dvoupatrový hangár pro teoretické maximum 48 letadel (původní projekt ale počítal s jednopatrovým hangárem o poloviční kapacitě[8][1]). V praxi ale loď nesla maximálně 38 strojů. Dopravu letadel z a do hangáru zajišťovaly dva výtahy o nosnosti 6 000 kg. Ty byly schopny dopravit stroj ze spodního hangáru na palubu za 14 sekund. Oba hangáry byly (obdobně jako na ostatních japonských letadlových lodích) uzavřené a výměnu vzduchu včetně odvětrávání výparů leteckého benzínu zajišťovala ventilace, která byla schopná obměnit vzduch v obou hangárech během 10 minut. V případě požáru bylo možno každý hangár rozdělit protipožárními přepážkami na čtyři izolované prostory. Tyto přepážky byly ze 7mm oceli pokryté z obou stran vrstvou azbestu. K uhašení případného požáru v hangárech měly sloužit vodní kropiče a CO2. Tlak vody v protipožárních systémech zajišťovala elektrická čerpadla umístěná v kotelnách a strojovnách. V případě jejich výpadku bylo možno přejít na nouzové pumpy umístěné na zádi na hlavní palubě. Tlakové lahve s CO2 se nacházely v nosnících paluby a jejich uzávěry byly napojeny na centrální řízení protipožárních systémů.[1]

Samotná letová paluba byla tvořena 20mm ocelí, na které byly položeny desky z teakového dřeva (kromě asi šestimetrového úseku zešikmené paluby na zádi, který byl bez dřevěného obkladu). Od zadního výtahu až do poloviny letové paluby se nacházel systém šesti brzdících lan pro zpomalení a zastavení přistávajících letadel. První lano se nacházelo 33 m od zadního konce paluby, druhé po dalších 11,5 m a další lana již následovala v odstupech po 9,5 m. Během přistání se lana zvedala do výšky 16 cm nad palubu a energii přistávajícího stroje absorbovaly hydraulické písty. Před předním výtahem (při pohledu od zádi), asi 20 m od posledního lana, se nacházela bariéra pro nouzové zachycení letounu, který se nezastavil na lanech. Tu bylo možno zvednout za 2,5 s. Za předním výtahem (při pohledu od zádi) byly dva světlomety, které se daly zasunout pod palubu. V zasunutém stavu je chránily kovové poklopy. Na přídi, 20 metrů od předního výtahu, se nacházel sklopný větrolam.[1]

Zadní část letové paluby přesahovala hangáry a byla podpírána dvěma masivními sloupy. Pod přední částí letové paluby se nacházel velitelský můstek, který se tyčil nad kliprovou přídí. Ta byla na rozbouřeném moři zaplavována vodou.[1]

[editovat] Kotelny a strojovny

Pohonná soustava Rjúdžó byla zmenšenou kopií pohonného systému těžkých křižníků třídy Takao. Každý ze šesti kotlů Kanpon Šiki Ro-Go byl vybaven 11 hlavními a čtyřmi pohotovostními hořáky. Každý kotel zásobovala palivem palivová pumpa Weir. Přetlak v kotelnách zajišťovaly dva elektrické ventilátory o výkonu 1 150 m3/h. Ty vháněly do kotelen vzduch, který nasály otvory na levoboku horního hangáru, přibližně na úrovni komínů. Na pravoboku, pod úrovní letové paluby a asi v ½ délky letové paluby, se nacházely dva vodorovné komíny. Každý sbíral kouř ze tří kotlů.[1]

Za kotelnami sa nacházely dvě strojovny, každá s jednou sestavou parních turbín Kansei Honbu/Kanpon. Každá sestava se skládala ze dvou vysokotlakých a dvou nízkotlakých turbín, které přes jednostupňovou převodovku poháněly jednu hřídel s třílistým lodním šroubem. Ten dokázaly roztočit až na 275 otáček/minutu.[1]

Kondenzaci páry obstarávaly čtyři kondenzátory o povrchu 762 m2.[1]

Elektřinu vyráběly čtyři generátory po 250 kW a jeden o výkonu 255 kW. Palubní síť byla napájena 225 V stejnosměrného proudu.[1]

[editovat] Ostatní vybavení

Letovou palubu lemovala „hnízda“ s protiletadlovou výzbrojí a čtyři stožáry s anténami radiostanice. Ty mohly být během leteckých operací na palubě sklopeny do vodorovné polohy, aby nebránily leteckému provozu. Od předního výtahu směrem k přídi se letová paluba zužovala a na bocích pod její úrovní se nacházely dálkoměry a prostředky řízení palby 25mm děl. Třetí dálkoměr se nacházel na přední straně můstku. Na lodi se nacházely i dva traly na tralování min (zavěšené na bocích hangáru před předním 127mm hnízdem). Vybavení doplňovaly hydrofony umístěné v přídi. Radar ani katapulty nebyly nainstalovány.[1]

[editovat] Pozdější modifikace

Rjúdžó v období 1934 až 1937 s redukovanou 127mm výzbrojí. Oba zadní dvojkanóny byly odebrány v roce 1934. Dobře je vidět tvar letové paluby se zúžením v přední části a s dálkoměry a prostředky řízení palby po stranách. Stožáry jsou sklopeny ve vodorovné poloze.

Vážnost nestability vlastních plavidel na moři si Japonci uvědomili až po katastrofě torpédovky Tomozuru (12. března 1934). Pro Rjúdžó to znamenalo návrat do doků již následující rok po dokončení. V jokosucké[10] loděnici byly zvětšeny protitorpédové „bubliny“, čímž se maximální šířka trupu dostala na 20,78 m. Pro odlehčení nástavby byly z levo- i pravoboku odstraněn zadní pár 127mm dvojčat i s jejich „hnízdy“. Tím se nástavba odlehčila asi o 60 t.[1]

Do jokosuckých[9] doků se Rjúdžó vrátila ještě v roce 1936. Byla upravena příď, aby se omezilo zalévání přídě při vlnobití a modernizovány kotle. Tyto úpravy vedly k nárůstu výtlaku (10 500 T standard), ale již nebylo třeba řídit se washingtonskými limity.[1]

Na místo v roce 1934 odebraných 127mm dvojčat byla v roce 1937 instalována 25mm dvojčata.[1]

Poslední předválečnou modifikací prodělala Rjúdžó v Sasebu v roce 1940. Obě přední 13mm čtyřčata po stranách můstku byla nahrazena dalšími 25mm dvojčaty a byla modernizována navigace. Plánované modernizace v roce 1943 (nádrže leteckého paliva a muniční skladiště měl chránit betonový krunýř, náhrada hasícího systému na bázi CO2 za pěnový a posílení protiletadlové výzbroje) se již Rjúdžó nedočkala…[1]

[editovat] Označování letounů palubní skupiny Rjúdžó

Letouny operující z paluby Rjúdžó (Palubní skupina Rjúdžó, Kandžó Buntai Rjúdžó) byly v průběhu služby letadlové lodě označovány na kýlovce[11] kódem, dle následujícího schématu: [kód Rjúdžó]-[taktické číslo]. Identifikační kód Rjúdžó se v průběhu služby měnil. Do roku 1937-38 ho tvořil katakanou psaný znak pro ho ホ, případně latinkou psané R. V letech 1939 a 1940 ho tvořila kombinace písmena a římské číslice GI a na základě dílčí reorganizace Spojeného loďstva (聯合艦隊 Rengó Kantai) v letech 1940 až 1941 se kódem Rjúdžó stala kombinace písmena a římské číslice DI. V rámci této reorganizace přibyl jako identifikační prvek pro palubní skupinu Rjúdžó navíc jeden úzký žlutý pruh na trupu letounu. Po ztrátě čtyř letadlových lodí v bitvě u Midway (červen 1942) došlo k dalšímu přeznačení a letouny Rjúdžó dostaly identifikační kód A2-3 a tři žluté pruhy. Tato změna ale již nebyla aplikována na všech strojích.[12][13]

[editovat] Služba před druhou světovou válkou

Po zařazení do služby 9. května 1933 byla Rjúdžó v červnu[4] přiřazena k 2. divizi letadlových lodí (第二航空戦隊 Dai-ni Kókú Sentai)[4][9]. Po roce služby byla stažena do doků, kde prodělala první modernizaci (odlehčení a zlepšení stability). Druhá zastávka v docích (úprava přídě) jí čekala roku 1936 poté, co se roku 1935 dostala Rjúdžó poblíž Honšú do bouře.[8] Úpravy trvaly až do počátku roku 1937.[9]

Dne 7. července 1937 došlo v Číně k incidentu na mostě Marca Pola. Incident se stal rozbuškou k osmileté druhé sino-japonské válce, do které prvních několik dní námořnictvo nezasahovalo a ponechalo jí v rukou armády. Ale již 23. července vydal generální štáb námořního letectva (海軍航空本部 Kaigun Kókú Honbu) pokyny k zahájení šanghajské operace. Té se v rámci čínského oblastního loďstva (支那方面艦隊 Šina Hómen Kantai) měla zúčastnit i 1. divize letadlových lodí (第一航空戦隊 Dai-iči Kókú Sentai) 3. loďstva (第三艦隊 Dai-san Kantai), tvořená letadlovými loděmi Hóšó a Rjúdžó.[14] Ty toho času kotvily v Sasebu.[14][9] Dne 12. srpna vyplula 1. divize k čínským břehům. Do prostoru u ostrova Ma'an-šan[15] u Šanghaje dorazila Rjúdžó odpoledne 15. srpna a 1. divize se tak spojila s 2. divizí (Kaga).[9]

[editovat] První vítězství: Šanghaj, srpen 1937

Palubní stíhací letouny typu 90 nebo-li Nakadžima A2N operovaly z paluby Rjúdžó po celou dobu „čínského incidentu“.

Ráno 22. srpna[16] 1937 narazila nad Pao-šan sekce (小隊 Šótai) čtyř A2N1, vedená poručíkem (大尉 taji) Kanekou, na 18 stíhacích Hawk III ze 4. a 5. stíhacího pluku (tchatchuej) čínského letectva. Početní převahu Číňanů více než vyrovnal moment překvapení při útoku japonské čtveřice zezadu: Bylo sestřeleno šest Hawků, bez jediné ztráty na japonské straně. Na japonské straně si dva sestřely nárokoval velitel sekce Kaneko a tři sestřely si nárokoval jeho wingman a budoucí letecké eso desátník (二等航空兵曹 nitó kókú heisó) Fukui.[15]

Následujícího dne ráno narazila šótai, vedená poručíkem Suzukim, nad Pao-šan na 27 čínských stíhaček Hawk III a Boeing 281. Suzukiho šótai si nárokovala tři z devíti sestřelených Číňanů a to bez vlastní ztráty.[15] Dva sestřelené Boeingy šly na konto Suzukiho druhého wingmana (a rovněž budoucího stíhacího esa) četaře (一等航空兵曹 itó kókú heisó) Kondóa.[17] Za tento čin obdržel Suzuki blahopřejný telegram od velitele 3. loďstva a jména letců byla čtena v denním rozkaze.[18]

[editovat] Zastávka v Sasebu a útoky na Kanton (září 1937)

Balubní střemhlavý bombardér typu 96, nebo-li Aiči D1A2.

Koncem srpna zamířila Rjúdžó zpět do Saseba, kam dorazila 2. září. Po doplnění zásob vyplula Rjúdžó spolu s Hóšó 5. září zpět k čínským břehům – tentokrát ale k pobřeží Kantonu.[9] Obě lodě provedly 21. září – navzdory špatnému počasí – dva společné útoky. Do ranního útoku, který měl za cíl letiště Tien Ho[zápis?] a Paiyn[zápis?], vyslala Rjúdžó dvanáct D1A2 a devět A2N1. Ty se nad cílem utkaly v déle než 30 minut trvající bitvě se sedmi Hawk III z 29. stíhací squadrony (čchungtchuej).[9][15] Ve společném boji spolu se šesti stíhači z Hóšó sestřelili japonští piloti nejméně dva Hawky.[19] Pro letce z Rjúdžó se akce opět obešla beze ztrát.

Do odpoledního útoku vyslala Rjúdžó 16 D1A2 a 9 A2N1[9], které se opět utkaly se zbývajícími Hawky III z 29. stíhací squadrony. K zemi tentokrát šel minimálně jeden Hawk III: stroj #5231 velitele čínské letky byl zasažen a jeho pilot Tcheng Chung-kchaj musel vyskočit. Velitel šótai z Rjúdžó četař Jamašita si nárokoval jeden sestřel samostatně a jeden ve spolupráci. Desátník Fukui si tentokrát nárokoval dva sestřely. Japonští piloti obou letadlových lodí si za tento den nárokovali celkem 16 jistých a jedno pravděpodobné vítězství. Číňané údajně přiznali ztrátu 11 strojů.[15]

Následovaly další, téměř každodenní útoky na Kanton, ale k dalším střetům s čínským letectvem již nedošlo.[15]

[editovat] Šanghajský podzim a rok 1938

Dva střemhlavé bombardéry D1A2 přelétávají nad Rjúdžó

Dne 3. října 1937 se Rjúdžó a Hóšó vrátily k šanghajským břehům. Hóšó pak předala část[15] (nebo všechny[9]) svých strojů na Rjúdžó a odplula do Japonska. Rjúdžó ještě působila nějaký čas u čínských břehů, ale 18. prosince[9][20] odeslala všechny svoje stroje na letiště Kunda a rovněž zamířila do Saseba.[9]

V Sasebu proběhla nezbytná údržba, byla sestavena nová palubní letecká skupina a Rjúdžó se věnovala výcviku a hlídkování v Japonském moři.[9]

V polovině března vyplula Rjúdžó opět k čínským břehům do jihočínkého moře. Tam se k ní koncem května přidala nová letadlová loď Sórjú.[9] Při reorganizaci čínského oblastního loďstva byla Rjúdžó zařazena – spolu s letadlovou lodí Sórjú – do 2. divize letadlových lodí, zatímco Kaga nyní tvořila 1. divizi.[21] Úkolem japonských letadlových lodí v oblasti bylo nyní převážně hlídkování a blokáda pobřeží. Obě divize letadlových lodí společně zaútočily 25. září na kuomintangské pozice v Kantonu.[9]

[editovat] Klid před bouří (1938-1941)

Koncem listopadu 1938 se Rjúdžó vydala zpět do Saseba. Tam v docích proběhly nezbytné opravy a loď byla v říjnu 1939 přesunuta do rezervy. Již ale počátkem následujícího roku 1940 bylo rozhodnuto Rjúdžó opět reaktivovat. Spolu s tím souvisela poslední předválečná modifikace Rjúdžó v Sasebu.[9]

V listopadu 1940 se novým kapitánem stal Tadao Kato a Rjúdžó se stala vlajkovou lodí 3. divize letadlových lodí 1. loďstva. Byla sestavena nová letecká skupina a s ní se loď zúčastnila protiponorkového výcviku v Japonském moři. Když byl 10. dubna 1941 utvořen úderný svaz letadlových lodí (機動部隊 Kidó Butai), stala se Rjúdžó vlajkovou lodí 4. divize letadlových lodí 1. letecké floty (第一航空艦隊 Dai-iči Kókú Kantai).[2] Vedle Rjúdžó působila ve 4. divizi letadlových lodí lehká letadlová loď Šóhó a transportér Kasuga Maru.[9]

Dne 25. května 1941 vyplula z Jokosuky na okružní plavbu Pacifikem. Během ní navštívila atoly Eniwetok (1.-3. června), Kwajalein (4.-9. června), Truk (13.-17. června) a ostrov Saipan (17.-18. června). Dne 29. června se vrátila do Tokijské zátoky. Po dvoudenní zastávce v Jokohamě se Rjúdžó vrátila do Jokosuky. Od 7. července do 22. října prodělávala cvičení ve Vnitřním moři. Poté opustila Vnitřní moře, aby navštívila Takao na Formose a Mako na Pescadorech. Dne 11. listopadu se vrátila do Kure.[9][2]

Rjúdžó byla určena k podpoře vylodění na jižních Filipínách, což byl jeden z úkolů jižního svazu viceadmirála Kondóa. Dne 29. listopadu vyplula ze Saeki k Palau, kam dorazila 5. prosince.[2]

[editovat] Za druhé světové války

[editovat] Podpora invaze na Filipíny (prosinec 1941)

Podrobnější informace naleznete v článku Obsazení Filipín (1941-1942).

Odpoledne 6. prosince 1941 vyplula Rjúdžó z Palau s úkolem neutralizovat americkou námořní základnu v Davao na Mindanau. Doprovázely jí těžké křižníky Mjókó a Nači, lehký křižník Džincu a osm torpédoborců. Za úsvitu 8. prosince (7. prosince havajského času) dosáhla plánovaného místa startu svých letounů: 50 mil (80,6/92,6 km) východně od mysu San Augustin a 100 mil (160,9/185,2 km) východně od Davao. [22][23]

Mezi 4:00 a 4:55 – tedy asi hodinu poté, co byly americké jednotky na Filipínách informovány o útoku na Pearl Harbor – odstartovala z Rjúdžó první vlna třinácti bombardovacích B5N1 Kate a devíti stíhacích A5M4 Claude.[9][24][25]

Nálet na Davao byl ale prakticky úderem do prázdna.[26] Po 6:00 doletěly bombardéry nad Davao. V samotném Davao ale letci žádné hodnotné cíle nenalezli a tak pokračovali v pátrání na jih. V zátoce Malalag (6°37′ s. š., 125°24′ v. d.) našli zásobovací loď hydroplánů USS William B. Preston (přestavěný torpédoborec třídy Clemson) a dvě zakotvené PBY-4 Catalina od VP-101 PatWing-10. Třetí Catalina byla tou dobou na hlídce. Napřed zaútočily v 7:10 stíhačky, které zapálily a potopily obě Cataliny 101-P-4 a 101-P-7. Poté zaútočily bombardéry, ale William B. Preston byl jednou z mála k boji připravených jednotek na Filipínách. Bombardérům se nepodařil ani jeden zásah a naopak bránící se torpédoborec dokázal poškodit dvě Claude a jednu Kate. Poškozená Kate musela na zpáteční cestě přistát na hladině a její posádku zachránil torpédoborec Kurošio.[27][24][28][29][30][31]

Několik hodin po první vlně vyslala Rjúdžó druhou vlnu složenou ze dvou Kate a tří Claude. Ty měly napadnout malé letiště a palivové nádrže v Davao. Jedna Claude byla sestřelena protiletadlovou palbou. Její pilot desátník (二等飛行兵曹 nitó hikó heisó) Hiroši Kawaniši s ní přistál nedaleko předměstí, vrak zapálil a poté spáchal seppuku, aby nepadl do zajetí.[27][24]

Kapitán Hara (velitel doprovodného torpédoborce Amacukaze) uvádí, že po náletu na Davao Rjúdžó zamířila zpět na Palau.[32] Dull a Tully se ale shodují, že ještě předtím 12. prosince poskytovala letecké krytí vylodění u Legaspi na jižním Luzonu.[2][33] Do Palau potom připlula až 14. prosince.[2]

[editovat] Britská Malajsie a Nizozemská východní Indie (leden až březen 1942)

Podrobnější informace naleznete v článku Boje v jihovýchodní Asii.

[editovat] Operace v Indickém oceánu (březen a duben 1942)

Podrobnější informace naleznete v článku Boje v Indickém oceánu za 2. světové války.

[editovat] Operace AL: Aleuty (červen 1942)

Podrobnější informace naleznete v článku Bitva u Midway.

[editovat] Bitva u východních Šalamounů (srpen 1942)

Podrobnější informace naleznete v článku Bitva u východních Šalamounů.

10. listopadu 1942 byla vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.

[editovat] Odkazy

[editovat] Poznámky a reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al NOWAK, Robert. Mały okręt wielki duchem (Japoński lotniskowiec Ryujo – geneza i opis konstrukcji). Morze statki i okręty, říjen-listopad 2007, čís. 10-11, s. 29-36. Dostupné online. ISSN 1426-529X. (polsky) – odkazováno jako „Nowak (I)“
  2. ↑ a b c d e f IJN Ryujo: Tabular Record of Movement@combinedfleet.com
  3. ↑ Podle Nowaka (I). Vejřík (str. 73) uvádí tři záložní stroje.
  4. ↑ a b c Vejřík, str. 73
  5. ↑ a b Podle Nowaka (I). Vejřík (str. 114) uvádí, že šlo o Nakadžima A4N1 a Aiči D1A1. Při popisu souboje z 22. srpna (str. 121) ale Vejřík typ použitých stíhaček neuvádí. Nowak (II), i Biplane fighter aces ([1] [2] [3]) shodně uvádějí A2N1.
  6. ↑ Viz Vejřík, str. 149. Nowak ale toto složení leteckého parku neuvádí.
  7. ↑ Viz Washington Naval Treaty, článek VII (en)
  8. ↑ a b c Peattie, str. 58
  9. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s NOWAK, Robert. Mały okręt wyrusza na wojnę (Japoński lotniskowiec Ryujo – Historia służby). Morze statki i okręty, prosinec 2007, čís. 12, s. 33-36. Dostupné online. ISSN 1426-529X. (polsky) – odkazováno jako „Nowak (II)“
  10. ↑ Viz Nowak (I) a (II). Peattie uvádí (str. 58) loděnici v Kure.
  11. ↑ Před vypuknutím druhé sino-japonské války byl registrační kód umístěn na sedmi pozicích: po obou stranách trupu za výsostným znakem, na obou stranách kýlovky, na obou polovinách spodního křídla zespodu a uprostřed horního křídla ze shora u dvouplošníků, u jednoplošníků pak symbol před pomlčkou byl na levé a zbytek kódu na pravé polovině křídla. Viz Vejřík, str. 291
  12. ↑ Viz Aircraft on the Imperial Japanese Navy Carrier RYUJO@michael-reimer.com
  13. ↑ Vejřík, str. 291-294
  14. ↑ a b Vejřík, str. 117 a 118
  15. ↑ a b c d e f g Viz Håkans Aviation page – Sino-Japanese Air War 1937@surfcity.kund.dalnet.se
  16. ↑ Podle Vejříka (str. 121) a Biplane fighter aces ([4] [5] [6]). Nowak (II) uvádí až následující den.
  17. ↑ Viz Japanese biplane fighter aces - Masa-ichi Kondo@surfcity.kund.dalnet.se
  18. ↑ Vejřík, str. 121 a 122
  19. ↑ Podle Håkans Aviation page – Sino-Japanese Air War 1937@surfcity.kund.dalnet.se se jednalo o Hawky #5239 a #5232, přičemž oba piloti měli zahynout. Kromě toho měli Japonci sestřelit ještě dva pozorovací letouny. Nowak (II) uvádí pouze dva Hawky, přičemž jeden pilot měl zahynout a druhý se zachránit na padáku. Vejřík (str. 123 a 124) uvádí dvanáct (sic) sestřelených Hawků.
  20. ↑ Håkans Aviation page – Sino-Japanese Air War 1937@surfcity.kund.dalnet.se ale píše, že se Rjúdžó vrátila do Japonska už 1. prosince, takže k předání by muselo dojít dříve, než píše Nowak II. Vejřík (str. 127) píše, že rozkaz k přesunu do Japonska přišel až 5. prosince, což by potvrzovalo Nowakovu verzi.
  21. ↑ Vejřík, str. 145
  22. ↑ Hara, str. 44-49
  23. ↑ Dull, str. 29-30
  24. ↑ a b c Krvavá jatka I., str. 166
  25. ↑ Hara (str. 47) uvádí celkem 20 letadel, zatímco Dull (str. 29) uvádí stejné počty jako Nowak II a Krvava Jatka I., ale v případě bombardérů tvrdí, že šlo o střemhlavé bombardéry. Ostatní prameny ale nasazení střemhlavých bombardérů z paluby Rjúdžó po roce 1940 neuvádějí.
  26. ↑ Dull, str. 30 a Hara, str. 47
  27. ↑ a b BURTON, John. Fortnight of Infamy: The Collapse of Allied Airpower West of Pearl Harbor. Annapolis : Naval Institute Press, 2006. Dostupné online. ISBN 9781591140962. S. 121 a 124-125. (anglicky)
  28. ↑ Hara, str. 47
  29. ↑ ALSLEBEN, Allan. US Patrol Wing 10 in the Dutch East Indies, 1942 [online]. REV. 2001-08-04, [cit. 2009-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
  30. ↑ CRESSMAN, Robert J.. The Official Chronology of the U.S. Navy in World War II [online]. Washington DC : Department of the Navy — Naval Historical Center, rev. 2003-10-19, [cit. 2009-01-06]. Kapitola 1941. Dostupné online. (anglicky)
  31. ↑ KNOTT, Richard C.. Black Cat Raiders of World War II. Annapolis : Naval Institute Press, 2000. Dostupné online. ISBN 9781557504715. S. 20. (anglicky)
  32. ↑ Hara, str. 48 a 49
  33. ↑ Dull, str. 31

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Literatura

  • NOWAK, Robert. Mały okręt wielki duchem (Japoński lotniskowiec Ryujo – geneza i opis konstrukcji). Morze statki i okręty, říjen-listopad 2007, čís. 10-11, s. 29-36. Dostupné online. ISSN 1426-529X. (polsky) – odkazováno jako „Nowak (I)“
  • NOWAK, Robert. Mały okręt wyrusza na wojnę (Japoński lotniskowiec Ryujo – Historia służby). Morze statki i okręty, prosinec 2007, čís. 12, s. 33-36. Dostupné online. ISSN 1426-529X. (polsky) – odkazováno jako „Nowak (II)“
  • VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb : Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4.
  • SHORES, Christopher; CULL, Brian; IZAVA, Jasuho. Krvavá jatka I. Plzeň : Mustang, 1994. ISBN 80-85831-48-1.
  • SHORES, Christopher; CULL, Brian; IZAVA, Jasuho. Krvavá jatka II. Plzeň : Mustang, 1995. ISBN 80-85831-73-2.
  • PEATTIE, Mark R. Sunburst: The Rise of Japanese Naval Air Power, 1909-1941. Annapolis : Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 159114664X. (anglicky)
  • DULL, Paul S. A Battle History of the Imperial Japanese Navy (1941-1945). Annapolis : Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 1591142199. (anglicky)
  • HARA, Tameichi. Japanese Destroyer Captain (Pearl Harbor, Guadalcanal, Midway – The Great Naval battles as Seen Through Japanese Eyes). Annapolis : Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1591143543. (anglicky)
Letadlové lodě japonského císařského námořnictva    Vlajka japonského císařského námořnictva
Experimentální: Wakamijanh • Hóšó Washingtonské přestavby: Akagibk • Kagabl
Třída Rjúdžó: Rjúdžó Třída Sórjú: Sórjú • Hirjú
Třída Šókaku: Šókaku • Zuikaku Třída Šóhó: Šóhómlp • Zuihót
Třída Hijó: Hijóo • Džunjóo Třída Rjúhó: Rjúhómlp
Třída Čitose: Čitosenh • Čijodanh Třída Taihó: Taihó
Třída Unrjú: Unrjú • Amagi • Katsuragi • Kasagi • Aso • Ikoma • Kurama
Třída Šinano: Šinanobl
bl — Přestavěná bitevní loď
bk — Přestavěný bitevní křižník
nh — Přestavěný nosič hydroplánů		 mlp — Přestavěná mateřská loď ponorek
t — Přestavěný tanker
o — Přestavěná osobní loď
logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Rjúdžó (1931)
 
i, 09 Jan 2009 05:13:30 GMT Server: Apache X-Powered-By: PHP/5.2.5 Cache-Control: private, s-maxage=0, max-age=0, must-revalidate Content-Language: cs Vary: Accept-Encoding,Cookie X-Vary-Options: Accept-Encoding;list-contains=gzip,Cookie;string-contains=cswikiToken;string-contains=cswikiLoggedOut;string-contains=cswiki_session;string-contains=centralauth_Token;string-contains=centralauth_Session;string-contains=centralauth_LoggedOut Last-Modified: Thu, 08 Jan 2009 12:47:52 GMT Content-Length: 127389 Content-Type: text/html; charset=utf-8 X-Cache: MISS from sq33.wikimedia.org X-Cache-Lookup: MISS from sq33.wikimedia.org:3128 X-Cache: MISS from knsq28.knams.wikimedia.org X-Cache-Lookup: MISS from knsq28.knams.wikimedia.org:3128 X-Cache: MISS from knsq5.knams.wikimedia.org X-Cache-Lookup: MISS from knsq5.knams.wikimedia.org:80 Via: 1.0 sq33.wikimedia.org:3128 (squid/2.6.STABLE21), 1.0 knsq28.knams.wikimedia.org:3128 (squid/2.6.STABLE21), 1.0 knsq5.knams.wikimedia.org:80 (squid/2.6.STABLE21) Connection: close Rjúdžó (1931) - Wikipedie, otevřená encyklopedie