Roš ha-šana

Roš ha-šana
Šofar vyrobený z beraního rohu.
Oficiální název	hebrejsky: ראש השנה
Jiný název	Židovský Nový rok
Slavený	v judaismu, Židy; Samaritány
Druh	Židovský
Význam a smysl	Podle židovského kalendáře se jedná o Nový rok. Podle Bible připomíná stvoření světa. Začíná jím „Deset dní pokání,“ jež vyvrcholí ve svátek Jom kipur.
Začátek	první den měsíce Tišri
Konec	první nebo druhý den měsíce Tišri
Rok 2008	západ slunce 29. září – západ slunce 1. října
Rok 2009	západ slunce 18. září – západ slunce 20. září
Zvyky a tradice	Modlení v synagoze, troubení na šofar. Sváteční jídlo s chalou. Jedí se symbolická jídla jako jablka namáčená do medu, rybí hlavy a granátová jablka. Druhý večer se pak jí nové ovoce. Nepracuje se.
Souvisí s	Jom kipur, „Den smíření“

Roš ha-šana (hebrejsky: ראש השנה, doslova „hlava roku“)^[1] je židovský Nový rok, který se slaví 1. a 2. den měsíce tišri, tj. podle gregoriánského kalendáře zhruba období září až října.^[2] Tento den Mišna počítá jako den, od něhož se počítají roky židovského kalendáře. Podle židovské tradice byl v tento den stvořen svět.^[3] Jedná se o první z Vysokých svátků (ימים נוראים, Jamim Nora'im, „Dny bázně“, „Dny úcty“,^[4] „Deset dní pokání“^[3], „Hrozné dny“^[5]), jenž jsou nejdůležitějšími dny v židovském roce.

Tóra zmiňuje svátek Roš ha-šana pod názvy:

• Zichron tru'a (זכרון תרועה) - upamatování troubením:^[6] Tento název odráží zvyk troubení na šofar.
• Jom tru'a (יום תרועה) - Den troubení^[7]

Dalším označením svátku je Jom ha-zikaron (יום הזיכרון, Den vzpomínání).^[1] Toto označení vychází z toho, že by se měl člověk zamyslet nad svými skutky.^[3] Rabínská literatura a liturgie sama, popisuje Roš ha-šanu jako Jom ha-Din (יום הדין, Den soudu).^[1] Podle ní jsou o tento svátek otevřeny tři knihy^[8] a celý svět je souzen.^[3] Osoby zcela spravedlivé jsou zapsány do Knihy života (Sefer ha-chajim); velcí hříšníci jsou zapsáni do Knihy smrti a všichni ostatní do tzv. Knihy prosředních (bejnonim), kde mají až do svátku Jom Kipur možnost napravit se a zvrátit osud.^[9]

[editovat] Tradice a zvyky

Sklenice s medem.

Pro tento svátek platí stejná náboženská ustanovení jako pro šabat.^[3] Značná část obou dnů se stráví v modlitbách a sebezpytováním.^[9] Neodmyslitelným rysem svátku je troubení na beraní roh, zvaný šofar. Zvuk rohu má připomínat smlouvu uzavřenou mezi Hospodinem a Jákobem na hoře Sinaj a měl by rovněž všechny probudit z „mravní malátnosti“.^[3] V tradičních komunitách se na šofar troubí každé ráno již měsíc před začátkem měsíce tišri, tj. v měsíci elul. Zvuk šófaru má probuzeným sdělit, že se blíží „Den Soudu“. Pokud připadne některý ze dnů svátku na šabat, tak se na šofar netroubí.^[10]

Tradičním pozdravem je Šana Tova (hebrejsky: Dobrý rok) nebo Šana Tova u-metuka (Dobrý a sladký rok).

Významnost a závažnost dne je vyzdvižena bílou barvou, která v judaismu symbolizuje nevinnost a čistotu.^[8] Bílou barvou je vyzdobena synagoga (parochet je z bílého hedvábí, damašku či sametu, obdobně jako stůl na bimě) a chodí v ní oblečeni lidé (bílá kipa, bílý oděv).^[8]

Tradicí je podávat jídla obsahující med a jablka, což má symbolizovat naději že příští rok bude „sladký jako med“.^[10] Zvláštností je pak namáčení jablek či chleba do medu.^[9] Podle místních zvyků jsou podávána různá symbolická jídla, jako například rybí hlavy, jazyk či jiné maso z hlavy a mrkve, symbolizující vůdcovství^[11] a plodnost. O svátku by každý člen rodiny měl sníst ovoce, které ten rok nejedl, čímž má vyniknout jedinečnost Roš ha-šany.^[10] Chala, která se jindy připravuje jako pletená, je o tomto svátku kulatá, což symbolizuje opakování se roku. Během svátku by se neměly jíst ořechy (hebrejsky: אנוז, egoz), jelikož číselná hodnota tohoto slova je stejná jako slova hřích (hebrejsky: חת, chet).^[9]

V první den svátku se po odpolední bohoslužbě (mincha) koná obřad tašlich (hebrejsky: תשליך, doslova „odhodíš“).^[9] Při něm se lidé shromáždí u (řeka, rybník nebo moře), do nichž po odříkání veršů proroka Micheáše, symbolicky v podobě drobků chleba odhodí rybám své hříchy.^[12] Zajímavostí je, že tento zvyk se datuje do období středověku.^[12]

[editovat] Období

Roš ha-šana trvá první dva dny hebrejského měsíce Tišri a to dokonce i v Izraeli, kde většina svátků trvá jen jeden den. Důvod je ten, že ve starověku vždy trvalo určitou dobu, než bylo možné potvrdit, že skutečně nastal mo'ed (přesně stanovený čas). Roš Chodeš se ustanovoval v Jeruzalémě a z něj pak bylo oznamováno do diaspory, kdy začíná. Proto jsou biblické svátky v diaspoře vždy o den delší. Roš Hašana je ovšem natolik významné datum, že bylo ustanoveno, aby trval dva dny, stejně jako v diaspoře. Tyto dva dny jsou nazývány „jedním dlouhým dnem“, aramejsky Joma Arichtat.

Existují důkazy o tom, že Roš ha-šana byl slaven pouze po jeden den až do konce 13. století. Některé komunity hlásící se k reformnímu judaismu vážně slaví pouze jeden den, zatímco ostatní slaví dny dva. Ortodoxní judaismus a konzervativní judaismus slaví oba dva dny. Karaitští židé, kteří nepřijali tradici ústního práva, ale spoléhají pouze na biblické svitky, slaví pouze první (respektive druhý) den prvního měsíce Tišri.

Roš ha-šana začíná 162 dní po prvním dni svátku Pesach. V současnosti nemůže být Roš ha-šana podle gregoriánského kalendáře dříve než 5. září, tak jako se to stalo v roce 1889 a znovu se stane v roce 2013. Po roce 2089 bude rozdíl mezi hebrejským a gregoriánským kalendářem nutit Roš ha-šanu nebýt dříve než 6. září. Roš ha-šana dále nemůže být později než je 3. října, jak se stalo v roce 1967 a znovu se stane v roce 2043.

Hebrejský kalendář je díky Hillelu II. nastaven tak, aby Roš ha-šana nikdy nemohl připadnout na středu, pátek a neděli.

Následující tabulka zobrazuje rozmístění svátku Roš ha-šana v gregoriánském kalendáři:

[editovat] Odkazy

Související články obsahuje Portál Hebraistika

[editovat] Poznámky

1. ↑ ^{a b c} NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefar, 1992. ISBN 80-900895-3-4. S. 163. [Dále jen: Judaismus od A do Z.]
2. ↑ SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé?. Brno : Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-07-7. S. 158. [Dále jen: Kdo jsou Židé?]
3. ↑ ^{a b c d e f} PAVLÁT, Leo; FIEDLER, Jiří; ŠEDINOVÁ, Jiřina a kolektiv. Židé − Dějiny a kultura. Praha : Kliment a Mrázek, 1997. ISBN 80-85608-17-0. S. 116-117.
4. ↑ Kdo jsou Židé? S. 159
5. ↑ Judaismus od A do Z. S. 191
6. ↑ Lv 23,24 (Kral, ČEP)
7. ↑ Nu 29,1 (Kral, ČEP)
8. ↑ ^{a b c} Kdo jsou Židé? S. 160
9. ↑ ^{a b c d e} Judaismus od A do Z. S. 164
10. ↑ ^{a b c} Kdo jsou Židé? S. 162
11. ↑ Dt 28,13 (Kral, ČEP)
12. ↑ ^{a b} Judaismus od A do Z. S. 225

[editovat] Související články

• Židovské svátky
• Šofar
• Tašlich

[editovat] Bibliografie

• NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefar, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.
• PAVLÁT, Leo; FIEDLER, Jiří; ŠEDINOVÁ, Jiřina a kolektiv. Židé − Dějiny a kultura. Praha : Kliment a Mrázek, 1997. 144 s. ISBN 80-85608-17-0.
• SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé?. Brno : Barrister & Principal, 2007. 228 s. ISBN 978-80-87029-07-7.

z • d • e Židovské svátky
Biblické svátky	Šabat | Roš chodeš | Roš ha-šana | Jom kipur | Sukot & Hošana raba | Šmini aceret & Simchat Tóra | Pesach | Počítání omeru | Šavu'ot
Poexilní svátky	Chanuka | Tu bi-švat | Purim | Lag ba-omer | 15. av
Moderní svátky	Jom ha-Šo’a | Jom ha-Zikaron | Jom ha-Acma'ut | Jom Jerušalajim
Postní dny	Půst Gedaljův | Půst Ester | Půst 10. tevetu | Tiš'a be-av | Půst 17. tamuzu | Půst prvorozených
Almanach židovských svátků 2000-2050