Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Robert Fisk (* 12. 7. 1946 v Maidstone, hrabství Kent, Anglie) je jeden z nejznámějších a nejkontroverznějších britských novinářů. Píše pro britské noviny Independent. Od roku 1970 se věnuje reportážím z míst, kde zuří války a konflikty (1970 - Belfast, 1974 - revoluce v Portugalsku, 1975-1990 - občanská válka v Libanonu, 1979 - revoluce v Íránu, 1980-1980 - íránsko-irácka válka, 1991 - válka v Iráku, 2003 - druhá válka v Iráku). Kromě novinových článků vydal také několik knih. Již 25 let žije v Bejrútu v Libanonu.
Je držitelem celé řady ocenění včetně prestižní britské novinářské ceny British International Journalist of the Year award („Mezinárodní žurnalista roku“)[1]. Toto ocenění obdržel sedmkrát.
Fisk píše své články přímo z bojiště, často nasazuje vlastní život a neváhá cestovat do ohniska největších konfliktů. V roce 2003 psal své denní reportáže přímo z hotelu z Bagdádu v době, kdy byl Bagdád bombardován a všichni ostatní reportéři město buď opustili, nebo se skrývali v bezpečí americké zelené zóny.
Ve svých reportážích spojuje Fisk dokonalou znalost prostředí, arabské kultury a jazyka s dobrým pozorovacím talentem a smyslem pro detaily, je humánní a lidský. Je rovněž otevřeným kritikem americké a izraelské neokonzervativní politiky.
Říká, že: „povinností novináře je vzdorovat autoritě vlády, zvlášť když nás politici zatahují do války“ a odvolává se na výrok izraelské novinářky Amiry Hassové: „Existuje nedorozumění, že žurnalisté mohou být objektivní… Ale skutečná práce novináře spočívá v monitorování moci a center moci.“
Obsah |
Robert Fisk vystudoval univerzitu v Lancasteru (specializace angličtina a klasická studia - tzn. kulturní dějiny antické doby) a získal doktorské vzdělání (PhDr) v politických vědách na Trinity College v Dublinu v roce 1985. Pracoval jako korespondent The Times v Belfastu a poté v Portugalsku. V letech 1976-1988 byl korespondentem pro Střední východ. Od roku 1989 pracuje jako korespondent britského deníku Independent.
Byl jedním z prvních žurnalistů, kteří navštívili utečenecké tábory Sabrá a Šatíla[2][3] po masakru spáchaném libankónskými falangisty v roce 1982. Věnoval se arabsko-izraelskému konfliktu, pokrýval svými reportážemi válku v Kosovu a byl také jedním z mála západních novinářů, kteří osobně vedli interview s nejhledanějším teroristou všech dob, Usámou bin Ládinem (Fisk s ním dělal rozhovor dokonce třikrát).
Fisk považuje útok z 11. září 2001 za zločin proti lidskosti. Nikdy nezpochybňoval oficiální verzi. Zastává názor, že za útokem je skutečně al-Káida, a že to udělala na protest proti americké politice na Středním východě, zvláště pak na protest proti slepé americké podpoře státu Izrael. Odmítá ale Bushovo vysvětlení, že k útoku došlo, protože fanatičtí muslimové nenávidí americké svobody.
Krátce po americkém útoku na Afghánistán v roce 2001 se Fisk přesunul do Pákistánu, aby odtamtud podával zprávy o probíhajícím konfliktu. Zde byl napaden a krvavě zbit skupinou afghánských utečenců (a současně zachráněn jiným afghánským utečencem). Po nějakou dobu se tak sám stal obětí, o kterých tak často psal ve svých reportážích.
Ve svém pozdějším článku v Independent Fisk napsal: Nemohu ty lidi obviňovat za to, co mi udělali. Jejich brutalita byla výsledkem jiné brutality. Byla produktem někoho jiného… nás. To my jsme je zásobili zbraněmi a postavili je do války proti Rusům. Byli jsme to my, kdo vyvolali občanskou válku a znovu je vyzbrojili a zaplatili jim a vnutili jim válku civilizací a pak jsme vybombardovali jejich domy, roztrhli jejich rodiny a nazvali to vše „vedlejší ztráty“.
Novinář Andrew Sullivan v reakci na to později sice odsoudil útok na Fiska, ale nazval Fiskův postoj „klasickým kouskem levicové patologie“.
V průběhu nejintenzivnějšího bombardování Bagdádu byl Robert Fisk přímo v centru bombardování, navštěvoval nemocnice, hovořil s místními lidmi. Později byl svědkem rabování iráckých muzeí a knihoven i nečinnosti amerických posádek. Otevřeně kritizoval jiné žurnalisty za jejich „hotelové reportáže“ psané z bezpečí. Tvrdil, že nemají kontakt s tím, co se děje, a nemohou popsat skutečnou atmosféru v Bagdádu těchto dnů.