Rodinný nedíl

Rodinný nedíl byla ve středověku a raném novověku forma majetkového vlastnictví, kterou se rodiny snažily zamezit uplatnění práva odúmrtí.

Mužští členové rodiny byli kolektivním vlastníkem nemovitého majetku (a to jak svobodného, tak mohl být nedíl uplatňován i na statky poddanské). To ovšem neznamenalo, že se všichni členové nedílu na obdělávání společné půdy i podíleli; mohlo se jednat i o čistě formální uspořádání majetkových záležitostí. Pokud se některý člen příbuzenstva rozhodl z nedílu odstoupit, odešel i se svým příslušným dílem nemovitosti (obvykle nedocházelo k proplacení, ale dědilo se reálně).

Ženy byly do dědictví zahrnovány až poté, kdy nezbyl žádný mužský příslušník nedílu. Přivdané ženy zůstávaly mimo nedíl a dcerám se vyplácelo věno (byly tzv. vybyty), jehož hodnota ovšem nemusela odpovídat hodnotě jejich podílu v nedílu.

Důležitým rysem nedílu byl způsob, jakým se majetek dělil. Pokud se dělil majetek v druhé generaci, kde např. první ze synů měl dva syny a druhý ze synů měl syny čtyři, pak první dva získali půlku nemovitostí a jejich čtyři bratranci si mezi sebou rozdělili zbylou polovinu, jedná se o dělení „in stirpes“ – podle kolen. Zatímco u nedílníků ručili vlastně všichni za jednoho, dluhy jednotlivce zatěžovaly celý společný majetek. Podobný charakter měla i sankce v právu trrestním, kde původně peněžitá pokuta či konfiskace majetku postihovala nejen provinilce, ale celý nedíl, tedy všechny spolunedílníky.

Právo ssutí, tzv. retrakt byl vlastně nárok na uplatnění předkupního práva ke zbytku nedílů v případě, že se prodával. Tehdy byli zbylí nedílníci povinni nabídnout koupi bývalému spolunedílníku. Jinak měl tento právo v obecné lhůtě tří let a 18 neděl uplatnit sůvj nárok u zemských desek a smlouvu již uzavřenou svým protestem učinit neplatnou.

Pro poddanský nedíl je typické, že pravidlo in stirpes se užívalo méně často než u šlechtického nedílu a stejně tak bylo lepší postavení žen a konečně i dělení neprobíhalo vždy reálně, ale docházelo k vyplácení v penězích.

Rodinný nedíl ve svých majetkových záležitostech často uplatňovala šlechta a to až do roku 1627, kdy byl nedíl zrušen Obnoveným zřízením zemským (na Moravě 1628).

Pro některé historiky (Karel Kadlec) byla existence nedílu ještě v raně novověkých Čechách důkazem, že i v Česku fungovala v raném středověku zádruha, známá z jihoslovanského prostředí.

Proti této hypotéze se rychle vytvořila kritika, která zdůrazňovala, že jihoslovanská zádruha je v pramenech doložená až od 17. století (Jan Peisker). Josef Pekař zdůraznil, že rodinný nedíl jako právní úpravu nelze považovat za doklad určitého rázu rodinného života.

V zásadě stejné důsledky jako nedíl příbuzenský měly i spolky /unio/, t.j. umělá společenství, která byla uzavírána mezi šlechtici se souhlasem panovníka, aby se předešlo jeho eventuálním odúmrtním nárokům.

Více o rodinném nedílu, zádruze ap. In Horský, Seligová: Rodina našich předků. Praha, NLN 1997.

Tento článek o historii je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.