Rolls-Royce Nene

Faktická přesnost tohoto článku je zpochybněna. Relevantní diskuse je na diskusní stránce. Informace pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění vložení šablony.

Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení.

Tento článek potřebuje doplnit či upravit bibliografii, tj. literární citace (reference). Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) sekci „Literatura“, kde uvedete knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací. Ideální formát údajů naleznete v článku Citace, návod pak na příslušné dokumentační stránce k šabloně užívané pro citace. Přidávejte knihy s rozmyslem – jak do kvantity (aby bibliografie nebyla nepřiměřeně dlouhá), tak do kvality (přidávejte jen knihy, které dané téma skutečně postihují).

Rolls-Royce Nene

Rolls-Royce Nene byl britský proudový motor s odstředivým (radiálním) kompresorem ze 40. let 20. století. Nene, nesoucí označení RB.41, byl už třetím sériově vyráběným proudovým motorem firmy Rolls-Royce. Motor, který nenašel velkého uplatnění u britských konstrukcí byl vyráběn licenčně v USA, Kanadě a Austrálii a bez licence ve velkých sériích v Sovětském svazu, kde poháněl mimo jiné slavný stíhací letoun MiG-15.

[editovat] Vývoj a použití ve Velké Británii

Vývoj motoru Rolls-Royce Nene probíhal neobyčejně hektickým tempem a trval pouhých pět měsíců. Motor byl poprvé spuštěn 27. října 1944. Konstrukce Nene byla založena na koncepci proudových motorů, tak jak ji vytvořil jejich vynálezce Frank Whittle.

V době vývoje motoru Nene bylo rozhodnuto o tom, že motory budou označeny jak kódem tak i jménem. Motory Rolls-Royce Welland a Rolls-Royce Derwent nesly také označení B/23 a B/26. Jelikož však písmeno B mohlo klamat tím, že obvykle znamenalo bombardér, byl kód změněn na RB, znamenající Rolls a Barnoldswick, tedy místo, kde byly motory vyvíjeny. Označení RB se používá dodnes.

Nene se svou konstrukcí příliš nelišil od předchozích proudových motorů firmy Rolls-Royce, měl však dvounásobný tah (22,2 kN), což umožnilo pohon letounu jediným motorem. Původně se s ním počítalo v řadě nových konstrukcí, ale velký úspěch letounu Gloster Meteor ukázal, že není nutné s použitím nového motoru spěchat a později už byly k dispozici motory lepší, než byl Nene.

V samotné Velké Británii se tedy Rolls-Royce Nene příliš nerozšířil a byl rychle nahrazen modernějším typem Rolls-Royce Avon. V britských letounech se uplatnil jen v případě typů Hawker Sea Hawk a Supermarine Attacker. Nene poháněl i historicky první civilní dopravní letoun, který vznikl úpravou pístového typu Vickers VC.1 Viking. Upravený proudový Viking poprvé vzlétl 6. dubna 1948.

[editovat] Licenční výroba v USA

Americký výrobce leteckých motorů, společnost Pratt & Whitney, zakoupil licenci na výrobu motoru Rolls-Royce Nene, které byly vyráběny pod označením Pratt & Whitney J42. Nene byl použit u řady palubních letounů prvních generací, především u stíhacího letounu Grumman F9F Panther.

[editovat] Další země

V licenci byl Nene vyráběn v Austrálii, protože je používaly letouny de Havilland Vampire RAAF (Australského královského letectva). Kanadský výrobce motorů Orenda stavěl licenční motory Nene pro kanadské letouny Canadair T-33.

Související články obsahuje Portál Letectví