Román v dopisech

Román v dopisech (někdy také epistolární román, briefroman) je literární útvar, který je tvořen dopisy mezi dvěma nebo více osobami.

Veškerý děj je v románu v dopisech popisován účastníky korespondence. Čtenář tak získává pocit, že nahlíží do soukromé korespondence. Použitím této formy se autor snaží docílit dojmu větší opravdovosti a realismu a zároveň mu umožňuje poskytnout čtenáři více úhlů pohledu, na rozdíl od klasického románu s vševědoucím vypravěčem. Román v dopisech bývá často doplňován o deníkové záznamy nebo novinové zprávy. Tato literární forma zažila největší rozkvět v období osvícenství v 18. století.

Román v dopisech jako literární forma vznikl nejdříve nejspíš z publikovaných dopisů slavných osobností. Ve třináctém století byly v Evropě nesmírně populární dopisy filosofa Abélarda a jeho milované Heloisy, které popisovaly jejich tragickou lásku. Tyto dopisy byly vloženy do neméně populárního a slavného Románu o růži (1230).

V době osvícenství se proslavily romány v dopisech angličana Samuela Richardsona Pamela (1740) a Clarissa (1749). A ve Francii Montesquieuovy Perské listy (1721), Rousseauova Julie aneb Nová Heloisa (1761). Snad nejznámějším románem v dopisech je kniha Nebezpečné známosti (1782) Choderlose de Laclosta, také díky filmovému zpracování Miloše Formana. V Německu patří mezi klasická díla román v dopisech Utrpení mladého Werthhera (1774) Johanna Wolfganga Goetheho. Na konci 18. století tato literární forma pomalu ustoupila a začala být více používána až v literatuře 20. století.

Související články obsahuje: Portál Literatura