Romanistika

Romanistika je lingvistická věda zabývající se románskými jazyky, tj. jazyky vyvinuvšími se z latiny. Název románský má původ u Římanů, kteří dobýváním a kolonizací rozšířili svůj mateřský jazyk latinu po velké části tehdy známého světa, podmiňujíce tím vznik a vývoj celé řady jednotlivých jazyků pramenících z latiny. Některé z nich se liší od latiny více, některé méně.

[editovat] Obsah romanistiky

Jako každá jiná jazykověda (filologie) se i romanistika dělí do tří oborů:

• Deskriptivní jazykověda se zabývá všeobecnými, základními aspekty lingvistiky jakož i aktuálním postavením a strukturou daného jazyka. Obsahem deskriptivní jazykovědy jsou např.:rozšíření a používání jazyka, fonetická a gramatická soustava atd.
• Historická jazykověda zkoumá původ, vývoj a rozvoj daného jazyka, čili okolnosti, změnu ve struktuře atd.
• Literární věda má zřetel na literaturu daného jazyka, jak na historickou, tak na současnou.
• Reálie zemích, kde se mluví románskými jazyky.

Studium romanistiky si vyžaduje dobrou znalost latiny.

[editovat] Dílčí oblasti romanistiky

Každému jednotlivému jazyku se věnuje vlastní disciplína, z nichž některé nesou i vlastní názvy:

• hispanistika (španělština),
• lusitanistika (portugalština, z historického názvu Portugalska Lusitánie),
• italianistika (italština).

[editovat] Příbuzné obory

S romanistikou přímo sousedí následující vědy:

• historie,
• geografie,
• etnologie,
• srovnávací lingvistika,
• obecná lingvistika,
• srovnávací literární věda,
• filosofie,
• anglistika,
• germanistika,
• slavistika.

[editovat] Literatura

• Coseriu, Eugenio: Sincronía, diacronía e historia: El problema del cambio lingüístico. Monetevideo 1958
• Tagliavini, Carlo: Le origini delle lingue neolatine: introduzione alla filologia romanza. Patron, Bologna 5. vydání 1969