Romano Guardini

Romano Guardini (17. února 1885 Isola Vicentina u Vicenzy – 1. října 1968 Mnichov) byl významný německý filosof a katolický teolog.

[editovat] Život

Po dvou semestrech studia chemie v Tübingen a třech semestrech ekonomie v Mnichově a Berlíně se Romano Guardini rozhodl stát se katolickým knězem. Spolu se svým přítelem Karlem Neundörferem začal již v této době vytvářet vlastní nauku o rozporu. Svá teologická studia absolvoval ve Freiburgu im Breisgau a Tübingen. Roku 1910 byl vysvěcen v Mohuči na kněze a nakrátko působil v pastoraci. Poté se vrátil do Freiburgu, kde promoval u Engelberta Krebse; doktorský titul získal roku 1915 prací o Bonaventurovi, o sedm let později v Bonnu habilitoval opět prací o Bonaventurovi; během této doby pastoračně působil mezi studenty.

Roku 1923 získal katedru filozofie náboženství a křesťanského světového názoru v Berlíně, kde zůstal až do roku 1939, kdy musel kvůli nacistické vládě odejít. Po roce 1945 přednášel opět v Berlíně, od roku 1948 v Mnichově. Toto své učitelské působení zakončil roku 1962. Zbytek svého života byl dosti nemocný a neúčastnil se tak ani práce v liturgické komisi 2. vatikánského koncilu.

[editovat] Význam Guardiniho díla

Guardiniho osoba je spjata s hnutím mládeže po 1. světové válce. Práce v prostředí mladých studentů dala vzejít Guardiniho originálnímu znovuobjevení smyslu pro znamení a symboly, které měly dalekosáhlý vliv na vývoj katolické liturgiky a liturgie ve 20. století. Obnova katolické liturgie a její centralita kolem slavení eucharistie je z velké části právě spojena s Guardiniho osobou.

V meziválečném období Guardini studuje klíčové osobnosti filozofie náboženství a evropské kultury; Guardini je autorem interpretací, v nichž se snaží vyložit významná díla evropských myslitelů (např. Fjodor Michailovič Dostojevskij, Dante Alighieri, Platón, Augustinus, Kierkegaard, Rainer Maria Rilke).

Především se však Guardini řadí k nejvýznamnějším představitelům katolictví 20. století, především v oblastech liturgie, filozofie náboženství, pedagogiky a ekumenismu.

[editovat] Dílo

• Vom Geist der Liturgie (1918)
• Die Lehre des heiligen Bonaventura über die Erlösung (1921)
• Vom Sinn der Kirche (1922)
• Der Gegensatz, Versuche zu einer Philosophie des Lebendig-Konkreten (1925)
• Der Ausgangspunkt der Denkbewegung Søren Kierkegaards (1927) ISBN 3-7867-1073-2
• Das Gute, das Gewissen und die Sammlung (1929)
• Der Mensch und der Glaube, Versuch über die religiöse Existenz in Dostojewskis großen Romanen (1933)
• Die Bekehrung des hl. Augustinus (1935)
• Christliches Bewusstsein, Versuche über Pascal (1935)
• Die Engel in Dantes Göttlicher Komödie (1937)
• Der Herr, Betrachtungen über die Person und das Leben Jesu Christi (1937)
• Hölderlin, Weltbild und Frömmigkeit (1939)
• Zu Rainer Maria Rilkes Deutung des Daseins (1941)
• Der Tod des Sokrates (1943)
• Freiheit, Gnade, Schicksal (1948)
• Das Ende der Neuzeit (1950)
• Die Macht (1951)
• Religion und Offenbarung (1958)
• Unterscheidung des Christlichen, Ges. Studien 1923–63
• Tugenden, Meditationen und Gestalten des sittlichen Lebens (1963)
• Stationen und Rückblicke (1965)
• Sorge um den Menschen, 2 Bände (1962–66)
• Liturgie und liturgische Bildung (1966)

[editovat] Česká vydání děl

• O posvátných znameních (Stará Říše 1925, Řím 1969, Praha 1992)
• Křížová cesta našeho Pána a Spasitele (Stará Říše 1938)
• O živém Bohu (Stará Říše 1939)
• O modlitbě (Praha 1970, 2006)
• Modlitba Páně (Řím 1967)
• O posledních věcech (Řím 1972)
• Matka Páně (Řím 1974)
• Růženec (Řím 1982)
• Konec novověku (Praha 1992)

[editovat] Externí odkazy

• http://www.vetusvia.cz/autori_rz/romano_guardini.html Guardiniho portrét - vydavatelství Vetus via]