Romanos II.

Romanos II. (* 938, † 963) se stal po smrti svého otce Konstantina VII. v roce 959 ve věku dvaceti jedna let byzantským císařem. V roce 963 zemřel, přičemž byl patrně otraven svou ženou Theofano.

[editovat] Život a vláda

Roman byl synem císaře Konstantina VII. a Heleny Lakapeny, dcery císaře Romana I. Pojmenován po svém dědovi, byl Roman ještě jako dítě oženěn s Berthou, dcerou Huga z Arles, italského krále. Po pádu Lakapenů, učinil Konstantin VII. svého syna Romana spolucísařem. Poté co Bertha v roce 949 zemřela, získal Roman od svého otce slib, že ho ponechá vybrat si vlastní nevěstu. Romanova volba padla na dceru hostinského jménem Anastaso, která později přijala nové jméno Theofano a s níž se v roce 956 oženil.

Romanos II. a Bertha

V listopadu 959 nastoupil Roman na trůn po svém otci. Prý tehdy kolovali pověsti o tom, že Roman nebo jeho žena uspíšili Konstantinovu smrt pomocí jedu. Roman se brzy zbavil všech někdejších dvořanů a rádců svého otce a nahradil je svými přáteli nebo přáteli své ženy. Mezi osobami odsunutými z císařského paláce byla také císařova matka, Helena, a její dcery. Všechny byly vykázány do kláštera. Pravda ovšem je, že mnozí z Romanem povolaných lidí byli schopní muži, včetně císařova komorníka (parakoimomenos), eunucha Iosefa Bringase.

Požitky milující panovník přenechal vojenské záležitosti svým zkušeným vojevůdcům, především bratrům Leonovi a Nikeforovi Fokům. V roce 960 byl Nikeforos Fokas vyslán ke znovudobytí Kréty na jejích tehdejších muslimských pánech. Po námahavém tažení a devět měsíců trvajícím obléhání Candie, Nikeforos úspěšně završil obnovení byzantské kontroly nad celým ostrovem v roce 961. Poté co v Konstantinopoli oslavil svůj triumf, byl Nikeforos poslán na východní hranici, kde dobyl Kilíkii a v roce 962 dokonce Aleppo. Mezitím Leon Fokas a Marianos Argyros odrazili nájezd Maďarů do byzantských provincií na Balkáně.

V roce 963 po jedné dlouhé lovecké výpravě Roman II. onemocněl a krátce na to zemřel. Pověsti připisují jeho smrt jedu, který mu měla podat jeho manželka Thefano. Roman se během své vlády spoléhal na rady své ženy a úředníků jako byl Iosef Bringas a disponoval tak relativně zdatnou administrativou, což ale vyvolalo nelibost mezi magnáty, kteří měli značný vliv v armádě.

[editovat] Bibliografie

• ZÁSTĚROVÁ, Bohumila a kol., Dějiny Byzance. Praha, Academia, 1992.

[editovat] Externí odkaz

• Biografie Romana II. (německy)