Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače
Mobily
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače
Mobily
 |
Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení. |
Zleva 1. řada: Grigoraş Dinicu, Drafi Deutscher, Charlie Chaplin, Isabel Pantoja, 2. řada: Ricardo Quaresma, Ceija Stojka, Džej Ramadanovski, Irini Merkouri
|
||||||||||||||||||||||||||||||
| Celková populace | ||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
5,8–13 milionů |
||||||||||||||||||||||||||||||
| Státy s významnou populací | ||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||
| Jazyk(y) | ||||||||||||||||||||||||||||||
| romština a jazyky obývaných zemí | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Náboženství | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Příbuzné etnické skupiny | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Domové, Lomové a další Indoárjové |
Romové (exonymum Cikáni) jsou etnikum, jehož kořeny sahají do středověké Indie. Romská diaspora je nejpočetnější v Evropě a to zejména ve střední a východní Evropě. Méně početná je romská populace v Americe a ještě menší na jiných kontinentech.
Romský jazyk, který je rozdělen na několik dialektů, má celkem kolem 2 milionů mluvčích. Mnoho Romů však za svůj mateřský jazyk považuje za jazyk země ve které zrovna pobývají, nebo mluví smíšeným jazykem, který je kombinací romštiny a jazyka dané země.
Obsah |
Na svém světovém sjezdu v Londýně v roce 1971 se Romové usnesli, že označením příslušníků romského národa je etnonymum Rom(ové) (rom = muž, manžel; romňi = žena, manželka; roma = lidé) a od té doby se datuje romský požadavek, aby tento fakt byl majoritou respektován.
V Česku běžné, do začátku 90. let výhradně používané označení Cikáni je dnes velkou částí Romů vnímáno jako hanlivé – a to i když je používáno ve zcela neutrálním či dokonce lichotivém duchu.[4] V roce 1990 v Československé televizi tehdejší předseda Romské občanské iniciativy (ROI) JUDr. Emil Ščuka prohlásil: „Cikáni je označení deklasované sociální skupiny, Romové je označení národa.“ (Jméno cikán (s malým „c“) totiž také znamená „tulák, vagabund, zloděj“ a mohl tak být nazýván i někdo neromského původu.) Někteří Romové však sami preferují používání výrazu Cikáni.[5] Zejména v německy mluvících zemích, ve Francii a v Belgii se pro Romy vžil termín Sinti (Sintové) nebo Roma und Sinti (Romové a Sintové).
Romská vlajka se skládá z modrého pruhu v horní polovině, zeleného pruhu v polovině dolní a z červené čakry s 16 paprsky umístěné uprostřed. Čakra, která je i na vlajce Indie, odkazuje na indický původ romského národa. Zelený a modrý pruh symbolizují život věčných poutníků po zelené zemi pod blankytnou oblohou.
Tato vlajka byla přijata na 1. Mezinárodním sjezdu IRU v Londýně v roce 1971.
Všeobecně se za romskou hymnu považuje romská píseň Gejľem, gejľem známá též pod názvy Geľem, Geľem; Djelem, Djelem; Opre Roma; Romale, čhavale atd. Za romskou hymnu byla prohlášena v roce 1971 na 1. Mezinárodním sjezdu IRU.
Existence romské hymny není mezi Romy v Česku dosud příliš známá. Znají ji spíše romští aktivisté nebo Romové, kteří se účastní romských kulturních akcí. Na přímý dotaz, jaká píseň je hymnou Romů, se lze setkat s odpovědí, že Romové hymnu nemají, případně s tvrzením, že romskou hymnou je jiná píseň (zřejmě nejčastěji bývá uváděna romská lidová píseň Čhajori romaňi, kterou někteří nazývají hymnou českých Romů).
Dlouhou dobu se vycházelo z toho, že romština se vyvinula ze sanskrtu (oba jazyky patří k indické skupině indoevropských jazyků). Pomocí srovnávací lingvistiky se dnes však dospělo k názoru, že jazyk Romů pochází z jednoho severozápadního dialektu staré hindštiny. Za vlast Romů se tedy v každém případě považuje Indie.
Důvod jejich odchodu je neznámý (mohlo jít o hladomor, války, invaze nebo nízký sociální status tzv. nedotknutelných, nacházejících se mimo kastovní zřízení, původně zvané varnášrama). Podle legendy se jisté skupině Romů dostalo pozvání od perského panovníka, který potřeboval hudebníky k obveselení svých poddaných. Postupně se dostali do Evropy, nejdřív na Balkán (11. století)), kde získqali označení Cikáni podle řeckého Athiganoi (maloasijská sekta, zabývající se věštěním) nebo Egypťané (podle Malého Egypta v Byzanci). Dále do Evropy přichází v 13. století, první zmínka o nich v Čechách pochází ze 15. století. Někdy se skupinám Romů dostávalo ochranných glejtů od panovníků, ale od konce 15. století jsou pronásledováni v evropském měřítku. Na základě snědé pleti (a tedy částečné vzhledové podobnosti s Turky) byli Romové obviňováni ze špionáže ve prospěch osmanské říše. V důsledku vzhledové odlišnosti se stávali snadným terčem zobecňování na základě jednotlivých zkušeností.
V Českých zemích se vyznačují zejména vlády Leopolda I. a Karla VI. drastickou perzekucí Romů. Vlády Marie Terezie a Josefa II. se vyznačovaly snahami o jejich asimilaci.
20. století bylo ve znamení rasistických zákonů (cikánské legitimace za první republiky v Československu), holocaustu (za druhé světové války naprostá většina čekých Romů zahynula v koncentračních táborech), komunistických snah o asimilaci (zákaz kočování v roce 1959, snaha o rovnoměrný rozptyl po území Československa), sterilizace žen v nemocnicích bez jejich vědomí, potlačování romského jazyka (tresty za používání romštiny na základních školách) a kultury. Většina romských dětí byla zařazována do zvláštních škol. Na konci 20. století sílí snahy o společenskou a politickou emancipaci, vznikají romské kulturní a vzdělávací spolky, politické strany, organizují se celosvětové sjezdy jako např. zmíněný 1. světový romský sjezd v roce 1971 v Londýně. Současně dochází k emigraci Romů z východní Evropy zejména do Británie, Kanady a USA. Kanada proto znovu zavedla víza pro občany České republiky.
Romština, jazyk Romů, patří do indické skupiny indoárijských jazyků. Dělí se na 3 hlavní skupiny:
Má nesčetné dialekty (jen v Evropě je jich kolem šedesáti, mnohdy jsou srozumitelné, vyskytují se však i dialekty, které jsou navzájem nesrozumitelné – záleží na procentu přejatých slov).
Mezi typická příjmení českých olašských Romů patří například Horváth, Oláh, Balog, Čonka a Lakatoš, Romové ze Slovenska mají zase často příjmení Demeter, Sivák atd. Častá jsou také příjmení Žiga a Németh.
Rovněž některá jména jsou v romské populaci častější než u etnických Čechů (např. Erika, Koloman, Etela, Gizela, Eržika, Sandra, Gejza, Imrich), nicméně tento jev není tak výrazný jako v případě příjmení; většina zdejších Romů však má obdobná jména jako ostatní obyvatelstvo. Vzhledem k tomu, že většina českých Romů pochází původem ze Slovenska, mají také častěji jména, která jsou v Česku výjimečná, avšak na Slovensku a v Maďarsku celkem běžná (např. Zoltán, Tibor, Margita, Elemír, Dezider, Marika, Att).
Romové se přizpůsobili náboženství místního obyvatelstva. V Česku jsou většinou formální katolíci. Jejich patronkou je Černá Sára. Od počátku devadesátých let v Česku přibývá romských členů protestantských církví. Náboženské představy Romů stejně jako zvyky a rituály s nimi spojené se liší podle jednotlivých kmenů a podle krajin, ve kterých žijí. V Česku v některých rodinách zvláště ve větších městech romské tradice mizí, nejdéle se uchovávají tradice spojené se smrtí a narozením. Původem slovenští Romové mají velký respekt z duchů zemřelých, mulů. Mnoho z nich uvádí, že se s nimi alespoň jednou v životě setkali. Z těchto setkání mívají strach. Mulové se jim mohou zjevovat, po případě je varovat před hrozícím nebezpečím. Část slovenských Romů má také obavy z guny daj, zřejmě obdoby slovanské polednice. Ta může uhranout jejich nově narozené dítě, pokud jej nechají o samotě a není pokřtěno. Guny daj lze zahnat magickými praktikami, které se liší podle jednotlivých rodin. Někteří věří i v existenci čarodějnic (strig). Hovořit o strigách a setkání s nimi je zřejmě tabu.
Základem společnosti je rodina, kde panuje velká soudržnost. Rodinou jsou pro Romy lidé, v daleko menší míře obydlí. Tradičně se představitel určitého seskupení Romů, který požívá velkou autoritu, nazývá vajda (maďarsky „vévoda“, „kníže“; maďarština slovo zase přejala ze slovanských jazyků).
Romové netvoří jednolité etnikum, štěpí se na mnoho skupin – kmenů (Olašští Romové, Sintové v Německu, Manušové ve Francii, Gitanos ve Španělsku apod.). Po druhé světové válce zbylo v české části Československa jen 600 Romů (byli téměř vyhlazeni při holocaustu v pracovních táborech v Hodoníně u Kunštátu, v Letech u Písku a v Osvětimi).[6] V současnosti v Česku žijí převážně Romové z východního Slovenska (byli sem přesunuti v rámci poválečné obnovy průmyslu), 10 % tvoří Romové olašští, nepatrné procento původní Romové čeští. Mezi tradiční romská povolání patřily hudba, kovářství, košíkářství, čištění peří, broušení nožů, věštectví, apod.
Až 57 % Romů žijících v Česku v produktivním věku v roce 2009 bylo nezaměstnaných.[7] To bylo způsobeno zejména jejich nízkou kvalifikací a s ním spojenou neochotou zaměstnavatelů je přijímat do pracovního poměru. Dalším důvodem bylo také nevhodné nastavení sociálního systému (pro mnoho lidí je výhodnější pobírat sociální dávky než pracovat). Romské děti jsou častěji než děti většinové populace umísťovány do zvláštních škol (např. v 60. letech 20. století bylo v Praze-Nuslích prakticky 100 % romských dětí zařazeno do zvláští školy)[8], velká část Romů neměla ani základní vzdělání[9]. Nezaměstannost a chudoba části romské populace vede k vytváření romských ghet a zvýšené kriminalitě. Mnoho Romů se stávalo obětí lichvy[10]
Problémy mezi Romy a většinovou populací zjištěné dotazníkovým průzkumem mezi romskými poradci a asistenty provedeným Institutem pro kriminologii a sociální prevenci Ministerstva spravedlnosti jsou rozděleny do následujících skupin[11]:
Důsledkem těchto problémů je mj. i silně protiromské naladění většiny českého obyvatelstva.[12]
Z romského repertoáru pochází tance verbunkos a flamenco (výraz, kterým se původně označovali Romové v Andalusii).
Mezi Romy je mnoho regionálních umělců, v drtivé většině bez vyššího vzdělání. Např. Tibor Červeňák (žije v Hranicích), Aladár Kurej (Humenné), bratři Tibor (Rožňava) a Dušan (Detva) Oláhovi, Rudolf Dzurko (Praha-Smíchov) nebo Edward Majewski (polský Opatow).
Muzeum romské kultury je v Brně, Bratislavská ulice 67.
Romové jsou jedním z častých námětů dokumentární fotografie. V Česku se jim věnovali či věnují především: Josef Koudelka, Eva Davidová, Hana Šebková, Karel Cudlín, Maria Kracíková, Vít Šimánek (autor diplomové práce o fotografiích Romů), Václav Ryčl, Karel Tůma či Libuše Rudinská, na Slovensku pak zejména Tibor Huszár, Mišo Suchý a Andrej Bán.
