Rondel (báseň)

Rondel (z franc. rond, ronde, česky kruhový, okrouhlý nebo kruh) je původem francouzská středověká lyrická forma, ustálená na přelomu pozdní gotiky a renesance. Jde o báseň o dvou rýmech, členěnou do tří slok. První dva verše první sloky se opakují jako refrén na konci sloky druhé a třetí. Někdy se na konci třetí sloky opakuje pouze verš první. Báseň má nejčastěji 13 nebo 14 veršů.

Zárodek rondelu vznikl ve 13. století a měl toto schéma: a¹b¹ aa¹ ab a¹b¹ (index 1 značí opakující se verše). Vyskytoval se rovněž tzv. rondel doublé, který měl schéma a¹b¹b¹a¹ abb¹a¹ abba a¹b¹b¹a¹. K ustálení rondelu jako básnické formy přispěl zásadní měrou Karel Orleánský (Charles d'Orléans, 1394-1465). Za svůj život napsal přes 400 rondelů výlučně tohoto veršového schématu: a¹b¹ba aba¹b¹ abbaa¹. To se také obvykle uvádí jako kanonická podoba rondelu, včetně možnosti opakovat na konci třetí sloky jako refrén i oba první verše, tj. a¹b¹ba aba¹b¹ abbaa¹(b¹).

Rondel patří mezi nejnáročnější ustálené lyrické formy. V 19. století se jej opět začalo více užívat a dodnes zůstává v oblibě. Básníci však často různě obměňují uvedené klasické veršové schéma (viz níže).

Do české poezie tuto formu uvedl Jaroslav Vrchlický. Napsal celkem 13 rondelů, všechny jsou částí sbírky Dojmy a rozmary (1880). Jedenáct z nich má klasické veršové schéma a¹b¹ba aba¹b¹ abbaa¹b¹, dva pak zkrácené a¹b¹ba aba¹ abbaa¹. Klasického schématu užil rovněž Vítězslav Nezval pro své dva rondely ve sbírce 70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného studenta Roberta Davida (1938).

Varianty rondelu se vyskytují v poesii Jiřího Karáska ze Lvovic. V jeho první sbírce Zazděná okna (1894) je celkem šest rondelů v těchto podobách: a¹b¹ab aba¹b¹ baba¹b¹(čtyři), a¹b¹ab baa¹b¹ abaa¹b¹ (jeden) a a¹b¹ab aba¹b¹ abaab¹ (jeden). V jeho poslední sbírce Poslední vinobraní (1946) se nalézá rondelový triptych o veršovém schématu a¹b¹ab aba¹b¹ abaa¹b¹.

Dva mistrovské cykly 13 rondelů, Mozart v Praze (1948) a Prsten třeboňské Madoně (1966), složil Jaroslav Seifert. Oba z nich napsal pozoruhodnými variantami orleánského rondelu, v prvním užil schématu a¹b¹ba aba¹b¹ ababa¹, ve druhém a¹b¹ab abb¹a¹ babba¹. Osobité rondely záměrně ztížené formy, kde se jako refrén opakuje na konci druhé a třetí sloky pouze druhý verš sloky první, psal Jan Křesadlo[1]. Jde o 10 rondelů ze sbírky Sedmihlásek (1988). Šest z nich má schéma ab¹ab baab¹ abbaab¹, ostatní čtyři toto schéma různě obměňují.

[editovat] Literatura

• Malý slovník literárních pojmů / J. Kobr. - Praha : Linx, 2001(?). - ISBN 80-86194-08-6
• Poetický slovník / J. Brukner, J. Filip. - Praha : Mladá fronta, 1997. - ISBN 80-204-0650-6
• A Dictionary of Literary Terms / J.A. Cuddon. - London : André Deutsch Ltd, 1977.