Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
 Ropucha obecná |
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Ropucha obecná
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Bufo bufo Laurenti, 1768 |
Ropucha obecná (Bufo bufo) patří do čeledi ropuchovití. Jedná se o nejhojnější ropuchu.
Obsah |
Ropucha má bezzubé čelisti. Rovněž nemá žádná žebra. Počet obratlů je 5-8. Nestejný počet vzniká díky jejich splynutí. Obratle jsou procoelní. U křížového obratle dochází k plochému rozšíření postranních výběžků. Křížový obratel s urostylem pojí dvě kloubní plošky. Hrudní kost (sternum) je chrupavčitá, v mediální části může někdy osifikovat.
Dospělý samec ropuchy je dlouhý 63-90 mm, samice přibližně 84-120 mm (= pohlavní dvojtvárnost). Na jihu Evropy může dosáhnout délky až 20 cm. Tělo má ropucha zavalité. Končetiny jsou poměrně krátké. Na předních končetinách jsou prsty volné (1. a 2. prst je stejně dlouhý), na zadních jsou spojené nepříliš širokou plovací blánou. Má výrazně bradavičnatou kůži. U samců můžeme pozorovat tmavé zrohovatělé mozoly na prvních třech prstech přední končetiny a na prostředním dlaňovém hrbolku. Ty slouží k pevnému uchycení na hřbetu samičky během páření (samec samici objímá za předními končetinami). Svrchní strana těla existuje v různých odstínech hnědé barvy, šedé, mramorované. Spodní strana je zrnitá a šedožlutá. Nemusí obsahovat žádnou kresbu, často je však tmavě mramorovaná. Během rozmnožování je pokožka méně drsná a zbarvení živější. Kontrast ale není nijak zvlášť výrazný.
Její hlava je zploštělá a okrouhlá. Délka hlavy u samců vzhledem k tělu je 25-31 % (průměr 26,9 %), u samic 24-28 % (průměr 25,9 %). Následující údaje jsou vyjádřeny v % vzhledem k délce hlavy. Šířka hlavy je u samců 118-136 % (průměr 126,2 %), u samic 123-145 % (135,1 %). U samců je délka čenichu 40-47 % (43,6 %), u samic 39-51 % (45,5 %). Oči jsou od sebe umístěny poměrně daleko. Na oku pozorujeme příčně položenou štěrbinovitou zornici. Duhovka je zlatavá až měděná. U některých jedinců může být ušní bubínek dobře viditelný. U jiných méně, vytvořený ale je. Jazyk má oválný tvar. Jeho přední konec je přirostlý, zadní je potom vychlípitelný z tlamy.
Velké žlázy (parotidy) jsou umístěny za ušima a mají tvar půlměsíce. Vylučují ostrý dráždivý sekret, který obsahuje množství biologicky aktivních látek. Nezkušený predátor, který vezme ropuchu do tlamy, pocítí silné pálení na sliznicích. Sekret může vyvolat vyrážku, ale i křeče a poruchy trávicí soustavy. Žádné zvíře už svůj omyl opakovat nebude. Pokud nějaké zvíře na ropuchu přeci jen útočí, snaží se ho zapudit výhružnou pozicí. Nafukuje se a staví se na natažené nohy. V klidové pozici ale odporná vypadat nebude.
Jejich růst je velmi pomalý. Pohlavní dospělosti dosáhne samec ve třetím a samice ve čtvrtém roce věku. V průměru se dožívají 4-9 let. Maximální věk, který byl naměřen v zajetí, je 36 let.[1][2]
Ropucha obecná je známá především pro automobilisty a cyklisty, buď z dopravních značek, upozorňujících na možnost hromadných přesunů ropuch přes silnici, nebo ze smutných následků po zanedbání varovného upozornění. Doprava pro ni představuje vedle zamoření vody jedovatými látkami (organofosfáty a těžké kovy) největší nebezpečí. Za dosavadní hojnost a přežití tohoto druhu vděčíme především jeho naprosté nenáročnosti, rozličným ochranným opatřením - plotům okolo silnic, tunelům, a především neúnavným dobrovolníkům, kteří ropuchy sbírají a přenáší přes silnici. Tito tvorové jsou mimořádně věrní svému bydlišti. Mohou se od něho sice vzdálit až 4 km daleko, pokaždé se ale vrátí zpět i za cenu překonávání všemožných překážek. Jejich existence je více než u jiných druhů ohrožena i přímým hubením a vybíjením celých populací v důsledku vandalismu a sadismu. Např. za posledních 15-20 let poklesla početnost ropuch v jihomoravském regionu přibližně o 50 %. Pro jejich ochranu má velký význam i vhodná osvětová činnost. V České republice jde o ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.
Je velmi rozšířená, žije v různých biotopech. Najdeme ji také v kulturní krajině, má-li k dispozici jezera, příkopy atd. Svůj domov najde v nížinách i v horách. Můžeme na ni narazit v lesích, polích i zahradách a často ji najdeme také ve sklepích. Ojediněle se s ní setkáme i na Sněžce v Krkonoších. Setkáme se s ní téměř v celé Evropě s výjimkou Irska, Baleárů, Korsiky a Kréty. Obývá střední a severní Asii i Japonsko. Vyskytuje se také v Maroku a Alžíru. Vyskytuje se od března do října.[3]
Své zimní úkryty v zemních dírách, pod pařezy či pod listím opouští od poloviny března. Putují k vodě, aby se mohli spářit. Jak ale nacházejí cestu ke své rodné vodě, je dosud jistou záhadou. Nejsou schopné vidět na větší vzdálenost a nemohou ji tudíž vyhledat zrakem. Mimo to se okolí jejich cesty mohlo značně změnit (stavba nových silnic a budov, vysazení nového lesa atd.) Ropuchy dokáží najít „své“ místo i v případě, že byla voda zasypána.[zdroj?] Nemůže je k ní dovést tedy ani charakteristická vůně. Předpokládá se, že existuje jistá souvislost se zemským magnetismem a měsíčními fázemi.[zdroj?] I přes svou věrnost jsou ale schopné rychle osídlit nově založené vodní zdroje.
Za potravou vyráží po soumraku, přes den se ukrývá. Živí se měkkýši, žížalami, pavouky, svinkami a hmyzem. Velcí jedinci dokáží spolknout i mládě myši. Svou kořist zpozoruje teprve zblízka při jejím pohybu. Zmocní se jí rychlým vymrštěním jazyka. Okamžitě ji také polkne. Zkonzumuje velké množství škodlivých živočichů. Její žravost je příslovečná.
Samečci jsou mnohem početnější. Je jich čtyři- až šestkrát více než samiček. Proto se snaží vyhledat si vhodnou partnerku již cestou k vodě. Pevně ji obejmou v místech za jejíma předníma nohama a nechají se donést až k vodě. Někteří nezadaní samci se snaží soka ze hřbetu samičky sundat. Přitisknutý samec je odkopává zadnímá nohama a vydává obranné zvuky, které jsou v době rozmnožování slyšet téměř neustále. Zní jako „kvoak-kvoak-kvoak“ či „ong-ong-ong“. Objímavý reflex samců mohou vyvolat i předměty, které samičku připomínají jen vzdáleně. Byli pozorováni samci objímající ústí gumové hadice či hlavu kapra.[4] Pokud je poměr pohlaví obzvlášť nepříznivý, může se stát, že samičku bude objímat několik zástupců mužského pohlaví najednou. Ta se pod jejich tíhou nakonec utopí.[zdroj?] Jelikož už se poté nebrání, přichází další a další samci, kteří ji objímají. Takto vznikají tzv. „ropuší copy“. Během páření je ropucha aktivní i přes den, avšak potravu nepřijímá.
.jpg)
Jakmile začne samice vypouštět šňůru s vajíčky, počne samec vypouštět své sperma a tím dochází k vnějšímu oplození. Vajíčka opouští kloaku ve dvojité šňůrce. Do rybníků a tůní samice kladou dvě šňůry (každá z nich může obsahovat až 6 000 vajíček), které mohou být až 4 m dlouhé. To žabám umožňuje rychle založit novou populaci. Omotávají je kolem vodních rostlin či kolem větví ležících ve vodě. Připevnění vajíček zabrání tomu, aby klesly na dno do bahna, kde by se pulci vyvíjeli špatně nebo vůbec. Po nakladení ropuchy vodu opouští.
Jednotlivá vajíčka jsou chráněna souvislou želatinovou bílkovinnou blankou zabraňující zaplísnění. Vodní nádrž, kterou si vybralo velké množství ropuch, může obsahovat obsahovat stovky takovýchto šňůr. Po 12 dnech se líhnou černí pulci velcí pouhých 5 mm, kteří tvoří hustá hejna. Živí se uhynulými rybami či drobnými mikroskopickými řasami. Na levé straně těla mají dozadu obrácenou žaberní skulinu. Ve vhodném prostředí se jich může vyskytovat tolik, že na ně ani všichni přirození nepřátelé nestačí. To je vlastně strategií a cílem tohoto masové rozmnožování. Jejich nepřátelé jsou v krátkém čase zaplaveni velmi nadbytečnou dodávkou potravy. Tím je zajištěno, že přežije větší množství mláďat. Po 77 až 91 dnech se přemění v 1 -2 cm velké žabky (proces metamorfózy) a v červnu či červenci opouští rodnou vodu. Vylézají především po dešti. Tato věková kategorie je na silnicích také značně ohrožena. Až nastane čas jejich rozmnožování, opět se do své mateřské vody vrátí.[5]
