Rotunda

Rotunda svatého Martina v Praze na Vyšehradě

Rotunda (z lat. rotundus - kruhový) je typ stavby na centrálním kruhovém půdorysu. V původním významu slova šlo o jakýkoli centrální prostor. Dnes je však tímto termínem chápán specifický typ malého centrálního kostela, používaného v raném středověku. Setkáváme se s ní hlavně v české, moravské a částečně i slovenské a polské architektuře předrománské a románské. Výzkumem těchto staveb se intenzivně zabývali historici umění Josef Cibulka, Vojtěch Birnbaum, Václav Richter, Anežka Merhautová a archeolog Karel Guth.

Rotundy mají kruhovitý půdorys, mají apsidu, což je podkovovitý přístavek v němž je umístěn oltář. Výjimečně mohou být rotundy i čtyři apsidy. (čtyři apsidy patrně měla rotunda svatého Víta na Pražském hradě). V Mikulčicích byly dokonce nalezeny zbytky velkomoravské dvouapsidové rotundy (tzv. VI. mikulčický kostel), ovšem tato varianta je výjimečná.

Rotunda bývá zaklenuta kupolí. Vnitřní prostor zpravidla osvětlují malá, polokruhově ukončená, románská okénka a také válcový nástavec procházející střechou a opatřený (zpravidla) podvojnými románskými okénky, tzv. lucerna. Rotunda bývá opatřena románským vstupním portálem. Může být též připojena věž.

[editovat] Související články

• Seznam rotund v Česku

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Rotunda