Roubené stěny

Moderní roubená stavba

Roubení je dřevěná konstrukce sestávající z trámů pokládaných na sebe ve vodorovném směru. Jedná se o jednu z nejstarších technologií dřevěných stavebních konstrukcí, která je preferovaná i v moderní výstavbě. Mezi její přednosti patří poměrně slušná tepelná izolace,z toho vyplývající energetická nenáročnost stavby, nebo ekologičnost. Mezi nevýhody se dá v porovnání se zděnými konstrukcemi zařadit poměrně nízká trvanlivost a vyšší náklady na výstavbu. Stavba, vystavěná touto technikou se nazývá roubená, (lidově roubenka), nebo srub.

[editovat] Materiály roubených stěn

Materiál používaný na konstrukce roubených stěn je dřevo. Nejčastěji se používají jehličnaté dřeviny, vzhledem k jejich poměrně krátké době růstu oproti listnatým dřevinám. Doba růstu jehličnatých dřevin se pohybuje okolo 80 až 100 let, doba růstu listnatých dřevin je 120 až 150 let. Naproti tomu mají listnaté dřeviny poměrně lepší mechanické vlastnosti než jehličnany. Z jehličnatých dřevin se využívá především smrkové dřevo, dále pak jedle, borovice, modřín a další. Z listnatých dřevin se využívá především dub. Ostatní se používají především na truhlařské práce a spojovací prostředky.

[editovat] Technologie roubených stěn

Roubení se v zásadě provádí kladením neopracovaných kmenů, nebo hraněných, nebo polohraněných trámů na sebe ve vodorvném směru. Trámy bývají z jehličnatého (nejčastěji smrkového) dřeva. V případě historických staveb se na spodní trám použilo dubové dřevo, neboť je oproti smrkovému dřevu pevnější a odolnější vůči povětrnostním podmínkám. Na suchu vydrží až 700 let a ve vodě je jeho životnost prakticky neomezená. V současné době je tato problematika řešena vhodnou ochranou dřeva, jako nátěry a impregnacemi. Stabilita konstrukce se řeší provázáním jednotlivých prvků v rozích stavby. To je řešeno několika způsoby. Nejjednodušší způsob je vazba pomocí přesahů. Tím se v rozích budovy vytvoří zhlaví, které je pro tyto stavby typické, především pro lidovou architekturu využívající tuto technologii. Pro zajištění stability konstrukce může být zhlaví doplněno ještě o svislé kůly zaražené do země. Další způsob přeplátování trámů v rozích je vazba tzv. na rybinu, neboli spojení dvou trámů pomocí lichoběžníkového /rybinového/ plátu /čepu/ zaústěného do vybrané plochy druhého trámu. Přesahující konec trámu svým tvarem připomíná rybí ocas. Šikmé seříznutí zabezpečuje trámy proti vybočení. V období středověku již byla konstruována hladká nároží bez přesahů, kdy je ale nutné konstrukčními úpravami zajistit stabilitu konstrukce. Jednou z nevýhod při stavbě těchto konstrukcí jsou odlišné rozměry jednotlivých trámů, které se eliminují vzájemným prostřídáním trámů při pokládce. Vzhledem k tomu, ze se dřevo řadí mezi ortotropní materiály, tzn. ze klade v různých směrech namáhání různý odpor, dochází časem díky působení tíhy konstrukce k postupnému slehávání trámů, coz je dobře viditelné většinou na historických roubených stavbách. Při pohledu na ně je vidět jejich postupné slehávání směrem od pevného zděného jádra, které nejčastěji tvoří topeniště a komín.

[editovat] Roubení v lidové architektuře

Vzhledem k tomu, že dřevo bylo v minulosti jedním z nejdostupnějších stavebních materiálů, uplatnilo se především při stavbě venkovských stavení. Nejdříve se tato konstrukce uplatnila v krajích s dostatkem jehličnatých lesů, nejstarší stavba tohoto typu pochází ,podle archeologických nálezů, z doby bronzové, z území dnešního Německa a Švýcarska. Přestože se používání této konstrukce nedá zařadit do jednoho vývojového období, velký rozvoj prodělalo roubení ve středověku (zejména ve 14. st.), kdy se hojně uplatnilo při výstavbě venkovských sídlišť. Právě díky tomuto rozvoji se již v daném období objevuje mnoho druhů řešení nosné konstrukce i dekorativních prvků, tak získává každá roubená stavba svůj osobitý vzhled korespondující s lokalitou, ve které se nachází. Řešení nosné konstrukce je prováděno buď tradičně vodorovným kladením trámů či kuláčů na sebe, nebo je použit tzv. roubený věnec, neboli nízké roubení ze dvou až pěti trámů, umístěné nad přízemím. Má nosnou funkci a zpevňuje stavbu, nejzřetelněji je vidět nad zděnou konstrukcí, kdy díky materiálové odlišnosti ve stavbě poměrně dobře opticky vyniká. Roubený věnec je architektonický prvek typický především pro domy z oblasti Chebska. V přízemí se často konstruovala i tzv. podstávka, neboli svislé sloupky tvořené hranolovými trámy, nesoucími vaznici (lyžinu). Na podstávku bývá umístěna další nosná konstrukce, nebo třeba pavlač. Jsou-li sloupky umístěny v prostoru zdiva, je prostor mezi nimi vyplněn nejčastěji dřevěnou stěnou prolomenou okny. Jeden ze způsobů stavění, který pravděpodobně vznikl z této konstrukce je tzv. hrázdění, neboli nosná konstrukce tvořená dřevěnými trámy s prostory vyplněnými hlínou. Domovní štíty jsou také řešeny různými způsoby, často jsou vyplněny svislými prvky, nebo jsou provedené jako tzv. roubená klenba, nebo z estetických důvodů jako lomenice, což je ve své podstatě štít provedený z různě skládaných prken. Typické roubené stavby lidové architektury nalezneme například v obcích Kravaře, Kytlice, Líska, Bukovec, Brocno, a další.

Malebné zátiší roubené chalupy

Roubená stavba s podstávkou

Domovní štít s lomenicí

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

• O.Tibitanzl, F.Kodl, Stavební technologie, Praha, SNTL, 1989
• Ing.M.Brumovský, Ing.O.Rada, Dřevo v rekreačním objektu, Praha, Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991
• Doc. PhDr. V. Frolec,Csc., PhDr. J. Vařeka,Csc., Lidová architektura, Praha, Nakladatelství technické literatury, 1983

[editovat] Externi zdroje

• Stavební listy