Rozhlas po drátě

Rozhlas po drátě (lidově dráťák) byl systém pro šíření rozhlasového vysílání pomocí kabelového rozvodu bez použití radiového přenosu. Signál se rozváděl z centrálního zesilovače kabelovým rozvodem. V bytech, ale hlavně kancelářích a dílnách byl rozvod zakončen zásuvkami, do kterých se připojovaly jednotlivé stanice rozhlasu po drátě. Stanici tvořil reproduktor s transformátorem pro regulací hlasitosti. Vzhledově to byla jednoduchá skříňka s jediným ovládacím prvkem. To byl otočný přepínač, který přepínáním odboček transformátoru skokově reguloval hlasitost. Luxusní provedení stanice mělo výstupní zdířku, která umožňovala nahrávat rozhlasový program na magnetofon. Rozhlas po drátě mohl vysílat pouze jedinou rozhlasovou stanici.

V Československu byla síť rozhlasu po drátě budována podle sovětského vzoru. Síť měla zabezpečit nerušené šíření Československého rozhlasu v případě nepřátelského napadení. Skutečně se tak i stalo. V srpnu 1968 po invazi pěti států Varšavské smlouvy bylo po určitou dobu možné podávat informace o dění v Československu pouze prostřednictvím rozhlasu po drátě.

Rozhlas po drátě v Česku vysílal v letech 1954 až 2000.

[editovat] Související články

• Provolání ÚV KSČ z 21. srpna 1968