Rudolf Šedivý

Rudolf Šedivý (25. května 1897 v Tisové - 18. září 1970 v Rymani) byl jedním z politických vězňů komunistické totalitní doby.

[editovat] Život

V 17 letech byl odveden na vojnu. Po návratu z italské fronty v roce 1919 se usadil v Nové Vsi pod Pleší, kde začal působil jako učitel v tamní škole. Byl stoupencem Masarykových ideálů. Dobré školství pro děti a výuku v češtině považoval za základ pro udržení nově nabyté svobody a samostatného Československa. Spolu s rodinou Holých pořádali v okrese kulturní, divadelní akce. V roce 1922 se oženil s paní Annou, dcerou tamního starosty Josefa Holého. Narodily se jim dvě dcery, Jarmila (1922) a Věra (1929). Působil jako pokladník v kampeličkách a v ÚJHD. V roce 1933 vykonával prozatímního řídícího učitele. Opětovně byl jmenován od obecní rady a Zemského školního úřadu řídícím školy od roku 1939. Po válce, po lživé kampani vedené proti němu v okrese od roku 1947 Janem Chlupáčkem (za války ve Vlajce, po válce v KSČ), Janem Vladimírem Klementem (za první republiky v Československé církvi, za války ve Vlajce, po válce v KSČ) a Františkem Křížem (národním socialistou), byla celá jeho rodina bezdůvodně a bez soudu vyhnána 6. března 1948 ze svého rodinného domku a Rudolf Šedivý, tehdy jediný živitel rodiny, byl zbaven možnosti výkonu svého učitelského zaměstnání. Od roku 1949 byl přidělován na občasné práce pomocných dělnických profesí. Nikdo mu nesdělil proč. Šetřící orgány pak šetřily, avšak šetření nedokončily.

[editovat] Vykonstruovaný politický proces

Jan Chlupáček pokračoval ve své lživé kampani proti různým lidem i poté, co působil od konce roku 1948 na Ministerstvu zemědělství, v Praze. Výsledkem byl mimo jiné vykonstruovaný politický proces v roce 1954^[1], v němž byl odsouzen Rudolf Šedivý spolu s JUDr. Vladimírem Záděrou, (bývalým tajemníkem poslanecké sněmovny, odsouzeným k 8 letům vězení), Josefem Froňkem, Janem Krejcarem a Václavem Říhou za údajné spolčování proti republice tím, že si předali plán organizace zemědělství, na jehož základě chtěli údajně svrhnout komunistickou moc a nastolit kapitalismus, a tím, že si v kavárně povídali o svobodných volbách, čímž vyjadřovali nepřátelství k lidové republice. Podle slov soudce, který vedl soudní řízení, by svobodné volby znamenaly svržení komunistické moci. Ještě před zahájením soudního řízení ve vazbě zahynul po mučivých nočních výsleších a na následky bití dne 29. března 1954 pan Josef Vacek^[2] Rudolf Šedivý se vrátil z vězení s podlomeným zdravím.

[editovat] Maření rehabilitací po nastolení moci kontrarevolučních sil

Po roce 1969 měli být všichni tito političtí vězni na základě rozsudku^[3] zvláštního senátu rehabilitováni. K faktické rehabilitaci nedošlo. Po nastolení kontrarevolučních sil do orgánů ministerstva spravedlnosti a k Nejvyššímu soudu ČSFR byl rehabilitační rozsudek v roce 1971 zrušen^[4]. Rudolf Šedivý se zrušení nedožil. Zemřel 18.září 1970.

[editovat] Chování české justice a policie po sametové revoluci

V roce 1991 byla vydána soudem tajná usnesení^[5], jimiž se znovu rušil i nespravedlivý rozsudek z roku 1954. Dodnes nebyl nikdo za smrt pana Josefa Vacka potrestán, dodnes nebyli viníci bezpráví z roku 1948 pojmenováni, dodnes se rodině nikdo za zničené životy neomluvil, dodnes nebyl rodině jejich domek vrácen a dodnes nezahájila Policie ČR - Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a Státní zastupitelství trestní stíhání ani ve věci bezpráví z 6. března 1948 vykonaném na rodině Šedivých bez soudu ani ve věci smrti pana Josefa Vacka v roce 1954 a týrání zatčených ve vazbě, vytloukání přiznání k čemukoli. Listinné důkazy se vytrácejí ze spisů.

[editovat] Reference

1. ↑ Soudní spis 1T22/1954 Krajský soud v Praze, doplněný spisem Nejvyššího soudu ČSFR z roku 1954.
2. ↑ Spis Krajské prokuratury v Praze Skpt24/54.
3. ↑ Rehabilitační soudní spis Tr115/68 Zvláštního senátu Krajského soudu v Praze
4. ↑ Spis Nejvyššího soudu z roku 1969, kterým obsahuje zrušení rehabilitačního rozsudku
5. ↑ Rehabilitační soudní spis Rt139/91 Krajského soudu v Praze