Rumburská vzpoura

Památník Rumburské vzpoury

Rumburská vzpoura bylo protiválečné vystoupení českých vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády, která vypukla 21. května 1918 v severočeském městě Rumburk. Jednalo se zejména na reakci na nedostatečné a špatné zásobování, nevyplacené žoldy a šikanu německých důstojníků.

Vzpoura začala 21. května 1918 po 6 hodině ranní. Jejími organizátory bylo 65 mužů v čele s Františkem Nohou, kteří odepřeli poslušnost svým velitelům tím, že nastoupili proti rozkazu na ranní nástup s puškami. Postupně se přidávali další vojáci, celkový počet byl asi 700. Přestože vzpoura vypukla spontánně, její vůdcové navázali rychle kontakt s českými vojáky z královéhradeckého 18. pěšího pluku, kteří byli umístěni v České Lípě. Jedině toto by mohlo přenést vzpouru do dalších oblastí, což mohlo přerůst v revoluci, která byla v českých zemích na spadnutí. Vzbouřenci nejprve obsadili město Rumburk a poté se vydali na pochod k Novému Boru, kde byli obklíčeni vojsky rakousko-uherské armády složené převážně z německy mluvících vojáků a rozprášeni.

Tři vůdcové povstání Stanko Vodička, František Noha a Vojtěch Kovář byli 29. května v časných ranních hodinách zastřeleni. Stanným soudem v Rumburku a Novém Boru bylo odsouzeno k trestu smrti ještě dalších sedm vůdců povstání k trestu smrti, kteří byli 29. května večer též popraveni zastřelením. U dalších čtrnácti odsouzených k smrti byl nakonec rozsudek „zmírněn“ na mnohaleté vězení. Z více jak 580 obviněných vzbouřenců jich bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek byl uvězněn v terezínské pevnosti.

[editovat] Externí odkazy

• Rumburská vzpoura
• Rumburská vzpoura - 90. výročí