Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Rusíni (rusínsky a ukrajinsky Русини; polsky Rusini; slovensky Rusíni či Rusnáci) jsou východoslovanským etnikem, které bývá považováno za samostatný národ. Podle etnických příznaků se dělí na pět skupin. Jsou to Lemkové, Bojkové, Huculové, Verchovinci a Doliňané (Hajnalé). Nikdy neměli vlastní národní stát, nejblíže k tomu byli v dobách samosprávné země Podkarpatská Rus v rámci Československa.
Obsah |
Velmi zjednodušeně lze říci, že kulturně a jazykově představují přechod mezi Slováky a Ukrajinci s některými polskými rysy – např. Slováci je snadno mohou považovat za Ukrajince, Poláci za Ukrajince či Slováky apod. Vzhledem k neexistenci národního státu a do roku 1995 také neexistenci kodifikace jazyka byly jednotlivé skupiny Rusínů jazykově ovlivňovány jazykem většiny společnosti ve státě, ve kterém žily, při hranicích pak i jazykem sousedících států. Rusínština má také určité prvky společné s ruštinou (vzhledem k tomu, že se jazyk nevyvíjel a udržoval pouze v ústním podání), ale kupodivu také s češtinou. Za první československé republiky se v rusínských vesnicích v tehdejším Československu vyučovala ruština (protože u tehdejších rusínských politiků převažovala rusofilská orientace, přestože rusínština je bližší ukrajinštině než ruštině). Ve své knize Enciány s Popa Ivana (Praha 1933) Stanislav Kostka Neumann poznamenal: "Rusínský lid rusky neumí, s Moskaly nikdy nežil na dobré noze, rusínský lid tedy nemůže náležeti k ruskému národu, leda v záludné fantazii některých politiků." Rusínština používá cyrilici, má však některé odlišnosti oproti písmu používanému jak ruštinou, tak ukrajinštinou.
Rusíni žijí především na Podkarpatské Rusi (dnes součást Ukrajiny), kde tvoří významnou, ne-li převažující část obyvatelstva, jednak v sousedních státech - zejména na Slovensku, v Polsku (kde jsou označováni jako Lemkové, kolem 6 tisíc), v Maďarsku (kolem 2 tisíc) a Rumunsku (zhruba 250 protože se většina přihlásila k ukrajinské národnosti), ale vzhledem k rozsáhlé emigraci z ekonomických důvodů také v Severní Americe a v Jugoslávii (15,5 tisíc). Na Slovensku žijí jednak v oblasti Svidníka (téměř souvislé území), jednak v enklávách (zejména příhraničních) v dalších částech východního Slovenska. Enklávy vznikly tím, že Rusíni po svém příchodu do této oblasti (někdy zhruba ve 14. století, většinou přicházeli z Haliče) osidlovali tehdy neosídlená místa ve vyšších polohách (v koncových částech horských údolí) při horských hřebenech často kopírujících hranice.
Na původ Rusínů existují různé názory. Předpokládá se, že moderní Rusíni pocházejí od slovanského kmene Bílých Chorvatů, kteří obývali území dnešní Zakarpatské oblasti Ukrajiny. Ovšem po mongolském vpádu toto území bylo prakticky vylidněno a tak maďarský král Béla IV. sem pozval haličské osadníky. Na přelomu 14. a 15. století haličští Rusíni začali proudit také i na Slovensko a do Polska. To vysvětluje fakt proč rusínština je tak podobna haličské ukrajinštině. Prakticky do 20. století haličští a zakarpatští Rusíni se cítili jako jeden národ, tehdy u Rusínu převládal rusofilský názor, že Rusíni jsou součást „velikého ruského národa“. Ovšem v polovině 19. století v Haliči začali převládat ukrajinofilské tendence a tak postupně haličští Rusíni se stali součástí ukrajinského národa (poslední rusofilské organizace v Haliči byly zrušeny v 1939 po obsazení Haliče SSSR) zatímco u špičkových zakarpatských politiků rusofilské tendence převládaly dokonce v 20. století – vyučování v podkarpatských školách se vedlo v ruštině, vydávaly se i noviny v ruštině. Ovšem pro jednoduché podkarpatské Rusíny tato tendence byla zcela cizí – ruština je dost odlišná od rusínštiny a tak na nižší úrovni začaly převládat buď ukrajinofilské tendence anebo názory, že Rusíni jsou osobitý národ. Konec diskusím položil příchod sovětské armády v 1944 a následné přičlenění Podkarpatské Rusi k Ukrajině – od té doby Rusíni byli považováni za součást ukrajinského národa, jak v SSSR, tak i v Československu a Polsku. Pád komunismu znovu vrátil problém do popředí – začaly diskuse o rusínské otázce. Zatímco na Ukrajině a v Rumunsku většina Rusínů se hlásí k ukrajinské národností, u polských a slovenských Rusínů (zhruba 2/3) převládá názor, že jsou osobitým rusínským národem. Otázka ovšem není tak jednoduchá – během sčítání obyvatelstva na Slovensku vznikaly zajímavé kombinace jako „Ukrajinec s rodným jazykem rusínským“ či „Slovák s rodným jazykem ukrajinským“ apod.
Pro Rusíny je charakteristické odlišné náboženství - oproti většinou římskokatolickým Polákům a Slovákům jsou Rusíni nejčastěji řeckokatolického nebo pravoslavného vyznání. Řeckokatolická církev má stejné obřady jako pravoslavná církev (řeckokatoličtí kněží také nemají povinnost celibátu a běžně se žení), avšak na rozdíl od pravoslaví uznávají papeže. Řeckokatolická církev vznikla historicky z toho důvodu, že na území států, ve kterých byla většina obyvatel římskokatolického vyznání, žili také obyvatelé pravoslavného vyznání. Vytvořením tzv. unie (na území tehdejšího Uherska se jednalo o tzv. Užhorodskou unii - 1649) mohli Rusíni i nadále používat tzv. východní obřad (tj. obřad používaný také pravoslavnými) a současně byli chráněni proti persekuci z důvodu neuznávání papeže. Se vznikem řeckokatolické církve v té době patrně souhlasila jen část kněží a obyvatelstva (těžko říci, nakolik došlo k vytvoření unie z přinucení a nakolik na základě racionální úvahy), nicméně v Československu po roce 1918, v době svobodných poměrů, zůstala většina u řeckokatolíků a pouze malá část se přihlásila k pravoslaví. Po roce 1948 byla řeckokatolická církev v Československu zakázána - kromě toho, že komunistický režim pronásledoval církve obecně, tak považoval řeckokatolíky v podstatě za odpadlíky, protože Rusíny považoval za etnické Ukrajince, resp. spíše Sověty žijící na Ukrajině („ruská národnost“ - v té době byla potlačováno i právo Ukrajinců na sebeurčení), takže nelibě nesl jejich uznávání papeže. V roce 1968 byla v Československu povolena pravoslavná církev, pod jejíž hlavičkou část rusínských věřících dále přežívala. Po roce 1989 se část rusínských věřících (patrně větší část) vrátila k řeckokatolické církvi, nicméně existuje i početná skupina věřících, kteří zůstali u pravoslaví. V současné době tedy na Slovensku (po rozdělení Československa) koexistují řeckokatolíci i pravoslavní, občas s určitými třenicemi. Blíže o řeckokatolické církvi v širších souvislostech (a spíše z hlediska věroučného, nikoliv sociologického) na http://www.kna.cz/encyklopedie.php?id_select=906. Zajímavý je rozdíl v názorech řeckokatolické a pravoslavné církví na otázku existenci Rusínů. Zatímco řeckokatolická užhorodsko-mukačevská diecéze zastává názor, že Rusíni jsou osobitý národ, pravoslavná užhorodská diecéze Moskevského patriarchátu propaguje názor o Rusínech jako o "karpatoruském národě", který je jakýmsi úlomkem ruského národa ve Střední Evropě. Existuje početné množství pravoslavných webstránek, a to nikoli v rusínštině nýbrž v ruštině, kde je zastoupen tento názor. Mluví se i o úzkých kontaktech mezi rusofilskými rusínskými organizacemi a ruskou tajnou službou FSB. [1][2]
