Rusko

Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení.

Ruská federace Российская Федерация Rossijskaja federacija
znak
Hymna: Hymna Ruské federace
geografie
Hlavní město:	Moskva
Rozloha:	17 075 400 km² (1. na světě) z toho 0,5 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Elbrus (Эльбрус) (5633 m n. m.)
Časové pásmo:	od +2 do +12
obyvatelstvo
Počet obyvatel:	142 006 000 (8. na světě, 2007)
Hustota zalidnění:	8 ob. / km² (209. na světě)
Jazyk:	ruština, jazyky jednotlivých autonomních oblastí a republik
Náboženství:	křesťanství (silně převládá pravoslaví), islám, buddhismus
státní útvar
Státní zřízení:	Federativní republika
Vznik:	1. ledna 1992 (rozpadem SSSR)
Prezident:	Dmitrij Medveděv
Předseda vlády:	Vladimir Putin
Měna:	rubl (RUR)
mezinárodní identifikace
ISO 3166-1:	643 RUS RU
MPZ:	RU
Telefonní předvolba:	+7
Národní TLD:	.ru

Časová pásma v Rusku

Moskevský Kreml

Rusko (Россия), oficiálním názvem Ruská federace (Российская Федерация), je s rozlohou 17 075 400 km² největší zemí na světě. Zahrnuje značnou část východní Evropy a téměř celou severní Asii. S počtem 142 milionů obyvatel je Ruská federace osmá nejlidnatější země na světě.

Sousedy Ruska jsou (od severozápadu proti směru hodinových ručiček): Norsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Bělorusko, Ukrajina, Gruzie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čína, Mongolsko, znovu Čína a Severní Korea. Ruské Kurilské ostrovy jsou na dohled od Japonska a z ruské Čukotky je velmi blízko na Aljašku (USA).

[editovat] Geografie

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Ruska.

Rusko je se 17 miliony kilometry čtverečními největším státem na světě. Na západě hraničí s pobaltskými republikami a Baltským mořem, na východě pak s Tichým oceánem. Reliéf je převážně rovinatý, mimo pohoří Ural, které tvoří hranici mezi evropským Ruskem a Sibiří a Kavkaz s nejvyšší horou Elbrusem (5642 m). Na východ od Uralu leží jedna z největších nížin světa - bažinatá Západosibiřská rovina, protékaná veletoky Obu s Irtyšem a Jenisejem. Nejvyšší je Altaj s četnými ledovci na západě, který zasahuje na území čtyř států.Z Altaje vybíhá na východ horské pásmo Sajan a na mongolské hranici vrcholí Východní Sajan. Na severovýchod od něj hloubkou (1637 m) Bajkal představuje největší zásobárnu sladké vody na světě a zároveň jedinečný ekosystém. Za Bajkalem se na rozsáhlém území střídají náhorní plošiny (Vitimská, Aldanská) s dlouhými horskými hřbety (Jablonový, Stanový) až k Ochotskému moři. Nejvýchodnější Čukotské pohoří prostupuje poloostrov Čukotku, kterou necelých 100 km široký Beringův průliv dělí od Aljašky. Podél Beringova moře se na jihovýchod táhne Korjacké pohoří, které na Kamčatském poloostrově přechází v pohoří oddělené sníženinou řeky Kamčatky od pásma vysokých a činných sopek lemujících tichomořské pobřeží.

Ruskou federaci obklopují moře tří světových oceánů (Severního ledového, Tichého a Atlantického). Moře Severního ledového oceánu jsou poměrně mělká a po většinu roku je pokrývá souvislá vrstva ledu. Vlastnosti moří Tichého a Atlantického oceánu jsou zcela odlišné. Vody těchto moří zamrzají jen na krátké období, případně vůbec a jsou velmi bohaté na ryby. Ruské řeky patří také k úmoří tří oceánů. Největší řekou Ruské federace je Jenisej, nejdelší Ob spolu s Irtyšem a hospodářsky nejvyužívanější Volha. Vyskytuje se zde také mnoho jezer rozmanitého původu a velikostí.

[editovat] Podnebí

Rusko je rozsáhlou zemí, a proto zde najdeme několik rozdílných klimatických oblastí. Pro počasí v severním a středním Rusku je charakteristické velké střídání teplot v průběhu roku. Jaro a podzim jsou o něco studenější než ve střední Evropě. Na druhé straně jsou zimy podstatně chladnější a to nejen na severu, ale také v centrálním Rusku. Na jihovýchodě, tedy v oblasti stepí jsou velmi nízké teploty v zimě a naopak velmi vysoké v létě, kdy také málo prší. Na černomořském pobřeží jsou zimy mírné a léta příjemně teplá. Pro oblast Sibiře jsou typické velice nízké teploty v zimě, léta jsou krátká a četnými srážkami. Celá Sibiř a Dálný východ se nacházejí v pásmu věčné zmrzlé půdy, která působí značné problémy při výstavbě.

Podnebné pásy: Polární pás(nejsevernější oblasti),mírný pás,subpolární pás,subtropický pás(pobřeží Černého moře).

[editovat] Města

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ruských měst.

Mapa Ruska

[editovat] Obyvatelstvo

Podrobnější informace naleznete v článku Demografie Ruska.

Rusko je osmým nejlidnatějším státem světa, avšak počet jeho obyvatel od 90. let klesá; odhad pro rok 2006 hovoří o 142 754 000 obyvatelích, což je o 2,5 miliónu méně než při oficiálním sčítání roku 2002. Rozmístění obyvatelstva je nerovnoměrné: většina (přes 100 miliónů) obyvatel žije v menší evropské části, zatímco obrovská území Sibiře jsou téměř liduprázdná – proto činí průměrná hustota osídlení pouhých 8 obyv./km². Růst počtu obyvatel v současné době pokračuje v některých jižních oblastech Čečensko, Ingušsko, Dagestán atd.), nejvíce se naopak vylidňuje jednak severovýchod, jednak oblasti evropského západu (Pskovská, Smolenská, Novgorodská oblast). Průměrná délka života je 67 let s výrazným rozdílem mezi pohlavími: 60,5 roku u mužů a 74 u žen.

Demografický vývoj Ruska v letech 1992–2006

Moskevská Katedrála Krista Spasitele, zdemolovaná v sovětské éře a obnovená v letech 1994–2000.

[editovat] Národnostní složení a jazyky

Oficiálním jazykem celého státu je ruština, kterou ovládají prakticky všichni obyvatelé Ruska; některé autonomní celky vedle ruštiny používají místní jazyky (tatarština, čuvaština ad.) – celkem tak Rusko oficiálně hovoří 31 jazyky. Jediným oficiálním písmem je cyrilice, v níž musí být zapisovány úřední dokumenty, což platí i pro jazyky, které používají také latinku.

[editovat] Náboženství

Největší zastoupení má v zemi pravoslavné křesťanství; dominantní církví je Ruská pravoslavná církev, k níž se hlásí více než poloviny obyvatelstva a která je uznávána i nevěřícími jako symbol kulturního dědictví Ruska; křesťanství je ruským státním náboženstvím od roku 988 a ani v éře protináboženského Sovětského svazu, kdy byla církev krutě pronásledována, nebyl jeho vliv zcela potlačen a po rozpadu SSSR opět stoupl.

Druhým významným náboženstvím je sunnitský islám, jejž vyznávají zejména turkické národy a etnické skupiny Kavkazu. Dále jsou zde komunity římských a řeckých katolíků, protestantů, židů, buddhistů (Kalmycko, Burjatsko a Tuva); u některých národů Sibiře přetrvávají původní animistická náboženství.

[editovat] Členění Ruska

Podrobnější informace naleznete v článcích Členění Ruska a Administrativní dělení Ruska.

Subjekty Ruské federace

Rusko se dle určení může členit na 84 federálních subjektů různých druhů nebo na 7 federálních okruhů či 12 ekonomických rajónů.

Federální subjekty dělí Ruskou federaci na 21 federálních republik, 47 oblastí, 8 krajů, 6 autonomních okruhů, 1 autonomní oblast a dále na 2 federální města. Poslední dobou v Ruské federaci sílí snahy o slučování krajů, republik nebo autonomních okruhů. V souvislosti s Putinovou centralizační politikou se hovoří o snížení počtu členských entit z dnešních více než 80 až na 30. Autonomní okruhy by patrně zcela zanikly.

Vedle Moskvy a Petrohradu jsou nelidnatějšími celky Krasnodarský kraj, Moskevská a Rostovská oblast a republiky Baškortostán a Tatarstán. Největším celkem je republika Sacha, která se svou rozlohou (přes 3 miliony km²) vyrovná třem čtvrtinám rozlohy Evropské unie; žije zde však jen 950 000 obyvatel.

[editovat] Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článcích Dějiny Ruska, Ruské impérium a Sovětský svaz.

Petr I. Veliký

Josef Stalin

Po celou dobou své dlouhé historie bylo Rusko křižovatkou euroasijského kontinentu, respektive mostem mezi Evropou a Asií. První obyvatelé evropské části Ruska se usídlili v deltě řeky Don kolem roku 20 000 př. n. l. Až do příchodu Slovanů, kteří vtiskli Rusku jeho charakter, byly tyto oblasti střídavě ovládány různými kmeny. Založení Novgorodu roku 862 Rurikem z Jutska se pokládá za počátek národa Rusů. Nájezdy Tatarů však bránily dalšímu rozvoji rozsáhlého státu. Rok 1613 je počátkem vlády dynastie Romanovců, kteří dále rozšiřovali ruská území. Po roce 1721, kdy Petr I. Veliký přijal titul imperátora, byl oficiální název změněn na Ruské impérium a hlavní město bylo přesunuto z Moskvy do Petrohradu.

V poslední čtvrtině devatenáctého století se v carském Rusku začalo vyvíjet populistické hnutí zaměřené proti carovi a soudobým podmínkám. První známky probuzení přineslo děkabristické hnutí, které kolem roku 1825 jednalo podle modelu tajných společenství rozšířených po napoleonských válkách v ostatních částech Evropy. Bylo složeno ze studentů, šlechty a nižších důstojníků. Proti nim zasáhla carská vláda tvrdými represemi; tyto represe však vývoj nezastavily. Vytvořila se první politická organizace Zemlja i volja, která představovala východisko po celé politické hnutí, jež nakonec v roce 1917 vyústilo v revoluci. Hnutí Zemlja i volja, stejně jako následné a ještě extremističtější hnutí Narodnaja volja, bylo jednou z forem nejširšího populistického hnutí, které se sice netýkalo jen Ruska, ale právě tam se projevilo nejvýrazněji. Jeho akční program byl založen na rozbití samoděržaví a na jeho nahrazení federací samosprávných socialistických jednotek. Od této aktivity se očekávalo, že nejenže poslouží šíření myšlenek mladých intelektuálů, studentů a drobné šlechty mezi prostý lid, ale napomůže i ke spojení těchto až dosud oddělených společenských vrstev. V podstatě pokrokový záměr tohoto hnutí však totálně ztroskotal. Nejvýraznější akcí byl atentát na petrohradského gubernátora generála Trepova, který 24. ledna 1878 spáchala Věra Zasuličová. Atentát měl za následek nevídanou eskalaci: v létě přišel na řadu velitel petrohradského četnictva, o rok později generál Kropotkin a nakonec 1. března 1881 sám car Alexandr II. Nikolajevič.

Revoluce v Rusku v roce 1905 byla předzvěstí dalších nepokojů. Napětí v carském Rusku vrcholí roku 1917 abdikací a následným zavražděním cara Mikuláše II. při bolševické revoluci vedené V. I. Leninem. Po říjnové revoluci propukla v Rusku občanská válka, končící roku 1922 úplným vítězstvím bolševiků a následným založením Svazu sovětských socialistických republik. Moskva se opět stává hlavním městem. Po krutovládě Josefa Stalina a desetiletích studené války byl tento Sovětský svaz na samém pokraji hospodářského a společenského kolapsu. Koncem 80. let si vyžádal Michail Gorbačov větší prezidentské pravomoci a připravil tak půdu pro vznik umírněné demokratické vlády Borise Jelcina v 90. letech. Ekonomické reformy však s sebou přinesly značné sociální otřesy a ekonomickou nerovnováhu. V dubnu 2000 byl Vladimír Putin zvolen novým ruským prezidentem a již tak vyčerpanému národu sdělil, že nastal čas dalšího utahování opasků.

[editovat] Vznik nezávislého Ruska

Dmitrij Medvěděv, současný prezident Ruské federace

Nezávislá Ruská federace vznikla při rozpadu Sovětského svazu na konci roku 1991; její území odpovídá bývalé RSFSR (Ruská sovětská federativní socialistická republika). První krok k nezávislosti se objevil v roce 1991, když byl zřízen úřad prezidenta Ruska jako protiváha úřadu Prezidenta SSSR.

Převažující část populace a průmyslové produkce bývalého Sovětského svazu je soustředěna právě v Ruské federaci. S většinou nástupnických postsovětských států utvořilo Rusko Společenství nezávislých států.

[editovat] Problémy současného Ruska

Po vzniku nezávislého, postsovětského Ruska v zemi propukla hluboká hospodářská a sociální krize, která trvala celá 90. léta. Většina státních podniků zkrachovala. Začal se Objevovat organizovaný zločin. Vědci z bývalého SSSR, především z oboru kosmonautiky, která je dnes v útlumu, odcházeli do USA, nebo do Japonska. V zemi se začal prosazovat organizovaný zločin a hospodářská kriminalita. Vznikla vrstva extrémně bohatých a extrémně chudých obyvatel. V roce 1998 vyhlásilo Rusko státní bankrot. Až za vlády prezidenta Putina se začala hospodářská situace zlepšovat, zlepšilo se splacení ruských dluhů v důsledku růstu cen ropy a zemního plynu, jehož je Rusko významným exportérem. Výrazně vzrostly kapitálové investice. Na druhou stranu ale přibývají nová rizika, jako například terorismus nebo separatismus jednotlivých republik.

Závažný problém, představuje nízká porodnost, která obzvláště u obyvatel ruské národnosti patří mezi nejnižší na světě. Tento údaj se ovšem netýká některých neruských národností, zejména pak těch, u nichž převládají vyznavači islámu. Jejich porodnost je většinou vysoká, ovšem v současné době nepředstavují tak velký podíl obyvatelstva, aby mohli negativní trendy v celonárodním měřítku zvrátit. Rozdíl v porodnostech se však projevuje postupnou změnou poměru obyvatel těchto národností a etnických Rusů, která je patrná zejména v okrajových částech země.

Ve snaze zabránit separatistickým tendencím v oblasti severního Kavkazu zaútočila v 90. letech ruská armáda na Čečenskou republiku, jež se snažila odtrhnout a vyhlásit nezávislost. Časem se však válka změnila v partyzánský boj a čečenští teroristé začali páchat bombové útoky i v Moskvě.

[editovat] Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Ruska.

Ruská ekonomika je v současnosti sedmá nejsilnější na světě. Rusko má stále, i po obtížných 90. letech, klíčový význam ve světovém hospodářství. Od roku 1999 zažívá ekonomický růst, na němž se podílí jak zdražení surovin na celosvětových trzích, tak i restriktivní politika vlády vůči dovozu. Rusko má tak aktivní obchodní bilanci: více vyváží než dováží.

V ekonomické aktivitě má dominantní postavení metropole Moskva, která, ačkoliv má pouze desetinu obyvatel země, tvoří hrubý domácí produkt z jedné třetiny; je zde také nejvyšší životní úroveň v zemi. V průmyslu si také ještě významný podíl drží další velká města v evropské a jihovýchodní části státu. Severovýchod – Sibiř a Dálný východ – pak slouží především jako surovinová základna.

[editovat] Těžba surovin

Hlavními těženými surovinami jsou ropa, zemní plyn, hnědé uhlí a nikl. Významnými komoditami rostlinné a živočišné výroby jsou brambory, ječmen, pšenice, luštěniny, cukrová řepa; vepřové, drůbeží a skopové maso; rybolov. Rusko má ohromné zásoby ropy a titanu. V zemi existují velké společnosti, zaměřené na těžbu ropy (Jukos, Sibněft, Juganskněftěgaz)

[editovat] Statistika

Ruský rubl

[editovat] Žebříček firem

Žebříček firem podle kapitalizace (časopis «Expert», 2008/10/6):

[editovat] Ruská kultura

• Seznam ruských spisovatelů
• Ruská kuchyně

Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

[editovat] Věda a technika

[editovat] Kosmonautika

Rusko (Sovětský Svaz) je 1. stát na světě který dosáhl hranice vesmíru, a také jako 1. stát vyslal živého tvora a člověka do vesmíru

[editovat] Související články

Související články obsahuje Portál Rusko

• Eurasie
• Ruské impérium
• Sovětský svaz
• Ruská sovětská federativní socialistická republika

Seznam aktuálního počasí

[editovat] Externí odkazy

Wikislovník obsahuje slovníkovou definici slova Rusko.

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Rusko

• Rusko na bedekr.cz
• Rusko na atlas.netway.cz
• Informace ministerstva zahraničí
• Rusko na Businessinfo.cz
• Informačně-analytický server RuskoDnes.cz

Státy a území s členstvím v APEC
Austrálie • Brunej • Čínská lidová republika • Filipíny • Hongkong • Chile • Indonésie • Japonsko • Jižní Korea • Kanada • Malajsie • Mexiko • Nový Zéland • Papua-Nová Guinea • Peru • Rusko • Singapur • Spojené státy americké • Thajsko • Tchaj-wan • Vietnam

Rusko – Россия – (RUS)
Subjekty Ruské federace Republiky Adygejsko (Majkop) | Altajsko (Gorno-Altajsk) | Baškortostán (Ufa) | Burjatsko (Ulan-Ude) | Čečensko (Groznyj) | Čuvašsko (Čeboksary) | Dagestán (Machačkala) | Chakasko (Abakan) | Ingušsko (Magas) | Kabardsko-Balkarsko (Nalčik) | Kalmycko (Elista) | Karačajevsko-Čerkesko (Čerkesk) | Karélie (Petrozavodsk) | Komi (Syktyvkar) | Marij El (Joškar-Ola) | Mordvinsko (Saransk) | Sacha (Jakutsk) | Severní Osetie-Alanie (Vladikavkaz) | Tatarstán (Kazaň) | Tuva (Kyzyl) | Udmurtsko (Iževsk) Kraje Altajský (Barnaul) | Chabarovský (Chabarovsk) | Kamčatský (Petropavlovsk-Kamčatskij) | Krasnodarský (Krasnodar) | Krasnojarský (Krasnojarsk) | Permský (Perm) | Přímořský (Vladivostok) | Stavropolský (Stavropol) | Zabajkalský (Čita)  Oblasti Amurská (Blagověščensk) | Archangelská (Archangelsk) | Astrachaňská (Astrachaň) | Belgorodská (Belgorod) | Brjanská (Brjansk) | Čeljabinská (Čeljabinsk) | Irkutská (Irkutsk) | Ivanovská (Ivanovo) | Jaroslavská (Jaroslavl) | Kaliningradská (Kaliningrad) | Kalužská (Kaluga) | Kemerovská (Kemerovo) | Kirovská (Kirov) | Kostromská (Kostroma) | Kurganská (Kurgan) | Kurská (Kursk) | Leningradská (Sankt Petěrburg) | Lipecká (Lipeck) | Magadanská (Magadan) | Moskevská (Moskva) | Murmanská (Murmansk) | Nižněnovgorodská oblast (Nižnij Novgorod) | Novgorodská (Novgorod) | Novosibirská (Novosibirsk) | Omská (Omsk) | Orjolská (Orjol) | Orenburská (Orenburg) | Penzenská (Penza) | Pskovská (Pskov) | Rjazaňská (Rjazaň) | Rostovská (Rostov na Donu) | Sachalinská (Južno-Sachalinsk) | Samarská (Samara) | Saratovská (Saratov) | Smolenská (Smolensk) | Sverdlovská (Jekatěrinburg) | Tambovská (Tambov) | Tomská (Tomsk) | Tverská (Tver) | Tulská (Tula) | Ťumeňská (Ťumeň) | Uljanovská (Uljanovsk) | Vladimirská (Vladimir) | Volgogradská (Volgograd) | Vologdská (Vologda) | Voroněžská (Voroněž) Federální města Moskva | Sankt Petěrburg Autonomní oblast Židovská (Birobidžan) Autonomní okruhy Čukotský (Anadyr) | Chantymansijský (Chanty-Mansijsk) | Jamalskoněnecký (Salechard) | Něnecký (Narjan-Mar)

Státy a území v Evropě

Albánie • Andorra • Arménie¹ • Ázerbájdžán² • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Gruzie² • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Kazachstán² • Kypr¹ • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Makedonie • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko² • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko² • Ukrajina • Vatikán
Teritoria, kolonie a zámořská území: Faerské ostrovy (DK) • Gibraltar (GB) • Guernsey (GB) • Jersey (GB) • Ostrov Man (GB)
Území se sporným postavením: Abcházie² • Jižní Osetie² • Kosovo • Podněstří • Severní Kypr

Poznámky: ¹ Státy ležící v Asii, kulturně a historicky zařazovány do Evropy • ² Státy a území ležící částí svého území v Asii

Státy a území v Asii

Afghánistán • Arménie² • Ázerbájdžán¹ • Bahrajn • Bangladéš • Bhútán • Brunej • Čínská lidová republika • Egypt³ • Filipíny • Gruzie¹ • Indie • Indonésie • Irák • Írán • Izrael • Japonsko • Jemen³ • Jižní Korea • Jordánsko • Kambodža • Katar • Kazachstán¹ • Kuvajt • Kypr² • Kyrgyzstán • Laos • Libanon • Malajsie • Maledivy • Mongolsko • Myanmar (Barma) • Nepál • Omán • Pákistán • Rusko¹ • Saúdská Arábie • Severní Korea • Singapur • Spojené arabské emiráty • Sýrie • Šrí Lanka • Tádžikistán • Thajsko • Turecko¹ • Turkmenistán • Uzbekistán • Vietnam • Východní Timor⁴
Teritoria, kolonie a zámořská území: Britské indickooceánské území (GB) • Kokosové ostrovy (AUS) • Vánoční ostrov (AUS)
Území se sporným postavením: Abcházie¹ • Jižní Osetie¹ • Náhorní Karabach • Palestinská autonomie • Severní Kypr² • Tchaj-wan (Čínská republika)

Poznámky: ¹ Státy a území ležící částí svého území v Evropě • ² Státy a území historicky a kulturně zařazované do Evropy • ³ Státy ležící částí svého území v Africe • ⁴ Stát ležící částí svého území v Austrálii a Oceánii

Společenství nezávislých států
Arménie • Ázerbájdžán • Bělorusko • Kazachstán • Kyrgyzstán • Rusko • Tádžikistán • Uzbekistán • Moldavsko Přidružené členství: Turkmenistán • Sporné členství: Ukrajina • Bývalí členové: Gruzie

v • d • e Blízkovýchodní kvartet
Jednající strany	Izrael • Palestinská autonomie
Diplomatický kvartet	Evropská unie (Solana) • Organizace spojených národů (Pan) • Rusko (Lavrov) • Spojené státy americké (Riceová)
Zvláštní vyslanec	Tony Blair