Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Ruská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu či Ruská pravoslavná církev, oficiálně též Moskevský patriarchát[1] či Patriarchát Moskvy a vší Rusi, zkráceně RPC (rusky Русская Православная Церковь Московского Патриархата, РПЦ) je největší autokefální pravoslavnou církví, s nimiž tvoří společenství pravoslavných církví. Její hlavou je patriarcha Moskvy a vší Rusi sídlící v Danilovském klášteře v Moskvě, jímž je v současnosti Alexej II.
Po roce 1991, kdy se církev vymanila z komunistického útlaku, se počet věřících se odhaduje na 100 miliónů osob, přičemž mnoho Rusů, kteří nejsou aktivními věřícími, uznává RPC jako tradiční autoritu a symbol ruské kultury.
Obsah |
Ruská pravoslavná církev je největší náboženskou organizací v Rusku, silné postavení má také v některých zemích bývalého SSSR (zejména v těch, kde zůstává silná ruská menšina): v Estonsku, Lotyšsku, Bělorusku, Moldavsku či na Ukrajině. Běloruská pravoslavná církev, Moldavská pravoslavná církev a Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu jsou součástmi RPC.
Dle údajů z roku 2006[2] RPC čítá na 27 000 farností (приход) sdružených do 136 eparchií (obdoba katolické diecéze), z nichž zhruba čtvrtina je v zahraničí (svou eparchii má RPC i ve Vídni, Damašku, New Yorku či Buenos Aires). Dále církvi náleží 713 monastýrů (z toho 543 v Rusku, 173 na Ukrajině, přičemž poměr mužských a ženských kláštrů je vyrovnaný) a 75 církevních škol.
Podle legendy přinesl křesťanství na Rus již Svatý Ondřej, když se doplavil proti proudu Dněpru na místo dnešního Kyjeva. Rozhodujícím datem byl však rok 988, kdy kníže Kyjevské Rusi Vladimír I. zavrhl pohanský panteon a přijal křest z rukou východní církve.
V letech 1927–2007 existovala vedle Ruské pravoslavné církve také Exilová ruská pravoslavná církev, která vznikla poté, co byla domácí pravoslavná církev nucena ke spolupráci s bolševickým režimem. Během éry Sovětského svazu byla bylo režimní snahou církev zcela zlikvidovat; zejména za Stalinovy vlády byla vystavena nesmírně kruté perzekuci s krátkým uvolněním během Velké vlastenecké války. Další zmírnění pronásledování přišlo až v době perestrojky. Po rozpadu SSSR získala církev opět významný vliv na dění zemi včetně vysoké politiky. Bylo obnoveno množství kostelů a klášterů, nicméně znovu se objevilo nepřátelství představitelů RPC vůči jiným církvím.
17. května 2007 se po 80 letech rozdvojení opět sjednotila exilová a domácí církev, jejíž jedinou hlavou je moskevský patriarcha Alexej.[3] Akt sjednocení pokládá za jeden ze svých úspěchů také prezident vladimir Putin. Sjednocení vyvolalo rozhořčení některých exulantů, kteří odmítají provázanost církve a ruské vlády a poukazují na Putinovo někdejší členství v KGB (hovoří se i o členství samotného patriarchy Alexeje).[4]
Katolická a pravoslavná církev jsou v rozkolu od Velkého schizmatu roku 1054, které poznamenává vztah obou církví dodnes. Papež Jan Pavel II. nikdy nedostal od patriarchy Alexeje povolení k návštěvě Ruska, ač o ně usiloval a řadoví Rusové jeho návštěvu neodmítali. Stejný postoj zaujal i při papežově návštěvě Ukrajiny roku 2001, kterou mu však svou pravomocí znemožnit nemohl. Po papežově smrti jej označil za stranu znesnadňující dialog a vyslovil očekávání lepší spolupráce.[5]