Rusko-polská válka

Rusko-polská válka
Konflikt:
Definitivní hranice určené válkou.
Trvání: 1919 - 1921 Místo: Střední a východní Evropa Casus belli: Výsledek: Rižský mír Změny území: {{{Území}}}
Strany
RSFR Ukrajinská SSR	Druhá polská republika Ukrajinská národní republika
Velitelé
Michail Tuchačevskij Semjon Buďonnyj	Józef Piłsudski Edward Rydz-Śmigły
Síla
950 000 vojáků 5 000 000 rezerv	360 000 vojáků 738 000 rezerv
Ztráty
Neznámé 80 000 zajatců	47 571 padlých 113 518 zraněných 51 351 zajatců[1]
{{{poznámky}}}

Rusko-polská válka (též Sovětsko-polská válka, únor 1919 - březen 1921) představovala střetnutí mezi sovětským Ruskem a po první světové válce obnoveným Polskem. Střetla se zde snaha sovětského Ruska ovládnout bývalé součásti carského impéria, jehož se cítilo nástupcem, se snahou Polska získat zpět veliké části Ukrajiny a Běloruska, které byly jeho součástí do počátku 18. století.

[editovat] Situace v roce 1919

Plakát sovětské propagandy

Po ukončení první světové války a obnově polského státu se stal jeho čelním představitelem Józef Piłsudski. Ten po vítězných státech Dohody nejenže domáhal uznání hranic Polska z doby před Trojím dělení Polska, ale v případě východní hranice požadoval rozsáhlá území v Litvě, v Bělorusku a na Ukrajině táhnoucí se od Baltského k Černému moři. Na Versailleské konferenci, pro niž byl Piłsudski nepřijatelný jako persona non grata, se však o východní hranici Polska nerozhodlo. Polsko využilo pokračující občanské války v Rusku v polovině dubna 1919 dala polská vláda rozkaz k pochodu na Litvu a do Běloruska, v květnu téhož roku vtrhla polská vojska i na Ukrajinu. Byla obsazena rozsáhlá území, které si Polsko postupně zajistilo. V prosinci roku 1919 byla na základě dohody Rady Dohody vytyčena tzv. Curzonova linie, která byla de facto etnickou hranicí mezi Ruskem a Polskem. Na východě od této linie tvořili Poláci v různých oblastech 5 - 30% obyvatelstva (většinu zde ovšem neměli Rusové, ale Bělorusové či Ukrajinci, kterým byl vlastní stát upřen). Koncem ledna 1920 se konala v Helsinkách konference, ta však nepřinesla žádné výsledky.

[editovat] Boje roku 1920

Plakát polské propagandy

Polská obrana poblíž Varšavy

Polští vojáci se zajatými ruskými prapory po bitvě u Varšavy

Dne 25. dubna vtrhla polská vojska do Ruska, které stále zmítala občanská válka. Do konce dubna 1920 ovládla velkou část Ukrajiny a Běloruska a 7. května dobyla Kyjev. Koncem května zahájila Rudá armáda protiútok a do 16. června zatlačila Poláky na čáru z konce dubna 1920. V červenci lord G. N. Curzon předložil opět svůj návrh hranice mezi Polskem a Ruskem a počátkem srpna došlo k dvěma bezvýsledným jednáním mezi zástupci obou znepřátelených stran. Rudá armáda zahnala mezitím polské síly až k Varšavě. Lenin a Tuchačevskij vyhlásili za cíl zničení buržoazního Polska, nastolení diktatury proletariátu a následné spojení s maďarskými, německými a francouzskými komunisty a osvobození pracujících v Evropě. Otázka reálnosti takového cíle je dodnes vášnivě diskutovaná, nicméně nikdy nemohla být ověřena v praxi, neboť vojska vedená Tuchačevským byla v bitvě u Varšavy (13.-25. srpna 1920) poražena a zcela zničena. K porážce Rudé armády přispěly nejen chyby ruského velení či útoky bělogvardějských vojsk v jejich týlu, ale též přímá i nepřímá pomoc, kterou Polsku poskytovala Anglie a zejména Francie.

Za zaznamenání stojí klíčová role Stalina, který významně přispěl k porážce u Varšavy tím, že v rámci urychlení svého tažení na Lvov v kritickém okamžiku Tuchačevskému svévolně odebral elitní Buďonného jízdní armádu a v nejnevhodnějším okamžiku tak tragicky oslabil jeho levé křídlo. Po bitvě u Varšavy se sovětská fronta zhroutila a Poláci zahnali trosky Rudé armády hluboko do prostorů Ukrajiny a Běloruska. Rudá armáda podnikla ještě jeden strategicky významný pokus polské síly zastavit, ovšem po další drtivé porážce na řece Němen nezbylo bolševickému Rusku, než prosit o mír.

Válečné akce byly zastaveny 18. října 1920. I když státy Dohody stále požadovaly vznik polsko-ruské hranice na Curzonově linii, Józef Piłsudski 13. března 1921 kategoricky prohlásil, že neuzná žádnou jinou hranici s Ruskem, než tu, která existovala roku 1772. Rižský mír, podepsaný 18. března 1921 přiřkl Polsku prakticky veškerá požadovaná území.

[editovat] Reference

1. ↑ Karpus, Zbigniew, Alexandrowicz Stanisław, Waldemar Rezmer: Zwycięzcy za drutami. Jeńcy polscy w niewoli (1919-1922). Dokumenty i materiały. Toruń, Wydawnictwo Uniwersytetu Mikołaja Kopernika w Toruniu, 1995, ISBN 83-231-0627-4.

[editovat] Externí odkazy

Projekt Wikicitáty obsahuje sbírku citátů v angličtině k tématu

Rusko-polská válka

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Rusko-polská válka

• Muzeum rusko-polské válka