Sámské jazyky

Sámské neboli laponské jazyky patří mezi uralské jazyky. Laponština není jeden jazyk, ale celá skupina jazyků.

Sámské jazyky, stejně jako ostatní uralské jazyky, patří typově především k aglutinačním jazykům, tzn. že k základu slova se připojují gramatické morfémy, kterým v jazycích jiného typu funkčně odpovídají celá slova. S aglutinací souvisí např. výskyt posesivních sufixů. Dále v sámských jazycích chybí kategorie rodu, člen, do jisté míry v nich lze najít vokální harmonii, pakliže ji nechápeme pouze jako jednoduchou alternaci předních a zadních samohlásek koncovek a přípon. Sámské jazyky mají menší počet pádů, než je tomu běžné u jiných jazyků této skupiny. Obvyklými pády jsou nominativ, akuzativ, genitiv, illativ, lokativ, komitativ a essiv. Sámská slovesa mají i tvar duálu pro vyjádření dvou životných osob. Sámská adjektiva mají dva základní tvary: tvar atributivní a predikativní, tzn. že užití jednoho z těchto tvarů závisí na postavení adjektiva ve větě - je-li atributem, nebo částí predikátu.

[editovat] Dělení

Sámové dodnes mluví deseti sámskými jazyky.

• západosámské jazyky
  • severní sámština – nejrozšířenější, kodifikovaná podle svého finmarského či ruijaského dialektu (nářečí norské – západní nebo finské – východní), kromě něj existují ještě dialekty z údolí řeky Tornio a dialekt tzv. mořských Sámů z pobřeží Severního ledového oceánu. Severní sámštinou jako svou mateřštinou mluví asi 17 000 až 25 000 lidí
  • luleská sámština – druhá nejrozšířenější (oblast Lule ve Skandinávii), má přibližně 2000 až 3000 mluvčích
  • piteská sámština – střední část Skandinávského poloostrova – oblast Pite – kolem několika málo set mluvčích
  • umeská sámština – střední část Skandinávského poloostrova – oblast Ume – kolem několika málo set mluvčích
  • jižní sámština – střední část Skandinávského poloostrova – asi 400 mluvčích

• východosámské jazyky
  • kildinská sámština z oblasti severu poloostrova Kola má asi 650 mluvčích
  • skoltská sámština – jazyk ortodoxních Sámů, žijících dnes převážně ve Finsku, 500 až 800 mluvčích
  • terská sámština (též turjaská sámština) – na úplném východě poloostrova Kola, asi deset mluvčích
  • akkalská sámština – dříve rozšířená v jižní části poloostrova Kola, dnes ovládaný prý pouze jedinou ženou
  • inarijská sámština – kolem finského jezera Inari, asi 300 mluvčích
  • kemijská sámština – na jihu se vyskytovala ještě v 18. století, dochovaly se v ní dvě básně, vymřelá
  • kainuuská sámština - jedinou zmínku o ní máme ve Staroanglickém Orosiovi Alfréda Velikého, pakliže se tímto myslí kolským Sámům srozumitelný jazyk Bjarmů, obyvatel Kainuu ve druhé plovině prvního tisíciletí po Kristu. Kainuuskou čili kvenskou sámštinou (Kainuu je to samé co Kvenland, Kveny se však dnes míní původně finské, z Kainuu se již v 15. století vystěhovavší obyvatelstvo žijící dnes u břehů Severního ledového oceánu) může také někdo myslet tzv. venesuomi (doslova "lodní finština") čili finsko/kvensko/kainuusko-sámsko-norský pidžin rybářů severní Finmarky, event. výše uvedenou a pro finském území doby historické nejjižnější kemijskou sámštinu. Jelikož [Sámové] obývali ještě před staletími i jižnější oblasti, bylo by možné mluvit také o sámštinách savoské (kraje Savo ve Finsku, hämeské (kraje Häme tamtéž, vestlandské (kraje Vestland v Norsku), ba snad i polské (věříme-li tomu, že Sámové obývali před několika tisíci lety jižní oblast Baltského moře).

Mnoho těchto jazyků má navíc několik dialektů, takže mezi jednotlivými jazyky jsou plynulé přechody.