Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Diecézní biskup je biskup spravující konkrétní existující diecézi.
Obsah |
V římskokatolické církvi rozlišujeme sídelního biskupa u diecézí příslušejících k nějaké církevní provincii a vyňatého biskupa u diecézí spadajících přímo pod apoštolský stolec.
Proces jmenování nového diecézeního biskupa za normálních okolností určují Normy pro promoce do biskupské služby v latinské církvi z roku 1972 a Kodex kanonického práva z roku 1983 (kánony 364, 377 a 378).
Apoštolský nuncius požádá biskupy místní církve, aby mu vyjmenovali asi 50 tzv. konzultorů (duchovních i laiků), z jejichž doporučení vzejde pořadník tří jmen. Všichni zúčastnění jsou vázáni papežským tajemstvím. Papež vybírá z navržených kandidátů, pořadník pro něj není závazný, může jej změnit. Nunciatura poté tajně kontaktuje vybraného kandidáta a zeptá se ho, zda funkci přijímá (v případě, že kandidát ze závažných důvodů odmítne, postupuje se dál podle pořadníku).
Biskupem diecéze se stává dotyčný po složení vyznání víry a přísahy věrnosti Apoštolskému stolci vyhlášením jmenování. Paj se již může kanonicky ujmout řízení diecéze, ovšem pokud není biskup, jsou mu některé pravomoce (např. svěcení kněží) odepřeny až do biskupského svěcení.
Úřad diecézního biskupa existuje také v jiných církvích, které mají episkopální zřízení – např. v církvích anglikánských nebo v některých církvích luteránských.