Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
|
Sýkora babka |
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Sýkora babka
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Parus palustris (Linné, 1758) |
Sýkora babka (Parus palustris, syn. Poecile palustris) je malý sýkorovitý pěvec rozšířený v mírných částech Evropy a v severní Asii. Její areál rozšíření sahá od severního Španělska po jihovýchodní Skotsko a východní až západní Rusko, chybí v západní Asii a znovu se objevuje až na území od Altajského pohoří po severní Japonsko a severní až západní Čínu.
Obsah |
Sýkora babka je silnější pták dorůstající velikosti vrabce. Má leskle černé temeno hlavy, skvrna pod zobákem a vrchní strana hrdla je také černá. Líce má čistě až špinavě bílé, vzadu nezřetelně ohraničené. Opeření na hřbetě je pískově hnědé s olivovým nádechem, ocas je šedohnědý a spodní část těla bílá až nahnědlá. Krátký zašpičatělý zobák je šedočerný, končetiny šedé až hnědé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.
V České republice si ji můžeme velice snadno splést s velice podobnou sýkorou lužní, jejím kladistickým druhem. Od sýkory babky se liší nelesklou hlavou, větším černě zbarveným místem pod zobákem a nezřetelně ohraničeným místem vzadu na lících, důležitým faktorem k rozeznání je i hlas.
Sýkora babka je stálý pták. Obývá listnaté, zvláště vrbové a dubové, i smíšené lesy, parky nebo větší zahrady se stromy. V zimě často přilétá na krmítka.
Stejně jako ostatní sýkory je i sýkora babka hbitý pták, často visící na větvích nohama vzhůru. Živí se jak živočišnou, tak rostlinnou potravou; vyhledává menší i větší hmyz, např. housenky nebo brouky, pavouky, žížaly nebo různá semena, včetně bodláčích. Na rozdíl od jiných sýkorek si sýkorka babka schovává potravu pod kůru stromů na nejhorší zimní časy.
Stejně jako ostatní sýkorovití pěvci se ozývá širokou paletou zvuků. Nejčastěji u ní můžeme zaslechnout výrazné „ci de“, podobné jako u sýkory koňadry, nebo protáhlejší „ci de de de“. Má zvučný zpěv složený z opakujících se jednotlivých tónů, nejčastěji z klapavých „dje dje dje“, „tye tye tye tye tye“, „čip čip čip čip“ nebo z „ci vít ci vít ci vít“.
Hnízdí od dubna do června v dutinách stromů, vzácněji pak v dřevěných budkách. Nejprve si vyhledá dutinu ve starých stromech, nejčastěji vrbách, v případě nutnosti ji zvětší a poté vystele mechem nebo travinami, zřídkakdy i drobnými pírky. V dubnu až květnu klade 5 až 9 vajec, na kterých samice sedí 12-14 dní. Pokud se v blízkosti objeví nepřítel, vydává stejně jako ostatní sýkory varovné syčivé zvuky. Mláďata opouštějí hnízdo po 17-18 dnech.
Hojně rozšířený druh. Chybí v části Českomoravské vysočiny, místy v západních a východních Čechách. Hojnější je v nížinách až pahorkatinách. V letech 2001-2003 u nás hnízdilo 55-110 tisíc párů.[1]
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článků Marsh Tit na anglické Wikipedii a Sikora uboga na polské Wikipedii.