Sýkora babka

Sýkora babka
Sýkora babka
Stupeň ohrožení
málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Podkmen: obratlovci (Vertebrata) Třída: ptáci (Aves) Podtřída: letci (Neognathae) Řád: pěvci (Passeriformes) Čeleď: sýkorovití (Paridae) Rod: sýkora (Parus)
Binomické jméno
Parus palustris (Linné, 1758)

Sýkora babka (Parus palustris, syn. Poecile palustris) je malý sýkorovitý pěvec rozšířený v mírných částech Evropy a v severní Asii. Její areál rozšíření sahá od severního Španělska po jihovýchodní Skotsko a východní až západní Rusko, chybí v západní Asii a znovu se objevuje až na území od Altajského pohoří po severní Japonsko a severní až západní Čínu.

[editovat] Popis

• Délka těla: 13 cm
• Rozpětí křídel: 20 cm
• Hmotnost: 10-11 g

Sýkora babka

Sýkora babka je silnější pták dorůstající velikosti vrabce. Má leskle černé temeno hlavy, skvrna pod zobákem a vrchní strana hrdla je také černá. Líce má čistě až špinavě bílé, vzadu nezřetelně ohraničené. Opeření na hřbetě je pískově hnědé s olivovým nádechem, ocas je šedohnědý a spodní část těla bílá až nahnědlá. Krátký zašpičatělý zobák je šedočerný, končetiny šedé až hnědé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

V České republice si ji můžeme velice snadno splést s velice podobnou sýkorou lužní, jejím kladistickým druhem. Od sýkory babky se liší nelesklou hlavou, větším černě zbarveným místem pod zobákem a nezřetelně ohraničeným místem vzadu na lících, důležitým faktorem k rozeznání je i hlas.

[editovat] Chování

Sýkora babka je stálý pták. Obývá listnaté, zvláště vrbové a dubové, i smíšené lesy, parky nebo větší zahrady se stromy. V zimě často přilétá na krmítka.

Stejně jako ostatní sýkory je i sýkora babka hbitý pták, často visící na větvích nohama vzhůru. Živí se jak živočišnou, tak rostlinnou potravou; vyhledává menší i větší hmyz, např. housenky nebo brouky, pavouky, žížaly nebo různá semena, včetně bodláčích. Na rozdíl od jiných sýkorek si sýkorka babka schovává potravu pod kůru stromů na nejhorší zimní časy.

Stejně jako ostatní sýkorovití pěvci se ozývá širokou paletou zvuků. Nejčastěji u ní můžeme zaslechnout výrazné „ci de“, podobné jako u sýkory koňadry, nebo protáhlejší „ci de de de“. Má zvučný zpěv složený z opakujících se jednotlivých tónů, nejčastěji z klapavých „dje dje dje“, „tye tye tye tye tye“, „čip čip čip čip“ nebo z „ci vít ci vít ci vít“.

Hnízdí od dubna do června v dutinách stromů, vzácněji pak v dřevěných budkách. Nejprve si vyhledá dutinu ve starých stromech, nejčastěji vrbách, v případě nutnosti ji zvětší a poté vystele mechem nebo travinami, zřídkakdy i drobnými pírky. V dubnu až květnu klade 5 až 9 vajec, na kterých samice sedí 12-14 dní. Pokud se v blízkosti objeví nepřítel, vydává stejně jako ostatní sýkory varovné syčivé zvuky. Mláďata opouštějí hnízdo po 17-18 dnech.

[editovat] Výskyt a početnost v ČR

Hojně rozšířený druh. Chybí v části Českomoravské vysočiny, místy v západních a východních Čechách. Hojnější je v nížinách až pahorkatinách. V letech 2001-2003 u nás hnízdilo 55-110 tisíc párů.^[1]

[editovat] Poddruhy

• Sýkora evropská (P. palustris palustris) - většina Evropy.
• P. palustris stagnatilis - Turecko až Kaspické moře.
• P. palustris kabardensis - Turecko.
• P. palustris ernsti - jihovýchod Ruska.
• P. palustris brevirostris - východní Asie.
• P. palustris hensoni - východ Ruska, Japonsko.
• P. palustris hellmayri - Čína, jihovýchod Asie.
• P. palustris jeholicus - Čína, Korejský poloostrov.

[editovat] Zdroje a reference

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Sýkora babka

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článků Marsh Tit na anglické Wikipedii a Sikora uboga na polské Wikipedii.

1. ↑ Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.

• Biolib