Sýkora parukářka

Sýkora parukářka
Sýkora parukářka
Stupeň ohrožení
málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Podkmen: obratlovci (Vertebrata) Třída: ptáci (Aves) Podtřída: letci (Neognathae) Řád: pěvci (Passeriformes) Čeleď: sýkorovití (Paridae) Rod: sýkora (Parus)
Binomické jméno
Parus cristatus Linné, 1758

Sýkora parukářka (Parus cristatus, vzácněji i Lophophanes cristatus) je malý pěvec z čeledi sýkorovití.

[editovat] Popis

• Délka těla: 12 cm
• Rozpětí křídel: 20 cm
• Hmotnost: 10 g

Sýkora parukářka je nezaměnitelný pták se silným tělem, poměrně krátkým ocasem, zašpičatělým zobákem a charakteristickou vztyčitelnou chocholku. Dospělý jedinec má přes léto tmavě hnědý hřbet, světle hnědé břicho, šedou hlavu s černým zobákem a hrdlem, bílým pruhem na krku, černošedou chocholkou a černým pruhem u očí. V zimě není sýkora parukářka tak nápadná, svrchu většinou tmavě šedá, na břiše bílá až našedlá s šedým zobákem. Samec i samice jsou zbarveny stejně.

[editovat] Rozšíření

Sýkora parukářka se nejhojněji vyskytuje ve střední a severní Evropě, vzácněji i v její východní části, ve Francii a Portugalsku.^[1] V České republice je poměrně hojná a vystupuje až do nadmořské výšky 1400 m. To dokazuje i fakt, že v letech 2001 - 2003 u nás hnízdilo 80 - 160 000 párů. Na většině zbývajícího areálu rozšíření však její stavy mírně klesají v důsledku vykacování lesů.^[2]

Je silně vázaná na jehličnaté, především borové lesy, občas se vyskytuje i na zahradách, ve větších parcích a smíšených lesích s dostatečným porostem jehličnatých stromů.

[editovat] Chování

Podobně jako ostatní sýkory je sýkora parukářka čilý pták. Velice obratně a mrštně se pohybuje po tenkých větvích a delší dobu dokáže vyset i hlavou dolů. Nejčastějším hlasovým projevem je chrčivé „gyrrr (ci ci)“ ( viz hlasová ukázka). Při zpěvu se ozývá vysokým a jemným „cit“.

Ve volné přírodě ji můžeme nejčastěji spatřit během léta, kdy se prozrazuje svým výrazným zpěvem a často slétá i na zem a na nízké větve stromů. V zimě se seskupuje do větších hejn, která se často sdružují s hejny jiných sýkorovitých pěvců. V létě tvoří hlavní složku její potravy drobní živočichové, zejména hmyz, jeho larvy, pavoukovci a hlemýždi, v zimě, kdy je živočišné potravy nedostatek, požírá především semena jehličnatých stromů.

Hnízdí od dubna do června. Každoročně si hloubí dutinu ve stromech s měkkým nebo ztrouchnivělým dřevem. Dutina se 2,5 - 3 cm velkým vstupním otvorem bývá umístěna maximálně 1,5 m na zemí. Ročně mívá dvě snůšky čítající obvykle 7 až 10 bílých vajec s rezavohnědým skvrněním velkých 12 × 16 mm. Inkubační doba vajec trvá 15 - 18 dní. Mláďata opouštějí hnízdo ve 20. až 22. dni života.

[editovat] Poddruhy

• Sýkora francouzská (P. c. abadiedi)
• Sýkora uralská (P. c. baschikiricus)
• Sýkora východoevropská (P. c. cristatus)
• Sýkora středoevropská (P. c. mitratus)
• Sýkora skotská (P. c. scoticus)
• Sýkora portugalská (P. c. weigoldi)

[editovat] Zdroje a reference

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Sýkora parukářka

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článků Crested Tit na anglické Wikipedii a Sikora czubatka na polské Wikipedii.

1. ↑ http://www.iucnredlist.org/search/details.php/52095/all
2. ↑ Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.

• Biolib
• Bezzel, E. (2007): Ptáci. Rebo Productions. ISBN 978-80-7234-292-1