STS-6

STS-6

Znak mise
Údaje o misi
Název mise	STS-6
Raketoplán:	Challenger
Členů posádky:	4
Start:	4. dubna 1983
Kosmodrom:	Kennedy Space Center, Florida (USA)
Vzletová rampa:	39-A
Přistání:	9. dubna 1983
Trvání letu:	5 dní 0 hodin 23 minut 46 sekund
Fotografie posádky
Zleva doprava Peterson, Witz, Musgrave, Bobko
Navigace
Předcházející mise Následující mise STS-5 STS-7

STS-6 byla mise amerického raketoplánu a vůbec první let Challengeru. Cílem letu bylo vypuštění telekomunikační družice TDRS-1 a první výstup do otevřeného prostoru ve skafandru z raketoplánu.

[editovat] Posádka

• Paul J. Weitz (2), velitel letu
• Karol J. Bobko (1), pilot
• Donald H. Peterson (1), první letový specialista
• Franklin S. Musgrave (1), druhý letový specialista

(v závorkách je uveden celkový počet letů do vesmíru včetně této mise)

[editovat] Příprava na start

Raketoplán Challenger vyrobila továrna koncernu Rockwell International a dokončený byl v létě roku 1982. Po skončení výroby byl přemístěný nejdříve na základnu Edwards AFB, odtud přeletěl na hřbetu Boeingu 747-SCA na Kennedyho vesmírné středisko (KSC), kde se v hangáru OPF podrobil předletovým kontrolám. Po statických zkouškách a dopravě na KSC mohly být do orbiteru namontované i motory SSME s výrobními čísly 2011, 2012 a 2015.

V raketové montážní hale Vehicle Assembly Building došlo 23. listopadu 1982 ke smontování celé startovací soupravy, to když se orbiter Challenger připojil k vnější palivové nádrži ET, spojené se startovacími motory SRB. Potom byla celá sestava na pohyblivém vypouštěcím zařízení MLP převezená na startovací rampu 39-A. Při této misi byl poprvé použitý nový typ nádrže ET (výr. č. LWT-1), která byla o 4700 kg lehčí než starší model používaný do té doby při předcházejících letech Columbie.

Dne 18. prosince proběhla zkouška zážehu motorů SSME. Během zkoušky ukázaly kontrolní přístroje v motorovém prostoru zvýšenou koncentraci plynného vodíku, třikrát převyšující povolenou hranici. Dne 25. ledna byl zkušební zážeh zopakovaný a nějaký čas po něm se technikům konečně podařilo odhalit trhlinu, kterou vodík unikal. 2 cm dlouhá vlasová trhlina se nacházela ve sběrném potrubí vodíku, chladicího spalovací komoru motoru č.1 s výrobním číslem 2011. Poškozený motor měl být nahrazený záložním motorem s výrobním číslem 2016, ale u toho se objevila netěsnost v tepelném výměníku. Proto byl motor 2011 nahrazený motorem 2017, určeným původně pro Columbii. Byly však objevené netěsnosti na rourkách přivážejících plynný vodík do zážehové komory i na ostatních dvou motorech, proto byly vymontované i tyto poškozené rourky. Další prověrky těsnosti už proběhly bez závad.

Tím se však zdržely další předstartovní přípravy. Družice TDRS-A musela být během druhého zkušebního zážehu vrácená do montážní budovy VPF a do nákladového prostoru raketoplánu se dostala až 22. února. Koncem února však Cape Canaveral zasáhla větrná bouřka, která měla za následek znečištění povrchu družice, takže bylo potřeba ji vyložit, vyčistit a poté znovu uložit do nákladového prostoru. Datum startu Challengeru byl stanovený na 4. duben ve 13:30 místního času. Další předstartovní přípravy však už probíhaly bez problémů a 31. března bylo zahájené odpočítávání v čase T-93 hodin. Podle vyjádření všech zúčastněných to bylo nejhladší odpočítávání z dosavadních pilotovaných letů v průběhu 20 let americké kosmonautiky.

[editovat] Průběh letu

[editovat] Start

Start se uskutečnil 4. dubna ve 13:30 východoamerického času (18.30 UT). Startovací hmotnost sestavy byla 2 036 856 kg, což bylo více, než při kterékoliv předcházející misi. Start probíhal bez problémů, ale v důsledku protivětru měl Challenger v čase T+62 sekund o něco menší výšku, než předpokládal plán. K odhození motorů SRB proto došlo téměř o 1 km níže. Ze stejného důvodu došlo k vypojení hlavních motorů v čase T + 482 sekund, o dvě sekundy dříve oproti plánu a též úhybný manévr po odpojení nádrže ET sa zdržen o půl minuty. Po manévru OMS-1 se stroj dostal na oběžnou dráhu s výškou 93 až 285 km, a se sklonem k rovníku 28,5°. Druhý manévr motorů OMS v čase T+44 min dostal raketoplán na téměř kruhovou dráhu ve výšce 285 km nad povrchem Země.

[editovat] Operace na oběžné dráze

Po otevření nákladového prostoru astronauti začali přípravy na vypuštění družice TDRS-A. Spojovací prstenec byl natočený tak, že družice i se svým urychlovacím raketovým stupněm IUS mířila do kosmického prostoru pod úhlem 29° vzhledem k pozdější ose raketoplánu. Po přepojení IUS na vlastní baterie byl vypouštěcí prstenec vytočený úplně, takže svíral s Challengerem úhel 59°. K vypuštění družice z nákladového prostoru Challengeru došlo pomocí pružin umístěných v prstenci v čase 10:02 GET.

[editovat] Externí odkazy

• STS-6 DRUHÝ DO FLOTILY - mise STS-6 v Malé encyklopedii kosmonautiky
• Družice TDRS-1 na stránkách Antonína Vítka

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku STS-6 na slovenské Wikipedii.

Raketoplán Challenger (OV-099)
STS-6 | STS-7  | STS-8 | STS-41-B  | STS-41-C | STS-41-G  | STS-51-B | STS-51-F  | STS-61-A | STS-51-L
Stav: Mimo provoz - zničen 28. ledna 1986 při misi STS-51-L.