Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
| SVT-40 | |
|---|---|
| Typ: | samonabíjecí puška |
| Místo původu: | |
| Historie služby | |
| Používána: | |
| Války: | Druhá světová válka, Korejská válka, Válka ve Vietnamu a další |
| Historie výroby | |
| Konstruktér: | Fjodor Tokarev |
| Navrženo: | 1938 |
| Výrobce: | Zbrojovky v Tule a Iževsku |
| Počet vyrobených kusů: | necelé 2 miliony (SVT-38 i SVT-40) |
| Varianty: | SVT-38, SVT-40, AVT-40 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost: | 3,85 kg (nenabitá) |
| Délka: | 1 226 mm |
| Délka hlavně: | 625 mm |
| Typ náboje: | 7,62 x 54 mm R |
| Ráže: | 7,62 mm |
| Počáteční rychlost střely: | 830 m/s |
| Maximální dostřel: | 1500 m |
| Zásobování municí: | zakřivený schránkový zásobník na 10 nábojů |
SVT-40 byla sovětská samonabíjecí puška používaná v letech druhé světové války.
Obsah |
Sověti byli mezi prvními, kdo se pokusili o vývoj samonabíjecí pušky. První taková automatická puška AVS-36 se však moc dobře neosvědčila, a proto se začal hledat její nástupce. Stala se jí samonabíjecí puška SVT-38 (Samozarjadnaja vintovka Tokareva, 1938 - samonabíjecí puška Tokarevova, 1938) od konstruktéra Fjodora Tokareva.
Zavedení zbraně předcházela soutěž konstruktérů Tokareva (SVT-38) a Simonova (zdokonalená AVS-36) Pušky se během soutěže zdály rovnocenné, vítězství Tokareva napomohla jeho osobní známost se Stalinem (Simonova Stalin neznal).
V roce 1939 byla zahájena sériová výroba pušky SVT-38. První kus byl zhotoven v Tulské zbrojovce 16. července 1939, montáž prvních menších sérií začala 25. července a od 1. října naběhla sériová výroba. Od roku 1940 začala výroba těchto pušek i v Iževské zbrojovce, kde byly uvolněny kapacity po zastavení výroby pušek AVS-36.
Při návrhu pušky se značné úsilí věnovalo co nejnižší hmotnosti, což mělo za následek přetěžování součástí. Koncepce závěrového mechanizmu s odběrem prachových plynů se celkem osvědčila, zbraň však neustále trápily lomy přetěžovaných součástí. Během sovětsko-finské války na přelomu let 1939-1940 se tyto pušky příliš neosvědčily a bylo dokonce uvažováno o ukončení jejich výroby ve prospěch Simonovovy pušky. Nakonec však Stalin z důvodu plnění plánu vyzbrojování od tohoto záměru ustoupil a dal pokyn ke zdokonalení konstrukce SVT-38.
Proto byla SVT-38 v roce 1940 stažena z výroby a nahrazena SVT-40 se stejným vnitřním uspořádáním, ale robustnější konstrukcí. Tato nová puška měla jednodílnou pažbu namísto dvoudílné, technologicky zdokonaleny a zesíleny funkční části a celkově byla vylehčena o 680 g. Řadu dalších problémů s regulací plynu, zásobníkem a celkově nižší spolehlivostí v bojových podmínkách se napravit nepodařilo. Byla podstatně úspěšnější, trpěla však jako SVT-38 a AVS-36 silným zpětným rázem. Proto se na ústí hlavně montovala úsťová brzda, ale o její účinnosti panovaly pochybnosti.
Výroba SVT-40 začala 1. července 1940. V letech 1940 až 1942 bylo podle sovětských údajů vyrobeno přibližně 1 326 000 pušek SVT-40 a 51 000 odstřelovacích pušek SVT-40. Produkce odstřelovaček SVT-40, jejichž výkony nebyly považovány za dostatečné byla zastavena 1. října 1942. Výroba SVT-40 a AVT-40 pokračovala i v dalších letech, ovšem v podstatně menším měřítku. O definitivním ukončení výroby bylo rozhodnuto 3. ledna 1945. Podle odhadů celkový objem vyrobených pušek SVT-38 a SVT-40 všech verzí nepřekročil počet 2 milionů kusů.
Po vpádu Němců v roce 1941 ukořistili němečtí vojáci velké počty těchto pušek a široce je používali, protože se jim nedostávalo vlastních samonabíjecích pušek. SVT-40 také ovlivnila konstrukci německé pušky Gewehr 43 a byla jednou ze zbraní, kterými se nechal inspirovat Michail Kalašnikov při návrhu své AK-47.
Samonabíjecí puška SVT-38 pracovala na stejném principu odběru prachových plynů z hlavně, jako její předchůdce AVS-36. Plynový násadec je umístěn v přední části hlavně. Odběr prachových plynů z hlavně je vybaven regulátorem s několika různými průměry kanálků. Na plynovém násadci je nasazena pohyblivá plynová trubice s dvoudílnou pístnicí. Na její zadní kratší části je navlečena šroubová pružina zajišťující návrat pístu do přední polohy. Mechanizmus byl zjednodušen, uzamykání probíhá vykývnutím závěru prostřednictvím dvou uzamykacích ozubů umístěných v zadní části závorníku. V horní části nosiče závorníku je lůžko pro vratný systém tvořený dvěma vratnými pružinami. Odnímací dvouřadový zásobník má kapacitu celkem 10 nábojů. Spoušťové ústrojí je poměrně jednoduché. Sestává z kladívka, záchytu kladívka, spouště a automatické spouště. Manuální pojistka umístěná v zadní části prostoru lučíku blokuje při zajištění pohyb spouště. Automatická pojistka umožňuje vypuštění kladívka jen v případě, že je závěr uzamčen.
Část pušek SVT-38 a SVT-40 byla vybavena dalekohledem a používala se jako odstřelovačská puška.
(mc). Puška SVT-40. Střelecký magazín, 2003, čís. 7, s. 24 - 25. ISSN 1211-4014.
| Sovětské lehké zbraně druhé světové války | ||
|---|---|---|
| Pistole a revolvery | ||
| Pistole TT-33 | Revolver Nagant M1895 | ||
| Pušky a karabiny | ||
| AVS-36 | SVT-40 | Mosin-Nagant | ||
| Samopaly | ||
| PPD | PPŠ-41 | PPS | ||
| Kulomety | ||
| Maxim | DS-39 | DP | SG-43 | DŠK | ||
| Protitankové pušky | ||
| PTRD-41 | PTRS | ||
| Granáty | ||
| F-1 | RGD-33 | RG-41 | RG-42 | RPG-40 | RPG-43 | RPG-6 |