Samádhi

Samádhi (v dévanágarí समाधि) je pálíjské i sanskrtské slovo označující buddhistickou a hinduistickou meditační praxi rozvoje soustředění. Doslova přeloženo znamená „připevnění“, „ukotvení“ mysli na jeden objekt.

[editovat] Samádhi v buddhismu

V buddhismu je samádhi první ze dvou forem kultivace mysli. Jejím cílem je uklidnění mysli (samathá) a její zaostření (ekaggata), které pak umožní intuitivní vhled do pravé podoby skutečnosti.

Buddha doporučoval 40 vhodných objektů meditace (kammathána), z nichž nejoblíbenější jsou vědomé dýchání (ánápána) a čtyři Vznešená prodlévání.

Rozvoj soustředění vede postupně k hlubším meditačním ponorům, tzv. džhánám. Jejich dosažení zabraňují tzv. mentální překážky (nívarana), které zatemňují naše vnímání. Jsou to:

• smyslová touha (kámaččhanda)
• nenávist, antipatie (vijápáda, dosa)
• strnulost a malátnost (thína-middha)
• nepokoj a výčitky svědomí (uddhačča-kukkučča)
• skeptické pochyby (vičikiččhá)

Jejich potlačení během meditace je pouze dočasné. Trvale dochází k jejich zániku dosažením čtyř Nadsvětských stezek.

Tyto meditační praktiky mají svůj původ v brahmánském védském náboženství, rozšířeném v Indii v době Buddhova života, a byly převzaty i řadou dalších náboženství a spirituálních hnutí. Rozvinuly se také nezávisle např. v islámském súfismu. Na rozdíl od meditačního rozvoje vhledu nejsou tedy výhradním majetkem buddhismu.

Samádhi (koncentrace) je také jednou z mentálních formací neoddělitelně spjatých s každým okamžikem vědomí, i když má obvykle jen slabou intenzitu.

[editovat] Samádhi v hinduismu

V hinduismu je, na rozdíl od buddhismu, samádhi nejvyšším stavem mysli. Většinou se tak označuje dočasná zkušenost dosažení absolutní skutečnosti (prožití jednoty átma a brahma, sjednocení s božstvem atd.). Pokud by zkušenost samádhi byla trvalá, jedna se o konečné vysvobození (mókša). Konkrétní obsah tohoto pojmu závisí na učení jednotlivých duchovních škol (některé nepředpokládají, že by se člověk mohl naprosto sjednotit s božstvím a samádhi je zde označením prožitku blaženosti z boží přítomnosti, případně zjevení se božstva (daršan)).

[editovat] Samádhi v józe

Jóga je jedním z šesti ortodoxních filosofických škol (daršanů) hinduismu. Podle Pataňdžaliho Samádhi páda 2 je jóga zastavení proměn mysli (jóga čittah vrittih nirodhah) a vysvětluje v Sadhana páda osm odvětví jógy (Jógánga ánušthánád), závislých na stavu vědomí (džňánah díptih), které vedou ke sjednocení (vivékah khjátéh):

1. Jama - vývojem správného jednání – pravdivost (satja), nenásilnost (ahimsa), nesobeckost (asteja), mravnost (brahmačarja) a bezmajetnost (aparigraha)
2. Nijama - vývojem duchovních hodnot - čistota (šauča), soucit (santoša), askeze (tapas), studium véd (svadhaja), oddanost nejvyššímu pánu (íšvarapranidhana)
3. Asana - vývojem držení těla – (Hatha jóga)
4. Pranajama - vývojem vdechu, výdechu a zadržení dechu
5. Pratjahara - vývojem nelpění na objektech smyslů
6. Dharana - vývojem zaměření smyslů
7. Dhjana - vývojem meditace na sama sebe
8. Samádhi - vývojem splynutí se sama sebou

Poslední tři odvětví jsou podle M. Eliadeho tři větve jednoho stromu a všechny tři společně je možné považovat za zcela jinou techniku ^[1]. Tuto podstatu vysvětluje Pataňžali ve Vibhúti páda - vývoj schopností, kde nazývá techniku, společného praktikování dharana, dhjana a samádhi termínem samjama.

Stav samádhi není pro jógina nějakou extází nebo naopak něčím jako hypnotický spánek. V tomto stavu zažívá jógín sebe sama bez rozlišujících hledisek (kalpana), předmět ukazuje svou skutečnou podstatu (svarúpa). Tento stav umožňuje poznání 'sebe sama' jinak, než smyslovými vjemy ^[2].

Pataňdžáli popisuje krok za krokem různé stavy vědomí na cestě k samádhi (Samádhi páda) 41 - 51:

• 41. Ztišená mysl je jako průzračný krystal, poznávající, proces poznávání a poznávané mají tu samou barvu (samápatti).
• 42. Vědomý zážitek (savitarka) je, když poznávající si je vědom jména, vlastností a složek poznávaného.
• 43. Vědomé ztotožnění (nirvitarka) je, když splyne poznávající s poznávaným a zůstává jenom vzpomínka bez zdroje.
• 44. Postupným zjemněním zážitku a ztotožnění (savičára a nirvicára) vznikne jiné vnímání objektu.
• 45. Jeho nejprvotnějším stadiem (alinga) je nejzjemnělejší vnímání objektu mimo vliv gun.
• 46. Toto je zážitek sama sebe v prvotním stadiu (sabídža samádhi).
• 47. Zážitek sama sebe v prvotním stadiu je naplněn blažeností (adhjátma prasadah).
• 48. Tam splyne vědomí jógína s nejvyšší pravdou (rtambhará).
• 49. Zření zjemnělým rozlišením je jiné než srovnávajícím intelektem, protože je neomezené.
• 50. Takto vzniklé dojmy vypudí všechny ostatní.
• 51. Vypuzením všech ostatních dojmů vnímá poznávající jenom sama sebe (nirbídža samádhi)

Pokud světec zemře, mluví se o tzv. Mahásamádhi (velkém samádhi). Podobně i hrobky světců se označují jako samádhi. Předpokládá se, že okolí takovýchto hrobek má silné duchovní působení a proto se často stávají cílem duchovních poutí.

[editovat] Reference

Související články obsahuje Portál Jóga

1. ↑ M. Eliade: Jóga, cesta k nesmrtelnosti. Argo, Praha 1999, str. 70.
2. ↑ M. Eliade: Jóga, cesta k nesmrtelnosti. Argo, Praha 1999, str. 72