Hledat:

Invia.cz Pojeďte do Egypta Kanárské ostrovy Dovolená - Turecko Dominikánská republika Madeira Last minute
 

Samohybné dělo

Moderní francouzská samohybná houfnice CAESAR na kolovém podvozku

Samohybné dělo je dělo umístěné na poháněném podvozku.[1] Samohybná děla určená pro přímou palbu bývají označována jako útočná děla, vozidla vybavená protitankovou výzbrojí a určená k boji s tanky pak jako stíhače tanků. Kromě kanónů a houfnic bývají podobně konstruována také vozidla s minomety či raketomety.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První samohybné dělo Gun Carrier Mark I

První samohybné dělo Gun Carrier Mark I bylo vyvinuto během první světové války v roce 1917 ve Velké Británii. Celkem bylo vyrobeno 50 kusů, ale k jejich zapojení do bojů ve funkci mobilního dělostřelectva nedošlo. Dva stroje byly upraveny na vyprošťovací tanky,[2] zbývající byly poprvé nasazeny během třetí bitvy u Yper jako transporty munice. Tuto roli zastávaly až do konce války.[3]

Sturmgeschütz III během bojů o Stalingrad

Potřeba mobilního a účinného prostředku pro palebnou podporu pěchoty vyústila ve významný vývoj samohybných děl v meziválečném období a v průběhu druhé světové války, především pak v Německu a Sovětském svazu. Například vůbec nejpočetnějším strojem německé armády bylo samohybné dělo Sturmgeschütz III vyráběné od roku 1940 v několika variantách. Do roku 1945 bylo vyrobeno bylo přibližně 11 000 vozidel, po skončení války sloužil ve výzbroji Egypta a jiných států. Podobně rozšířené bylo ruské samohybné dělo SU-76, kterého bylo vyrobeno přes 14 000 kusů. V počtu Sověty vyrobených vozidel jej předčil pouze tank T-34.

Jak Sturmgeschütz III, tak SU-76 byly postaveny na podvozcích existujících tanků Panzerkampfwagen III, respektive T-70. Na stejném principu byla vyráběna řada samohybných děl, například německý Hetzer zkonstruovaný na podvozku československého tanku LT-38, americký M7 Priest postavený na základech tanku M3 Lee či britský Bishop s podvozkem z tanků Valentine.

Moderní německá samohybná houfnice PzH 2000

Samohybná děla a stíhače tanků Armády České republiky, Československé armády, a ČSLA[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dělostřelecké, střelecké a protitankové zbraně. Názvy a definice [online]. Armáda České republiky. S. 8. Dostupné online. 
  2. LIVESEY, Jack. Armoured Fighting Vehicles of World Wars I and II. Londýn: Anness Publishing, 2007. ISBN 1-84476-370-6. S. 119. (anglicky) 
  3. STERN, Albert Gerald. Tanks, 1914-1918; the log-book of a pioneer. Londýn: Hodder and Stoughton, 1919. Dostupné online. S. 106. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Samohybné_dělo&oldid=15401542
Stránka byla naposledy upravena 4. 10. 2017 v 13:24. Editovat celý článek Samohybné dělo.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy