Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
 |
Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi.
|
Samoobsluha je způsob prodeje a zároveň typ prodejny s volným výběrem zboží, které zákazník ukládá do nákupního košíku nebo nákupního vozíku a poté jej přinese či přinese k pokladně, zpravidla u východu z prodejní plochy. Prodejní plocha je obvykle přiměřeně zajištěna a hlídána, aby zákazníci neodcházeli bez zaplacení nebo nevynášeli nezaplacené věci. Termín se začal používat se zaváděním tohoto systému prodeje a po zdomácnění termínu supermarket byl postupně značně vytlačen.[zdroj?]
V období před vznikem samoobsluh bylo mnohé zboží přímo při prodeji vážené nebo rozlévané z velkých balení. Vznik samoobsluh si vyžádal, aby téměř veškeré zboží bylo dodáváno v malých, spotřebitelských baleních, takže pouze pečivo, ovoce a zeleninu je dnes běžné vážit přímo při nákupu, ostatní vážené druhy zboží (například maso) se prodávají i v samoobsluhách v samostatné pultové sekci. Značné zvýšení efektivity a zlepšení organizace prodeje později přineslo zavedení čárového kódu na zboží.
Termíny samoobsluha, resp. samoobslužný se používaly a používají nejen k označení prodejen s nákupními košíky nebo vozíky, ale též například k označování různých způsobů samooslužného odbavování cestujících, samoobslužných jídelen, prodejních automatů atd.
Obsah |
První dvě samoobsluhy byly podle některých zdrojů zavedeny roku 1912 v Kalifornii.[1]
Podle jiných zdrojů byla první samoobsluhou samoobsluha Piggly Wiggly Stores s kontrolní pokladnou, kterou 6. září 1916 otevřel Clarence Saunders z Memphisu ve státě Tennessee.[2] [1] V roce 1917 si Saunders nechal koncept Self-Serving Store patentovat, založil na tomto principu i první, svůj vlastní obchodní řetězec a do konce 30. let bylo po celé Severní Americe 2600 samoobslužných prodejen.[2] [1]
První velká samoobsluha, tedy supermarket, byla King Kullen Food Store, kterou otevřel Michael Cullen roku 1930 na long Islandu v USA.[1]
Prvky samoobslužného prodeje se samozřejmě objevovaly od dávných dob. Například město Sázava na svém webu uvádí, že první samoobsluhou v Čechách byl krám manželů Henychových se smíšeným zbožím v č. p. 1 na Sázavě, kde dcera Marie měla úrazem sníženou pohyblivost, a tak jen dirigovala zákazníky, kde si co mají vzít.[3]
První československou samoobsluhou byla údajně v Praze v Husitské ulici na Žižkově, otevřená 1. června 1955. Hromadně byly samoobsluhy zaváděny až od let 1958–1959.[1] [2] Například v Liberci byla první samoobsluha s potravinami (Dunaj) otevřena 3. listopadu 1958 a první samoobslužná drogerie 16. června 1958,[4] rovněž v Blansku byla první samoobsluha potravin otevřena v roce 1958.[5] V Brně byla první samoobsluha potravin, na rohu Koliště a Křenové, otevřena v roce 1955.[6]
Od sedmdesátých let 20. století začal být zaváděn v některých prostředcích městské hromadné dopravy samoobslužný systém odbavování cestujících, kdy jízdenky přímo nevydával průvodčí ani řidič. Zpočátku to znamenalo pouze tolik, že cestující vhazovali odpočítané mince do kasičky vedle řidiče a sami si utrhli jízdenku, přičemž řidič na odběr jízdenky letmo dohlížel (v Olomouci vydržel podobný systém až do 80. let). V Praze byla vozidla se samoobslužným odbavováním označena zepředu výrazným písmenem S. Později byly zaváděny systémy, při nichž si cestující ve vozidle sám označoval jízdenky zakoupené v předprodeji. Podobné systémy jsou od 90. let 20. století zaváděny i na některých regionálních železničních tratích pod souhrnným názvem specifický způsob odbavování cestujících.
Samoobslužné jídelny (které ovšem ve skutečnosti byly spíše zavedení pultového způsobu prodeje v oboru, ve kterém je jinak obvyklé obsluhování u stolů) se v šedesátých až osmdesátých letech nazývaly automaty. Proslulý byl například Automat Koruna v dolní části Václavského náměstí v Praze.
V čerpacích stanicích pohonných hmot se samoobslužné čerpání ze stojanů stalo postupně samozřejmostí.
Pivní samoobsluhu, v níž si zákazníci sami čepují pivo z pípy s průtokoměrem, zavedla Hanácká pivnice v centru Olomouce na podzim 2004.[1] Později byl samovýčep zaveden i například v pražské restauraci Jarmark ve Vodičkově ulici a v Brně v restauraci Mamut na Baštách.[7]
Zabezpečení proti krádežím zboží spočívá u malých samoobsluh obvykle jen v dozoru pokladních či dalších pracovníků prodejny. Velké prodejny si někdy najímají bezpečnostní agentury či vlastní specializované hlídače. Některé prodejny jsou vybaveny kamerovým systémem.
Některé samoobsluhy mívají u vstupu jednosměrný turniket.
V některých samoobsluhách je vyhlášena povinnost hlásit nebo nechat si označit při vstupu do prodejny věci, které zákazník zakoupil v jiné prodejně, popřípadě je povinen takové věci odložit do úschovních skříněk.
Kompetence hlídačů při kontrole zákazníků jsou tématem různých sporů a diskusí, protože i pouhá preventivní prohlídka v případě podezření může značně poškodit pověst zákazníka i v případě, že se krádeže nedopustil.
Nákupní vozíky jsou v některých prodejnách vybaveny zařízením, které umožní uvolnění vozíku z řady nebo ze stojanu pouze po vložení mince, která se zákazníkovi vrací teprve po opětovném zapojení vozíku do řady. Některá velká nákupní centra, u nichž je možno s vozíkem legálně vyjíždět k parkovišti, však i tak mají potíže s jejich rozkrádáním.[8] [9] [10]
