Samopal PPS

Samopal PPS-43
Typ:	Samopal
Místo původu:	Sovětský svaz
Historie služby
Ve službě:	1942 —
Války:	Druhá světová válka
Historie výroby
Konstruktér:	Alexej Sudajev
Počet vyrobených kusů:	okolo 2 milionů ks válečné výroby
Varianty:	PPS-42, PPS-43
Základní údaje
Hmotnost:	3,36 kg (bez nábojů)
Délka:	820 mm
Délka hlavně:	272 mm
Typ náboje:	7,62 x 25 TT
Ráže:	7,62 mm
Kadence:	500-600 ran/minutu
Počáteční rychlost střely:	490 m/s
Zásobování municí:	schránkový zásobník na 35 nábojů

Sudajev PPS byl sovětský samopal konstruktéra Alexeje Sudajeva. Byl určen zejména jako výzbroj výsadkových a tankových jednotek, kde měl nahradit méně skladný a těžší samopal Špagin PPŠ-41. Vyráběl se i v letech po druhé světové válce a byl používán v mnoha zemích světa.

[editovat] Výroba a použití

Tato materiálově nenáročná zbraň se začala vyrábět roku 1942 v primitivních podmínkách obklíčeného Leningradu pod označením Sudajev PPS-42. Tato verze byla vyrobena pouze v menším počtu kusů a v létě roku 1943 byla nahrazena vylepšeným typem Sudajev vzor 43 (PPS-43). Jen do konce roku 1943 bylo vyrobeno přes 46 tisíc kusů. Výroba byla zaváděna i jinde v SSSR a do konce války bylo vyrobeno okolo 2 milionů kusů.

Po druhé světové válce byly přebytečné samopaly dodávány do spřátelených rozvojových zemí v Evropě, Asii i Africe. Samopal byl licenčně vyráběn v Číně pod názvem typ 54 a v Polsku jako wz. 1943 nebo wz. 1943/52 s dřevěnou pažbou. Ve Finsku probíhala výroba kopií v ráži 9 mm pod označením Konepistooli m/44 a tento finský model byl později kopírován i v Německu pod názvem DUX-53 a DUX-59.

[editovat] Konstrukce

Téměř celý samopal Sudajev byl zhotoven z kovu. V porovnání s předchozím samopalem Špagin PPŠ-41 je lehčí, kompaktnější a lépe ovladatelný. Spotřeba materiálu byla oproti modelu PPŠ dvakrát menší a třikrát se snížil čas potřebný k výrobě jednoho kusu. Ve velké míře je u tohoto typu využito technologie lisování a svařování. Vrchní část těla, plášť hlavně a úsťová brzda jsou vylisovány z jednoho plátu kovu. Do střední části je vložen blok oceli, do něhož je zalisována hlaveň. Vývrt hlavně je pro zvýšení životnosti chromován. Přední část pláště hlavně je opatřena kulatými otvory zlepšujícími chlazení zbraně. Sklopná ramenní opěrka je připevněna na zadní části pouzdra závěru. Pistolová rukojeť byla vyrobena u prvních kusů ze dřeva, později byla vyráběna z černého plastu. Velmi jednoduché hledí ze dvou různě vysokých plátků se zářezy je určeno pro střelbu na vzdálenosti do 100 m a do 200 m. Páčka pojistky je umístěna před jazýčkem spouště. Segmentový schránkový zásobník pojmul 35 nábojů. Spoušťové ústrojí umožňuje pouze střelbu dávkou. Poměrně nevelká rychlost střelby (500-600 ran/min) místo 700-900 ran/min u PPŠ-41 umožňovala po získání cviku střílet jednotlivými ranami.

[editovat] Literatura

• Chris Bishop - Encyklopedie pěchotních střelných zbraní - Jota Military 1998 - ISBN 80-7217-064-3

• A. B. Žuk - Pušky a samopaly - Naše vojsko, Praha 1992 - ISBN 80-206-0150-3

• (mc). Samopal PPS-43. Střelecký magazín, 2004, čís. 8, s. 24 - 25. ISSN 1211-4014.

[editovat] Externí odkazy

• Samopal sovětský vz. 1943 (Sudajev PPS - 43) na Palba.cz

• Samopal PPS na Modern Firearms