Samuel Friedrich Bockshorn

Samuel Friedrich Bockshorn (zvaný lat. Capricornus) (nar. 21. prosince 1628 v Žerčicích u Mladé Boleslavi - zemřel 10. listopadu 1664 ve Stuttgartu). Vyrůstal v rodině evangelického pastora aušpurského vyznání, a to v průběhu třicetileté války, která obrátila náboženskou strukturu celé společnosti a přinutila mnohé k dlouhému putování za svobodou vyznání. Vždyť například Capricornovy rodné Žerčice byly roku 1639 při vpádu Švédů do Čech zcela vypáleny, obyvatelé se rozprchli do okolí a mnozí z nich se již nevrátili. V roce 1640 tak Capricorna nacházíme jako studenta na gymnáziu v Šoproni (Maďarsko), později na studiích teologie ve Slezsku. Po krátkém pobytu ve Štrasburku a Vídni se v roce 1649 uchytil jako soukromý učitel v rodině lékaře W. Raygera v Bratislavě. 10.října 1651 se tam oženil s dcerou evangelického faráře z Košic E. Knogleriuse, s níž měl čtyři děti.

V březnu 1651 byl jmenován učitelem hudby na evangelickém Gymnasiu a brzy nato „Director Musicae” v Dreifaltigkeitskirche v Bratislavě. Většina jeho tvorby pochází právě z bratislavského období. Byl výjimečně plodným skladatelem, psal díla téměř všech žánrů. Během svého působení v Bratislavě napsal Capricornus 112 skladeb, mnohé z nich publikoval ve svých sbírkách Opus Musicum (1655, ve své době jedna z nejrozšířenějších sbírek liturgické vokálně instrumentální hudby) a Jubilus Bernhardi (1660), některé byly vydány i posmrtně v Opus aureum missarum (1670). V Bratislavě Capricornus vedle svých skladeb prováděl také díla italských a německých mistrů (G.A. Rigatti, Claudio Monteverdi, A. Grandi, Giacomo Carissimi, Heinrich Schütz, H. Schein, M. Praetorius). O vysoké úrovni hudby na jeho kůru můžeme soudit z dochovaných inventářů hudebnin.

V dubnu 1657 Capricornus opustil Bratislavu, aby se stal dvorním kapelníkem knížete Eberharda III. ve Stuttgartu. Ve svém dopise na rozloučenou to zdůvodňuje zdravotním stavem, bratislavští jej na opátku ve svém děkovném dopise označují (za hudebníka) „s jedinečnou … takovou pílí, že bychom jej rádi měli o moc déle.” Je ale pravděpodobné, že hlavním důvodem było náboženské klima v rakouské monarchii.

Ve Stuttgartu Capricornus nalezl příznivé podmínky k tvorbě a skladatelské činnosti. Z té doby pochází zajímavý dokument - polemika s jiným stuttgartským hudebníkem Ph. Boedeckerem, který Capricorna napadá, ten ale svůj skladatelský styl brání a dává za své vzory skladatele jako G. Valentini a Antonio Bertali. Capricornus udržoval kontakt s významnými hudebními osobnostmi své doby. Korespondoval s A. Kircherem a Heinrichem Schützem, který se o jeho dílech vyjádřil jako o „opera virtuosa”. Jeho skladby se dostaly i do rukou G. Carissimi, který provedl některé z nich v St. Apolinarkirche.