Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Vlastním jménem Alessandro di Mariano Filipepi, známý jako Sandro Botticelli (1. března 1445 Florencie – 17. května 1510) byl italský renesanční malíř, významný představitel florentské školy.
Obsah |
Byl synem koželuha Mariana di Vanni Filipepi, jenž se usadil se svou ženou a šesti dětmi nedaleko kostela d´Ognissanti (Všech svatých) ve Florencii. Přezdívka jednoho z jeho starších bratrů Giovanniho, který našel smysl života ve světě financí, Botticeli (Soudek) se později přenesla na Sandra. Existuje také verze, že jeho přezdívka pochází z italského "battigello" - tedy zlatotepec. Tu pravděpodobně získal během několika let práce ve zlatotepecké dílně svého již zmíněného bratra.
Jeho umělecká dráha začala patrně ve zlatnické dílně jeho bratra Antonia, později byl rodinou svěřen do péče Filippa Lippiho, uznávaného malíře a zběhlého mnicha.
Jako významný umělec získal přátele a mecenáše v nejvýznamnějších florentských rodinách. Pracoval především na zakázku Medicejských. Roku 1481 byl společně s dalším významným florentským malířem Domenicem Ghirlandaiem povolán do Říma, aby se podílel na výzdobě Sixtinské kaple. Roku 1491 byli oba jmenováni do poroty, která měla rozhodnout o zakázce na výstavbu průčelí florentského dómu.
Na konci svého života pracoval zřejmě pod vlivem Savonarolových plamenných kázání výhradně na obrazech s křesťanskými tématy. Sandro Botticelli umřel 17. května 1510 a byl pohřben v kostele d´Ognissanti (Všech svatých). Jeho dílo brzy upadlo v zapomnění. Znovuobjeveno bylo až na konci 19. století.
Na obraze Botticelli namaloval nejen svůj autoportrét, ale také nejvýznamnější příslušníky rodu Medici: Cosima I. Starého, Lorenza I. Nádherného a jeho bratra Giuliana.
Fresku namaloval na žádost Vespucciů jako protějšek obrazu sv. Jeronýma svého vrstevníka Domenica Ghirlandaia.
Tento obraz je jedním z nejvýznamnějších Botticelliho děl. Jako antičtí bohové jsou na obraze znázorněni Giuliano Medici a jeho milenka Simonetta Cataneo, provdaná do rodiny Vespucciů.
Toto dílo bylo pravděpodobně inspirováno nejen klasickými básněmi od Ovidia a Lucretia, ale také verši Agnola Poliziana - Botticelliho přítele. Dlouho sloužilo pouze jako dekorace v Medicejském paláci a původně se jmenovalo Venuše jako symbol jara zdobena květinami Grácií, jak ho nazval Vasari.
Figury zprava - okřídlené mýtické stvoření v horním rohu je Vítr Zephyrus, který unáší nymfu Chloris, aby si ji vzal a poté ji obdařil schopností dávat život květinám (to je znázorněno kytkou vypadávající jí z úst). Vedle ní stojí postava, jíž si často lidé pletou s Venuší. Je to Flora, bohyně jara a zároveň také ona zmíněná nymfa, která se po sňatku se Zephyrem proměnila v bohyni. Žena uprostřed je Venuše a toto je její zahrada. Nad ní se vznáší pověstně slepý Kupido - římský bůžek lásky(Amor, Éros atd.) Vedle se zřejmě oddávají tanci Tři Grácie. Mladík úplně vlevo je Merkur (řec. Hermés), římský bůh vědění a posel bohů.
| Související články obsahuje: Portál umění |