Hledat:

Invia.cz Pojeďte do Egypta Kanárské ostrovy Dovolená - Turecko Dominikánská republika Madeira Last minute
 

Sanskrt

Sanskrt (संस्कृतम्, saṃskṛtam)
Rozšíření Indie
Počet mluvčích 14 135 rodilých mluvčích (stav k roku 2001) [1]
Klasifikace
Písmo dévanágarí
Postavení
Regulátor není stanoven
Úřední jazyk Indie
Kódy
ISO 639-1 sa
ISO 639-2 san (B)
san (T)
ISO 639-3 san
Ethnologue SKT
Wikipedie
sa.wikipedia.org

Sanskrt, v písmu dévanágarí संस्कृतम्, v transliteraci saṃskṛtam či saṁskr̥tam, v české transkripci samskrtam/sanskrtam, je jeden z nejstarších starých jazyků. Přibližný český překlad slova sanskrtam je "dokonale složený".[zdroj?] Někdy bývá sanskrt označovan za mrtvý jazyk, je však mateřštinou několika tisícovek lidí v Indii, za druhý či třetí jazyk ho má několik milionů lidí. Je jedním z 23 oficiálních jazyků Indie a jako jedna z nejlépe dochovaných řečí starověku je používán ve srovnávací lingvistice. V Indii a jihovýchodní Asii má sanskrt podobnou úlohu jako řečtina a latina v Evropě. Vliv měl v historických dobách i v zemích Střední Asie a na Dálném východě především v souvislosti se šířením buddhismu. V sanskrtské řeči jsou vytvořeny védské spisy (védský sanskrt) a posléze hinduistická literatura starověku a částečně i středověku a raného novověku. Sanskrt je však i jazykem mimonáboženské literatury klasické kultury jižní a jihovýchodní Asie: umělecké literatury (kávjová poezie, próza i drama), filosofie (daršana), astrologie, zákonodárství (dharmaśāstra) a veškerých tehdejších vědních oborů (např. lékařství ájurvéda, lingvistiky i technické vědy jako architektura atd.). Tutéž funkci plnil sanskrt i v buddhismu - vyjma jeho théravádového směru, který používal jazyka páli (nicméně i v některých zemích, kde časem převládl théravádový buddhismus, původně převládal vliv sanskrtu a zůstal patrný ve slovní zásobě místního jazyka - tak je tomu například v thajštině, khmerštině)

Nejrozšířenějším písmem používaným pro jazyk sanskrt je písmo dévanágarí.

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Starověký text v sanskrtu na konopném papíru.

Sanskrt patří do indoíránské skupiny indoevropské jazykové rodiny. Je liturgickým jazykem hinduismu, buddhismu a džinismu. Ovlivnil vývoj mnoha řečí severní Indie - hindština, urdština, bengálština, maráthština, kašmírština, paňdžábština, nepálština i romština jsou řeči, které se vyvinuly ze sanskrtu.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky sanskrtu[editovat | editovat zdroj]

Sanskrt má původ v indoárijštině, ta zase v praindoíránštině a ta v praindoevropštině, ve všech případech se jedná o hypotetické prajazyky rekonstruované metodami historické lingvistiky. Nejstarší zaznamenanou formou sanskrtu je védský sanskrt, v němž byly zaznamenány posvátné texty védského náboženství, tedy především sanhity: Rgvéd, Sámavéd, Jadžurvéd a Atharvavéd, ale také bráhmany , áranjaky a starší upanišady. Védský sanskrt patří mezi nejstarší známé indoevropské jazyky a jeho vznik lze klást nejpozději do doby v 18. století př. n. l., kdy již muselo proběhnout jeho oddělení od íránské avestánštiny. Vznik Rgvédu, nejstaršího díla v tomto jazyce bývá kladen zpravidla do 15. až 10. století př. n. l., tento text byl poté přechováván v ústní podobě a v 7. století př. n. l. editován. V 6. až 4. století př. n. l. byl védský sanskrt nahrazen sanskrtem klasickým.[3]

Védský sanskrt se liší od klasického sanskrtu tím samým způsobem, jako se liší homérovská řečtina od řečtiny klasické.[zdroj?]

Předklasický sanskrt[editovat | editovat zdroj]

Z pozdější podoby sanskrtu, tím, že zmizel z védského sanskrtu konjunktiv, se vyvinul předklasický sanskrt – v letech 500 až 400 př. n. l. Toto je sanskrt, jehož gramatická pravidla popsal Pánini s tak nesmírnou přesností ve spisu zvaném Aštádhjájí, že jeho pravidla platí až dodnes a jsou považována za nejpřesnější gramatická pravidla. Pánini v tomto spisu popisuje jak fonologii, tak i gramatiku védských hymnů.

Prákrt[editovat | editovat zdroj]

Z období kolem roku 300 př. n. l. se datují první písemné záznamy v tzv. prákrtu, mezi něž patří i Ašókovy nápisy na sloupech (v prákrtu magadhí). Sanskrt je v těchto písemných záznamech přizpůsoben běžně mluvené řeči a různým dialektům, které se čím dále tím více od sebe začínají lišit. Z těchto dialektů později vznikají moderní řeči jako hindština, paňdžábština a bengálština. Přesto trvá ještě dlouho – až do roku 1900 n. l., než tyto řeči vytlačí sanskrt z literatury.

Klasický sanskrt[editovat | editovat zdroj]

Ve spisu Mahábhášja, který sepsal Pataňdžali v roce 200 př. n. l., který je komentářem Pániniho gramatických a fonetických pravidel, dokázal, že sanskrt je pořád ještě živá řeč, ale že dialekty odvozené z prákrtů tuto řeč zdeformovaly a že je nutná náprava a tím nutnost určitého gramatického pořádku. Toto dalo vzniknout klasickému sanskrtu a z této doby pochází termín sanskrtam (někdy samskrtam), což v češtině znamená dokonale složený.

Kulturní a náboženská řeč[editovat | editovat zdroj]

Od začátku našeho letopočtu se sanskrt nepoužívá v běžné řeči, ale stává se jen řečí kulturní a náboženskou, aniž by měl přímé spojení s mluvenou řečí. Toto trvá až do 14. století, kdy tzv. neo-indické řeči, které se vyvinuly z prákrtů začínají dominovat a které nakonec v 19. století sanskrt jako literární řeč zcela vytlačí.

Písmo sanskrtu[editovat | editovat zdroj]

Nejrozšířenějším písmem používaným pro jazyk sanskrt je písmo dévanágarí. Často je proto mylně považováno za výhradní písmo sanskrtu. Ve skutečnosti se však sanskrt po řadu staletí svého používání nejprve nezapisoval písmem vůbec, později místně a časově aktuální historickou a regionální formou jihoasijského písma. Nejstarší forma jihoasijského písma se nazývala bráhmí (používané hlavně pro hovorový prákrt, např. v slavných Ašókových nápisech). Toto písmo se postupně graficky vyvíjelo a diferencovalo v jednotlivých regionech. (Lze to přirovnat k vývoji latinského písma od majuskule k minuskuli a následným různým formám jako je písmo gotické, švabach, kurzíva, školní psací písmo atd) Tímto procesem se nakonec z tohoto jednotného zdroje vyvinula velice odlišná písma používaná dnes pro jednotlivé jazyky indoárijské (s výjimkou urdú a kašmírštiny) a drávidské v Indii, jakož i pro barmštinu, thajštinu, laoštinu, khmerštinu a tibetštinu. Sanskrtské rukopisy (do příchodu cizinců byly veškeré texty vždy šířeny ručním opisováním) jsou tedy psány nikoli jen v dévanágarí (tak je tomu pouze v oblastech, kde je tato regionální forma jihoasijského písma užívána pro místní jazyky), ale též stejnou měrou v dalších písmech jednotlivých regionů (např. v písmu telugském, bengálském, urijském, atd, dále v písmu grantha užívaném pro sanskrt v tamilsky mluvících oblastech a písmu šáradá užívaném pro sanskrt v Kašmíru). Pouze v knihtisku převládlo užívání jednoho z těchto písem sanskrtu, a to dévanágarí. Sanskrtské texty jsou tedy z původních rozličných písem rukopisného originálu editovány v dévanágarí. Není tomu však výlučně: Pro náboženské účely se nadále tisknou sanskrtské texty (vedle dévanágarí) v písmech jednotlivých indických států. Pro akademické účely (převážně mimo Indii) se pro sanskrt užívá vedle dévanágarí také mezinárodní odborná transliterace latinkou (obohacenou o speciální diakritika).

Fonetika a fonologie[editovat | editovat zdroj]

Klasický sanskrt užívá písmo dévanágarí, které se vyvinulo z písma brahmí. Sanskrtská abeceda má 46 (někdy se uvádí 47) znaků, které jsou rozděleny do skupin podle způsobu a místa vyslovování.

  1. samohlásky – a, á, i, í, u, ú, r, rí, lr (, lrí)
  2. dvojhlásky – é, ai, ó, au
  3. hlásky hrdelní – k, kh, g, gh, n
  4. hlásky zadopatrové – č, čh, dž, džh, ň
  5. hlásky předopatrové – t, th, d, dh, n
  6. hlásky zubné – t, th, d, dh, n
  7. hlásky retné – p, ph, b, bh, m
  8. polohlásky – j, r, l, v
  9. sykavky – š (předopatrové), š (zadopatrové), s
  10. posthláska – h

Sanskrt je písmo slabičné; v každé souhlásce je bez zvláštního vyznačení obsažena hláska a. Má-li po souhlásce následovat jiná hláska než a, tak se použije zvláštní značky. Speciální značka také značí, že po souhlásce žádná hláska nenásleduje a samozřejmě velké množství výjimek. Velká a malá písmena se v sanskrtském písmu nerozlišují. K rozdělení textu na věty se používá krátké svislé čárky. Všechna písmena jsou jakoby zavěšena na horní lince, která, až na několik výjimek zůstává nepřerušena. Setkají-li se dvě nebo více souhlásek, spojují se v písmu v tzv. ligatury. Sanskrtské číslice, z nichž vznikly i naše arabské číslice jsou si velmi podobné.

Phrase sanskrit.png

Gramatika[editovat | editovat zdroj]

Zrovna tak jako čeština je sanskrt flektivní jazyk, který vyjadřuje větnou syntax pomocí ohýbání (skloňování a časování). Vyznačuje se bohatstvím slovních tvarů, které jsou ve srovnání s češtinou ještě mnohem obšírnější.

Osmero pojednání[editovat | editovat zdroj]

Pánini (v dévanágarí पाणिनि) byl sanskrtský jazykovědec ze 4. století př. n. l. [4] znám svým spisem o sanskrtské gramatice a lingvistické morfologii zvané Aštadhjájí , což znamená "Osmero pojednání" (3959 pravidel), který je podkladem pro gramatická pojednání o sanskrtské literatuře, védángy (doslova 'údy véd'). Jsou to lingvistické disciplíny umožňující studium véd: šikšá (fonetika), kalpa (astrologie), vjákarana (mluvnice), nirukta (etymologie), čhanda (védská metrika) a džjótišá (astronomie).

Pániniho pravidla jsou psána v krátkých aforismech (sútra):
1.1.1 vrddhir áT-aiC
1.1.2 auT-éN gunáh
Velká písmena označují zdroj, sanskrtské výrazy vrddhir a gunáh jsou názvy jmenovaných hlásek. Tedy: 1. á a ai jsou v T a C vrddhir, 2. au a é jsou v T a N gunáh.

Slovní druhy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovesa – sanskrtské sloveso má za svůj základ slovesný kořen; k němu se přidávají koncovky, předpony a hlásky se zvláštním významem. Všechna sanskrtská slovesa se rozdělují na dvě velké skupiny: tematická a atematická. Sanskrtská slovesa rozlišují v určitých tvarech tři rody: aktivum, médium a pasivum, tři čísla, tři osoby, čtyři způsoby (indikativ, imperativ, optativ a kondicionál) a pět časů (prézens, imprfektum, aorist, perfektum a futurum). Sanskrtská slovesa vytvářejí celou řadu dalších tvarů, např. různá participa, gerundium, absolutiv a infinitiv.
  • Podstatná jména – rozlišují tři rody – mužský, ženský a střední, tři čísla – jednotné, dvojné a množné, a osm pádů – nominativ, akuzativ, instrumentál, dativ, ablativ, genitiv, lokál a vokativ, které jsou prakticky shodné s českými pády – 1. nominativ, 2. genitiv, 3. dativ, 4. akusativ, 5. vokativ, 6. lokativ a 7. instrumentál. Ablativ čeština nezná.

Syntax[editovat | editovat zdroj]

  • Slovosled je v sanskrtu velmi volný a zejména ve verších dochází k volnému přeskupování slov podle potřeb védské metriky, ale převládá tendence umístit sloveso na konec věty.
  • Otázka se liší od oznamovací věty jen intonací, kterou písmo nijak nezachycuje (otazník neexistuje) nebo tázací částicí kim (zda) nebo jinými tázacími složkami (kdo, jak, proč apod.).
  • Podmět nemusí být ve větě (stejně jako v češtině) vůbec vyjádřen.

Sandhi[editovat | editovat zdroj]

Sanskrt má obsáhlý systém pravidel pro změny koncových hlásek, případně počátečních hlásek následujících slov. Říká se tomu sandhiová pravidla (sandhi = „spojení“). Toto je důsledek toho, že sanskrt je mluvená řeč převedená písmem dévanágarí v úplně přesné zvukové podobě do písma. I v češtině se zvuky počátečních a koncových hlásek v běžné mluvě mění,[zdroj?] čeština tyto změny ale nezaznamenává v písmu.

Například: setkají-li se dvě samohlásky, spojí se v jednu:
a + i = é --- adja iha ----- adjéha ------ (teď zde)
a + u = ó --- tathá uktah -- tathóktah --- (tak řečený)
a + r = ar -- tatra rkšah -- tatrarkšah -- (tam je medvěd)
a + é = ái -- adhuná éva --- adhunáiva --- (právě teď)
a + ó = áu -- atra óšadhih - atráušadhih - (zde je lék)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Census Data 2001, dostupné online: 1.11.2009
  2. MONIER-WILLIAMS, Monier M. Sir. A Sanskrit-English dictionary. Delhi, India: Motilal Banarsidass Publishers, 1990. ISBN 81-208-0069-9. (anglicky) 
  3. MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. ISBN 978-1884964985. S. 306. 
  4. Frits Staal, Euclid and Pánini, Philosophy East and West, 1965; R. A. Jairazbhoy, On Mundkur on Diffusion, Current Anthropology (1979).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Monier-Williams, Sir Monier (1990). A Sanskrit-English Dictionary, New Edition, greatly enlarged and improved, Motilal Banarsidass Publishers PVT. LTD., Delhi. ISBN 81-208-0069-9
  • Zbavitel, Dušan PhDr. (1987). Sanskrt učební texty, Universita J.E. Purkyně, fakulta filozofická. Rektorát UJEP Brno a Geofyzika Brno. Oprávnění ministerstva kultury 21-514/79
  • Scharpé, Adriaan Dr. (1943). Klassieke sanskrit, Kon. atheneum Berghen. N.V. De Vlaamsche drukkerij Leuven - Toelating Nr. 2769
  • Zbavitel, Dušan, Upanišady, Ze sanskrtských originálů přeložil a úvodem a poznámkami doprovodil autor, Vydalo nakladatelství DharmaGaia v Praze roku 2004, ISBN 80-86685-34-9
  • Vavroušek Petr, z védského jazyka přeložil Oldřich Friš, Prameny Hinduismu, svazek 1, edici řídí Lubomír Ondračka, 3. rozš. a rev. vyd., DharmaGaia 2000, ISBN 80-85905-62-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sanskrt&oldid=16711942
Stránka byla naposledy upravena 24. 11. 2018 v 11:26. Editovat celý článek Sanskrt.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy